Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 93/2022-45

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 29 458,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 214,19 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 708,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 764,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 573,54 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 499,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 214,19 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 708,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 764,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 573,54 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 29 458,18 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnout částku spolu s poplatky ve výši 25 776 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 20 500,01 Kč; dluh na jistině tak činí 19 573,54 Kč a na neuhrazených poplatcích 15 702,45 Kč. Splatnost celého závazku nastala až termínem splatnosti poslední splátky, tj. dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 60 856,08 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně uplatňuje pouze část předmětného nároku, a to nesplacenou část jistiny ve výši 19 573,54 Kč, úroku ve výši 1 226,84 Kč, poplatku ve výši 9 297,13 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 763,20 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 415,28 Kč, smluvního úroku ve výši 4 062,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 708,12 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 256 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 19 573,54 Kč za období od datum do datum v celkové výši 9 884,64 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatku za inkaso plateb ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, a to částku 750 Kč za zaslání upomínky. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jímž byl žalovaný informován o parametrech poskytovaného úvěru.

4. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 14 124 Kč a jeho výdaje činí 3 500 Kč na bydlení a energie a 3 414 Kč na dopravu a jídlo; z těchto částek byl vypočten použitelný příjem ve výši 7 210 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, a jeho čistá mzda v červenci 2018 činila 15 832 Kč, v srpnu 2018 činila 14 728 Kč a v září 2018 činila 11 814 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako anonymizována dvě slova od datum na dobu určitou. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek uzavřené dne datum mezi žalovaným a zaměstnavatel, anonymizována dvě slova, soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného se od datum mění na dobu neurčitou.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k její úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne datum. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do datum. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 60 903,90 Kč nejpozději do datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do datum. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat žalovanému obyčejný dopis ze dne datum a že pověřený pracovník žalobkyně měl navštívit žalovaného dne datum.

6. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu potvrzení o úplatě, které se vztahuje ke smlouvě o postoupení pohledávek.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a použitelný příjem. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle , , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle , 3 , , (dále jen„ “). Žalobkyně ve svém podání ze dne datum předložila důkazy (zejména výplatní pásky žalovaného a jeho pracovní smlouvu), kterými prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti se zabývala příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však žalobkyně měla rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v žádosti o úvěr v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (3 500 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu , a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s  věty druhé , je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, veškerých poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. číslo jednací, dostupný v databázi anonymizováno)

11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 20 500,01 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 9 499,99 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 9 499,99 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se lhůtou splatnosti do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 1. 11. 2021; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 9. 8. 2021 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho obdržení. Výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 20. 8. 2021. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené z dlužné části jistiny úvěru ve výši 9 499,99 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení. Podle proto soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Nedůvodný je i nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, a tudíž nebyly žalovaným akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z částky 19 573,54 Kč v požadované výši 10 % ročně, neboť část z této původní jistiny úvěru žalovaný již splatil a navíc žalobkyně požaduje sazbu úroku z prodlení ve vyšší než zákonné sazbě, aniž by pro to měla smluvní či zákonný podklad. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z částky 9 499,99 Kč (v rámci požadované celkové částky 19 573,54 Kč) od 20. 7. 2021 do 20. 8. 2021, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 8. 2021, žalovanému mohla být doručena nejdříve následující den a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem datum, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 21. 8. 2021, a nikoliv již 20. 7. 2021.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 9 499,99 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 20 214,19 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.