Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 93/2022-45
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 29 458,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 214,19 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 708,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 764,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 573,54 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 214,19 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 708,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 764,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 573,54 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 29 458,18 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnout částku spolu s poplatky ve výši 25 776 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 20 500,01 Kč; dluh na jistině tak činí 19 573,54 Kč a na neuhrazených poplatcích 15 702,45 Kč. Splatnost celého závazku nastala až termínem splatnosti poslední splátky, tj. dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 60 856,08 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně uplatňuje pouze část předmětného nároku, a to nesplacenou část jistiny ve výši 19 573,54 Kč, úroku ve výši 1 226,84 Kč, poplatku ve výši 9 297,13 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 763,20 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 415,28 Kč, smluvního úroku ve výši 4 062,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 708,12 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 256 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 19 573,54 Kč za období od datum do datum v celkové výši 9 884,64 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatku za inkaso plateb ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, a to částku 750 Kč za zaslání upomínky. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jímž byl žalovaný informován o parametrech poskytovaného úvěru.
4. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 14 124 Kč a jeho výdaje činí 3 500 Kč na bydlení a energie a 3 414 Kč na dopravu a jídlo; z těchto částek byl vypočten použitelný příjem ve výši 7 210 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, a jeho čistá mzda v červenci 2018 činila 15 832 Kč, v srpnu 2018 činila 14 728 Kč a v září 2018 činila 11 814 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako anonymizována dvě slova od datum na dobu určitou. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek uzavřené dne datum mezi žalovaným a zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného se od datum mění na dobu neurčitou.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k její úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do datum. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 60 903,90 Kč nejpozději do datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do datum. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat žalovanému obyčejný dopis ze dne datum a že pověřený pracovník žalobkyně měl navštívit žalovaného dne datum.
6. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu potvrzení o úplatě, které se vztahuje ke smlouvě o postoupení pohledávek.
7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a použitelný příjem. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně ve svém podání ze dne datum předložila důkazy (zejména výplatní pásky žalovaného a jeho pracovní smlouvu), kterými prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti se zabývala příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však žalobkyně měla rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v žádosti o úvěr v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (3 500 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, veškerých poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. číslo jednací, dostupný v databázi anonymizováno)
11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.
12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 20 500,01 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 9 499,99 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 9 499,99 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se lhůtou splatnosti do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 1. 11. 2021; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).
13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 9. 8. 2021 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho obdržení. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 20. 8. 2021. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Nedůvodný je i nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, a tudíž nebyly žalovaným akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z částky 19 573,54 Kč v požadované výši 10 % ročně, neboť část z této původní jistiny úvěru žalovaný již splatil a navíc žalobkyně požaduje sazbu úroku z prodlení ve vyšší než zákonné sazbě, aniž by pro to měla smluvní či zákonný podklad. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z částky 9 499,99 Kč (v rámci požadované celkové částky 19 573,54 Kč) od 20. 7. 2021 do 20. 8. 2021, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 8. 2021, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem datum, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 21. 8. 2021, a nikoliv již 20. 7. 2021.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 9 499,99 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 20 214,19 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.