Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 201/2022-65
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 699,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 499,84 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 499,84 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 200 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 9 499,84 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 9 499,84 Kč od 17. 9. 2021 do 24. 11. 2021 ve výši 8,25 % ročně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 757 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 499,84 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 499,84 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 200 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 9 499,84 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 9 499,84 Kč od 17. 9. 2021 do 24. 11. 2021 ve výši 8,25 % ročně. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 757 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 8. 4. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 10 699,84 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 9 499,84 Kč za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 9 499,84 Kč od 17. 9. 2021 do 24. 11. 2021 ve výši 8,25 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 23. 3. 2017, žalovaná mohla čerpat úvěr do limitu částky 10 000 Kč, úrok činil 21,99 % ročně, žalovaná dluh řádně nesplatila, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 11. 7. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že mezi žalovanou jako úvěrovaným (dále také„ dlužník“) a společností právnická osoba, IČO jako úvěrující (dále také„ banka“ nebo„ věřitel“) byla dne 23. 3. 2017 uzavřena písemná smlouva o zavedení platebního účtu pro žalovanou pro vedení platebního styku. K podpisům listiny byla použita technologie SignPad. Dne 16. 1. 2020 byla mezi účastníky uzavřena písemná smlouva o úvěru (číslo smlouvy v listině nebylo uvedeno) jako součást smlouvy o bankovních produktech, bydliště žalované bylo označeno adresou adresa žalované, žalovaná listinu podepsala rovněž elektronicky pomocí SignPad, výše úvěrového limitu činila částku 10 000 Kč, čerpána mohla být od 23. 3. 2017, úrok byl dohodnut ve výši 21,99 % ročně, celkem měla žalovaná zaplatit věřiteli částku 10 636,75 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit ve smlouvě výslovně uvedené poplatky a při prodlení s úhradou splátek i jiné platby, přičemž banka byla oprávněna převést nepovolený debet z běžného účtu na účet úvěrový. Smlouva byla uzavřena za účinnosti všeobecných produktových podmínek banky účinných od 1. 9. 2014. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalované a tyto nebyly uvedeny ani v žádné jiné důkazní listině. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že byl soudu předložen výpis za dobu od 30. 9. 2020 do 20. 9. 2021 a byla v něm uvedena částka konečného zůstatku 10 699,84 Kč. Z oznámení o převedení na úvěrový účet z den 11. 9. 2020 bylo zjištěno, že banka žalované k uvedenému dni oznámila zrušení úvěrového produktu a převedení dluhu ve výši 9 499,84 Kč z běžného účtu na účet úvěrový číslo jeho současnou okamžitou splatnost, lhůtu k úhradě stanovila do 22. 9. 2020. Doklad o odeslání dopisu žalované soudu předložen nebyl. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 soudu zjistil, že banka jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovanou, pohledávka byla označena v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 soud zjistil, že banka oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 10. 2021 na adresu adresa žalované, což je dle evidence obyvatel adresa trvalého pobytu žalované již od 5. 4. 2018 dosud. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne 12. 11. 2021, dluh činil částku 15 504,46 Kč a měl být zaplacen ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy. Dopis byl žalované odeslán poštou dne 12. 11. 2021 na adresu adresa žalované adresu adresa (dle evidence obyvatel adresa trvalého pobytu žalované v době od 15. 5. 2013 do 5. 4. 218), což soud zjistil z poštovního podacího archu.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle níž se věřitel zavázal žalované umožnit přečerpání prostředků na běžném účtu až do výše částky 10 000 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 21,99 % ročně, celkem měla žalovaná zaplatit věřiteli částku 10 636,75 Kč, žalovaná částku vyčerpala a nesplatila, úvěr se stal okamžitě splatným ke dni 7. 9. 2020, banka žalované k uvedenému dni oznámila zrušení úvěrového produktu a převedení dluhu ve výši 9 499,84 Kč z běžného účtu na účet úvěrový. příjmení nedoložila proces zkoumání schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Smlouvou ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 29. 9. 2021 oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 4. 10. 2021 na smluvní a současně trvalou adresu žalované, předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 12. 11. 2021 na tutéž adresu a také adresu předchozího trvalého bydliště, lhůta k úhradě dluhu byla stanovena do sedmi dnů od odeslání výzvy s tím, že splatnost dluhu nastala již ke dni 7. 9. 2020. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.
5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Žalovaný listinu podepsal elektronicky pomocí SignPad, tj. zařízení, umožňujícího vytvořit biometrický podpis. Smlouva o úvěru je smluvním typem tzv. konsensuálního charakteru - to znamená, že předmětná smlouva je sjednána již samotným uzavřením dohody o poskytnutí peněžních prostředků, a ne jejich reálným poskytnutím. V projednávané věci však byla dle § 588 o. z. absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byla sjednaná protiprávně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěr) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložená smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni (právnímu nástupci věřitele) proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 9 499,84 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná na dluh nic nezaplatila, tak žalobkyni nadále dluží částku 9 499,84 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 200 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve zesplatňující výzva ze dne 12. 11. 2021 byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalované dne 12. 11. 2021. Žalovaná byla dle pokynu žalobkyně povinna dluh zaplatit do sedmi dnů od odeslání výzvy. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději dne 17. 11. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalované (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit ve výzvě určené lhůtě„ do sedmi dnů“, tj. do 24. 11. 2021, jelikož tak neučinila, dostala se dne 25. 11. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 25. 11. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,5 % dlužné částky ročně, žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,25 % vycházeje z domněnky vzniku prodlení již ke dni 7. 9. 2020, soud proto určil, že žalovaná je povinna úrok z prodlení zaplatit ve výši 8,25 % ročně i od 25. 11. 2021, aby nebyl překročen žalobní nárok. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 2 252 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), kdy dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za každý úkon právní služby učiněný do podání žaloby částku 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 13 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 89 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 % (úspěch 89 % mínus neúspěch 11 %), tj. v částce 1 757 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.