Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 173/2022-49
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 832 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 800 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 14 032 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 932 Kč od 23. 2. 2020 do 27. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 132 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 800 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 297 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 800 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 14 032 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 932 Kč od 23. 2. 2020 do 27. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 132 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 800 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 297 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 832 Kč s příslušenstvím a částky 2 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 23. 1. 2020 smlouvu
o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 800 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 132 Kč vrátit do 22. 2. 2020. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictví webových stránek webová adresa, smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, příjmení, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů za vymožení pohledávky ve výši
2 500 Kč (za 5 písemných výzev) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 900 Kč v souladu s čl. 2 3 smlouvy za období od 23. 2. 2020 do 18. 2. 2022. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 19. 1. 2021.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou nepřítomnost u jednání omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 1. 2020 uzavřené mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 487 Kč
do 22. 2. 2020. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Smlouva byla žalovaným podepsána příjmení kódem. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky;
-) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla na účet č. bankovní účet zaslána dne 23. 1. 2020 částka 2 000 Kč s popisem„ anonymizována dvě slova – pujcka“, a dále dne 24. 1. 2020 2 x částka 5 000 Kč s popisem„ anonymizována dvě slova – dodatecna pujcka“, dne 26. 1. 2020 částka 3 000 Kč s popisem„ anonymizována dvě slova – dodatecna pujcka“, dne 10. 2. 2020 částka 2 800 Kč s popisem„ anonymizována dvě slova – dodatecna pujcka“;
-) ze sdělení příjmení příjmení ze dne 5. 7. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu
č. bankovní účet je žalovaný a že dne 23. 1. 2020 mu přišla platba od žalobkyně ve výši 3 000 Kč, dne 24. 1. 2020 celkem ve výši 10 000 Kč a dne 27. 1. 2020 ve výši 3 000 Kč;
-) z upomínek ze dne 29. 2. 2020, 7. 3. 2020, 14. 3. 2020, 23. 3. 2020 a 7. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Nebylo zjištěno odeslání upomínek;
-) z předžalobní výzvy ze dne 19. 1. 2021 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně.
4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převody na bankovní účet žalovaného celkem částku 17 800 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky do 22. 2. 2020. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 19. 1. 2021.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
16. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, ve které se zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku s poplatkem za poskytnutí zápůjčky vrátit do 22. 2. 2020. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného. Zejména tak byla žalobkyně povinna prověřit příjmy a výdaje žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a ověřených potřebnými listinami, a rovněž posoudit schopnost žalovaného splácet řádně poskytnutou zápůjčku lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti žalobkyní však nebylo v řízení zjištěno, neboť žalobkyně ani k výzvě soudu k doplnění svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho netvrdila.
17. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18, příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn.
C -679/18), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku, neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce jakýmkoliv způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Žalobkyně poskytla žalovanému převody na bankovní účet žalovaného celkem částku 17 800 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnila bez právního důvodu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Soud proto uložil žalovanému, který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, ve které žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, tj. ode dne 28. 1. 2021, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 jako obecnou třídenní.
20. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na smluvní pokutu. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 31 832 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky
14 032 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 17 800 Kč, tj. 56 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 14 032 Kč, tj. 44 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 12 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 274 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 832 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 474 Kč, přičemž 12 % z této částky činí 297 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 297 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.