Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 99/2022-49
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 700 Kč od datum do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 569,37 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 300 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku 300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 569,37 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou ze dne datum domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o půjčce číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ke dni datum provedl původní věřitel vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 000 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 12 540 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 300 Kč. Původní věřitel měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 27 240 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 569,37 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od datum do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 11 569,37 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši 15 000 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum, který byl dán k doručení dne datum, jak je patrné z poštovního podacího archu.
4. Na základě obsahu listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel (spol. právnická osoba) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657- 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč s tím, že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu uvedená částka byla předána při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit spolu se zaplacením souhrnného poplatku ve výši 12 540 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč (poslední částka ve zbytku, tj. ve výši 105 Kč). První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce v čl. 1 ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že RPSN činí 224,28 %. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla dopisem ze dne datum zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě, předaná k poštovní přepravě dne datum, jak plyne z podacího lístku, avšak žalovaný i přesto na dlužné částce neuhradil ničeho.
5. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením toho, zdali je smlouva o půjčce platným právním úkonem či nikoliv, když je zjevné, že byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská a žalovaný vystupoval podle § 52 odst. 3 obč. zák. jako spotřebitel a původní věřitel byl v pozici podnikatele. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, podle odst. 2 se ustanovení odst. 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění. Citovaná ustanovení jsou přitom odrazem evropského spotřebitelského práva, zejména směrnice o zneužívajících klauzulích, přičemž podle judikatury Evropského soudního dvora je tuto směrnici nutno vykládat ve vztahu k ochraně spotřebitele co nejšířeji a soud je, jak plyne mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, povinen z úřední povinnosti zkoumat existence zneužívajících klauzulí tak, aby bylo dosaženo ochrany spotřebitele bez ohledu na to, zda se jí dovolá či nikoliv.
7. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a R 52/2005) je zřejmé, že za rozpornou s dobrými mravy je považována smluvní odměna za poskytnutí peněz přesahující podle míry rizika s tím spojené v procentní výši přesahující dvoj až trojnásobek smluvního úroku, za který k datu poskytnutí peněz při stejné délce splácení pro spotřebitelské účely poskytovaly peníze bankovní subjekty v České republice.
10. Z veřejně dostupné databáze na webu obec národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad příjmení, tabulky B1 číslo je zřejmé, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v prosinci 2009, kdy byla uzavřena smlouva o půjčce číslo poskytnuty peněžní prostředky žalovanému, 15,42 %.
11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovaným a původním věřitelem, spol. právnická osoba, IČO, byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce podle § 657- 658 obč. zák., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o půjčce soud shledal za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. citovaného shora, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí půjčky 15,42 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je 46,26 % ročně. V daném případě však RPSN činí 224,28 %. Při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady půjčky jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč o 12 540 Kč při délce trvání půjčky 60 týdnů, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daném období, když navýšení, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, představuje 83,6 % jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o půjčce o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 56 obč. zák. jako ujednání, které jsou v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným.
12. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o půjčce, která je absolutně neplatným právním úkonem, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. ve spojení s § 457 obč. zák. Žalovaný od původního věřitele převzal částku 15 000 Kč a uhradil částku 300 Kč. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14 700 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, zaslané poštou dne datum, tj. datum. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaných nároků musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o půjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit příslušenství pohledávky a úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství
14. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.