Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 C 96/2022-31

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. xanon -240 ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 9 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 596,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 070,39 Kč, úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 9 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 596,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 070,39 Kč, úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 ve znění doplnění ze dne 26. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 19 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 596,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 070,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřela dne 31. 7. 2018 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 360 Kč počínaje od 7. 8. 2018 a se splatností poslední splátky dne 24. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částky nebyla žalovanou řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 12 000 Kč od 25. 9. 2019 úrokovou sazbou 19,23 % ročně. Žalovaná na pohledávku uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 2 000 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 19 600 Kč, sestávající z dlužné jistiny 12 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7 600 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání dne 2. 6. 2022 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. , v účinném znění (dále jen„ “), v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 31. 7. 2018 žalovaná požádala společnosti právnická osoba o zápůjčku ve výši 12 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedla, že bydlí v domácnosti s partnerem/partnerkou na základě nájemní smlouvy, je zaměstnaná s příjmem 18 300 Kč Měsíční výdaje pak činí výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje ve výši 7 000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: bankovní výpisy a pracovní smlouva (zjištěno z Karty zákazníka). Existence pracovního vztahu byla prokázána pracovní smlouvu částí Pracovní smlouvy ze dne 4. 12. 2017 (žalobkyně předložila pouze první a poslední stranu této smlouvy) a výše tvrzených příjmů pak částí výpisu z účtu z běžného účtu žalované za 2018, 2018 a 2018, kde je zachycen řádek s připsanou platbou odeslanou právnická osoba právnická osoba právnická osoba. Dále z předložených výpisů soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu v květnu 2018 byl 18 400 Kč a o měsíc později toliko 1 700 Kč. Dne 31. 7. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, úrok 2 400 Kč, administrativní poplatek 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, tj. celkem 21 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně příslušné strany 17 Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel právnická osoba dopisem ze dne 19. 2. 2021 oznámil žalované postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu výběru dne 22. 2. 2021. Nebylo prokázáno doručení tohoto oznámení do dispozice žalované (zjištěno z Podacího archu ze dne 22. 2. 2021 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 14. 5. 2021 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na adresu místa výběru předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě částky v celkové výši 25 416,77 Kč nejpozději do 28. 5. 2021. Výzva byla doručována žalované dne 18. 5. 2021 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 14. 5. 2021 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Žádná skutková zjištění nebyla činěna z rozsudku název soudu č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

5. Podle ust. a násl. , (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když se omezil pouze na zjišťování výše příjmů žalované a vůbec nezkoumal její výdaje. O této skutečnosti svědčí rozsah pořízených fotokopií pracovní smlouvy a výpisů z účtu, které předložila žalovaná. Přestože zprostředkovatel úvěru měl k dispozici celé výpisy z účtu a mohl tak zhodnotit i celkové výdaje žalované, neučinil tak a omezil se pouze na zachycení připsaného příjmu žalované. S ohledem na toto učiněné zjištění nelze než konstatovat, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované pouze formálně, aby formálně vyhověl požadavku zákona. S ohledem na učiněná zjištění a vyslovený závěr, nelze v tomto případě aplikovat závěry vyslovené Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. .

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 12 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení předžalobní výzvy.

15. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 12 000 Kč, žalovaná fakticky zaplatila 2 000 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 10 000 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že část úhrad byla použita na úhradu poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tyto nároky žalobkyni ani nevznikly. První výzva k plnění, která byla doručena do dispozice žalované, byla dne 18. 5. 2021 předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána zaplatit dlužnou částku do 28. 5. 2021. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. o.z. ve spojení s také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 29. 5. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána.

16. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.