Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 249/2022-28
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 400 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.
II. Ve zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 400 Kč, s tím, že co do dalších nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 400 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. II. Ve zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 400 Kč, s tím, že co do dalších nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 519,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 082,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 200 Kč. Žalobkyně uvedla následující: Žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek webová adresa s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 12. 5. 2020 smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 4 400 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 700,08 Kč do 11. 6. 2020. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nevrátil. S ohledem na tuto skutečnost mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 200 Kč a dále povinnost zaplatit poplatky za prodlení. Žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 10. 2021. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného částku 13 315,64 Kč, přičemž se skládal z dlužné jistiny ve výši 4 400 Kč, z neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 700,08 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 913,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 632,99 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 469 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu po postoupení pohledávky neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2022.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (Souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 12. 5. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru č. anonymizováno, když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 4 400 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 11. 6. 2020 celkem 9 100,08 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 13. 5. 2020 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 4 400 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil do 11. 6. 2020. Dne 11. 10. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil dopisem ze dne 27. 10. 2021. K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022, odeslané žalovanému dle podacího archu dne 7. 2. 2022. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost její právní předchůdkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalovaného – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalovaného pohledávku splácet.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené
v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných
a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud Smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 4 400 Kč, žalovaný z této částky nezaplatil ničeho, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do částky 4 400 Kč bezdůvodně obohatil, a je tak povinen žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení.
21. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 4 400 Kč, přičemž rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od
12. 10. 2021 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni též nárok na náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč, když částku 300 Kč za předžalobní vymáhání pohledávky soud považuje za přiměřenou. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení ve výši 519,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 082,65 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 390 Kč (které mimo jiné žalobkyně neprokázala) a smluvní pokuty ve výši 2 200 Kč, zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud zvážil procento neúspěchu žalobkyně, dle kterého by bylo namístě účastníkům nepřiznat náhradu nákladů tohoto řízení. Soud ovšem přihlédl i k další skutečnosti, a to nečinnosti žalovaného před zahájením soudního řízení, i v jeho průběhu. Proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení alespoň ve výši odpovídající jí zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč.
23. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).
24. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.