Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 90/2021-33

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 24 860 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 900 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 100 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 100 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 24 860 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 18 000 Kč, úrok z úvěru ve výši 2 260 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 4 600 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, na základě níž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z žádosti o poskytnutí úvěru, ze scoringové karty k předmětnému úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předpisu splátek úvěru, z předžalobní výzvy ze dne datum a z přehledu úhrad žalovaného má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba, se sídlem v obec, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru pod číslo na základě níž byla žalovanému předána částka 18 000 Kč s tím, že tento úvěr žalovaný vrátí ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně. Současně se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 540 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 960 Kč, aniž by ze smlouvy či jiných dokladů vyplývalo, jakým způsobem byla tato částka stanovena. Ve standardních informacích k úvěru je pouze zcela neurčitě uvedeno, že se jedná o úroky a případně další náklady související s úvěrem. Celkově měl žalovaný uhradit částku 30 960 Kč, přičemž fakticky uhradil částku 6 100 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou částky 18 000 Kč od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, avšak na tuto výzvu nereagoval.

6. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení , o spotřebitelském úvěru.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

9. Žalobkyně byla v průběhu řízení ve věci písemně soudem vyzvána k uvedení rozhodných skutečností, kdy a jakým způsobem posoudila před uzavřením smlouvy o půjčce úvěruschopnost žalované.

10. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně splnil zákonnou povinnost upravenou v  , o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o půjčce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně vycházel především z údajů uvedených spotřebitelem v žádosti o poskytnutí úvěru. Z těchto údajů vyplývá, že žalovaný má sjednaný pracovní poměr na dobu určitou v dělnické profesi s průměrným čistým příjmem ve výši 12 500 Kč, aniž by tyto skutečnosti byly věřitelem ověřeny. Celkové výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný má další příjmy ve výši 19 000 Kč, které nebyly specifikovány ani ověřeny. Žalovaný uvedl, že v domácnosti jsou 3 vyživované osoby. Při uzavření smlouvy měl žalovaný předložity prokazující údaje uvedené v žádosti, avšak žalobkyně žádnéy k důkazu nepředložila a není z obsahu žádosti jasné, kdo ji za žalobkyni vyplňoval a údaje kontroloval.

11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný podepsal dne datum smlouvu, kterou lze v souladu se považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se přednostně zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k  tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel (právní předchůdce žalobkyně) s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz výklad ). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

12. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného sice byla do určité míry právním předchůdcem žalobkyně prověřena, avšak nikoliv v potřebném rozsahu a s odbornou péčí, přičemž zjištěné závěry nemohly být podkladem pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému. Z předložených důkazů nelze učinit závěr, že věřitelem byly řádně posouzeny příjmy a výdaje žalovaného takovým způsobem, aby bylo možné vyhodnotit, zda žalovanému po zaplacení všech závazků zůstane dostatek finančních prostředků na splácení sjednaného úvěru. Údaje týkající se dalších příjmů rodiny ve výši 19 000 Kč, výši mzdy žalovaného i průměrných výdajů domácnosti soud považuje za neurčité a věřitelem za neověřené. Přes tuto skutečnost byl žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně úvěr poskytnut. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením , za absolutně neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

15. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla věřitelem řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.

23. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že věřitelem zvolená forma smlouvy je zavádějící a neurčitá v tom směru, že uvádí celkové náklady spotřebitelského úvěru, aniž by jakýmkoliv způsobem specifikovala, jak byly tyto náklady stanoveny a co konkrétně zahrnují. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy a soud ho považuje za neurčité. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru za neplatné.

24. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze tato část smlouvy o úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání celkových nákladů spotřebitelského úvěru by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání celkových nákladů spotřebitelského úvěru oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

25. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 18 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný uhradil na tento závazek 6 100 Kč. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení ve výši 11 900 Kč (18 000 - 6 100), které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 11 900 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením číslo Sb.

26. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 12 960 Kč (24 860 - 11 900) s příslušenstvím z částky 6 100 Kč (18 000 - 11 900). Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla v převážné výši svého nároku neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.