Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 147/2022-18
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 37 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 37 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 100 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 926,73 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 100 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 3 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 37 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 926,73 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 100 Kč od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 3 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 37 100 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč počínaje datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností původní věřitel dluh ke dni datum zesplatnil. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval původní věřitel úhrady za služby, sjednané v čl. 1 smlouvy, jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu původního věřitele řádně a včas neuhradila, vzniklo původnímu věřiteli právo požadovat ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Původní věřitel postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 2 900 Kč. Ke dni postoupení datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 75 115,07 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, požaduje tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 37 100 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 40 000 Kč a částkou ve výši 2 900 Kč zaplacenou žalovanou na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 926,73 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 100 Kč od datum do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 926,73 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení datum.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. právnická osoba, IČO, postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Současně původní věřitel dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku odeslán žalované dne datum, splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávek.
4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 40 000 Kč s tím, že jako způsob čerpání byl dohodnut bezhotovostní převod na účet žalované. Původní věřitel poskytl žalované úvěr v ujednané výši dne datum, jak plyne z výpisu z účtu ČSOB o odchozí úhradě ve prospěch účtu žalované s uvedením variabilního symbolu jako čísla smlouvy. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla ujednána v délce 36 měsíců a zápůjční úroková sazba ve vazbě na toto trvání činila 56,68 % p.a. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru si dle čl. 1 smlouvy původní věřitel účtoval administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celková částka ke splacení za předpokladu řádného a včasného splacení spotřebitelského úvěru představovala dle čl. 1 smlouvy 101 952 Kč ulice procentní sazba nákladů činila 108 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách s výší každé splátky 2 832 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalovaná upozorněna pro případ neuhrazení dlužných splátek v dodatečné lhůtě 30 dní od doručení dopisu, že se její dluh stane splatným v plné výši. Dopisem ze dne datum bylo žalované původním věřitelem oznámeno zesplatnění úvěru k témuž dni, a to pro neuhrazení dlužné splátky ani v dodatečné lhůtě. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě dne datum byla žalované zaslána předžalobní upomínka.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.
10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
11. Z veřejně dostupné databáze na webu obec národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad příjmení, tabulky B1 číslo je zřejmé, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně, kategorie UK4) činila v listopadu 2019, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru číslo 8,42 % ročně.
12. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalovanou a původním věřitelem, spol. právnická osoba, IČO, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB činila úroková sazba srovnatelných korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy 8,42 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 25,26 % ročně. V daném případě však úroková sazba činí 56,68 % ročně. K tomu RPSN jako sazba vyjadřující celkové náklady úvěru jako roční procento představuje 108 %. Je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru ve výši 40 000 Kč o 61 952 Kč při délce trvání úvěru 36 měsíců, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, že sjednaná výše smluvního úroku představuje 43 952 Kč a administrativní poplatek 18 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, představuje 155 % poskytnuté jistiny. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne datum sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem dne datum je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 37 100 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 40 000 Kč a částkou 2 900 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalované doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, zaslané poštou téhož dne, tj. datum. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaných nároků musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit příslušenství pohledávky a úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky.
13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení, pokud měl neúspěch v poměru nepatrném. Žalobkyně byla v řízení nepatrně neúspěšná, soud tak žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 662 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 484 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 100 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
14. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.