Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 461/2020-70

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 481,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 075,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 481,32 Kč s úrokem ve výši 2 633,36 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 540,35 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 075,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 4 481,32 Kč s úrokem ve výši 2 633,36 Kč a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 540,35 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 481,32 Kč (dlužná jistina ve výši 7 000 Kč a úrok a poplatky ve výši 4 481,32 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právnická osoba poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnická osoba půjčenou částku a dále částku ve výši 5 330 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 932 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč), a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalobkyně však v tomto řízení uplaňuje na poplatcích pouze částku 4 481,32 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 7 000 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 11. 10. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 2 633,36 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 075,96 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právnická osoba před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě.

2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, který je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Žalovaný má bydliště ve země. Avšak v daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice, když předmětná smlouva byla podepsána v obec (okres okres, Česká republika), kde zároveň došlo k předání celé zápůjčky v hotovosti a tam měla být zápůjčka ve splátkách i uhrazena. Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu EU, i u tuzemského soudu.

3. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle , , v platném znění (dále jen„ “), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s  připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena dne 28. 3. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že právnická osoba uzavřel dne 29. 11. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 7 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 5 330 Kč, který tvoří úrok ve výši 932 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 12 330 Kč (7 000 Kč + 5 330 Kč) v 45 týdenních splátkách po 274 Kč RPSN činila u této zápůjčky 313,90 %. Žalobkyně v tomto řízení požaduje na poplatcích pouze částku 4 481,32 Kč. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný neuhradil ničeho.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný žil v nájmu, byl svobodný, měl základní vzdělání a neměl žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činil 13 230 Kč a jeho další čisté příjmy domácnosti činily 4 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částku 3 000 Kč. Žalovaný pracoval jako dělník ve výrobě na hlavní pracovní poměr. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za tři měsíce.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právnická osoba postoupil dne 20. 1. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 20. 1. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

7. Podle , , v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva a výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tytoy soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je ve výši 13 230 Kč měsíčně. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně prověřil další čisté příjmy domácnosti žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně a že by blíže zkoumal měsíční výdaje žalovaného, jejichž výše 3 000 Kč měsíčně je velmi nízká, mělo-li být z této částky hrazeno bydlení, doprava, potraviny, drogerie, léky a další nezbytné výdaje žalovaného.

16. Pokud žalobkyně tvrdí, že právnická osoba vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv.

17. Vzhledem k tomu, že právnická osoba nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ověřením pouze příjmu žalovaného na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 7 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 7 000 Kč a dále ve smyslu o. z. úrok z prodlení dle , v kapitalizované výši 1 075,96 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč (výrok I.).

19. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal platnou (tj. za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného), soud považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatku za zápůjčku s ohledem na to, že výše tohoto poplatku (5 330 Kč) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalovanému (7 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 540,35 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 481,32 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu) a z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 26. 8. 2021 a odvolání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 960 Kč ve výši 1 041,60 Kč, to vše v rozsahu 22% (žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 61%, neúspěšná v rozsahu 39%).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.