Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 284/2021-38

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení

bytem adresa

o zaplacení 156 049 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 143 633 Kč a částku 3 750 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 8 666 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 60 386 Kč k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 143 633 Kč a částku 3 750 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části nároku na zaplacení částky 8 666 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 60 386 Kč k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 156 049 Kč. V žalobě uvedl, že 27. 4. 2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o podnájmu k bytové jednotce číslo v budově adresa na pozemku p. číslo na adrese adresa žalované. Dle smlouvy o podnájmu bytu byla žalovaná povinna hradit žalobci za užívání bytu nájemné ve výši 9 750 Kč měsíčně. Krom tohoto byla žalovaná povinna hradit pravidelné měsíční úhrady služeb a příspěvků do fondů, tj. zejména energie, úklid společných prostor, výtah, fond oprav, provozní fond oprav apod., jež nejsou dle smlouvy o podnájmu bytu součástí nájemného s tím, že tyto zálohy byla žalovaná povinna hradit dle pokynů společenství vlastníků jednotek, resp. přímo ve prospěch poskytovatelů těchto služeb. Žalovaná užívá byt do data podání žaloby, od měsíce dubna 2018 do aktuálního data (tedy i po skončení smlouvy o podnájmu) hradí zálohy na užívání vlastník bytu společnost právnická osoba Vlastník vyúčtoval žalobci jakožto nájemci bytu celkovou částku 34 659 Kč, skládajících se z pravidelných měsíčních úhrad ve výši 4 300 Kč za měsíce květen 2018 – prosinec 2018 (8 x 4 300 Kč a částečné úhrady za měsíc duben 2018 ve výši 259 Kč. Zálohy byly vyúčtovány na základě výpočtového listu platného od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2018, vystaveného správcem domu ulice bytová společnost. Na základě vyúčtování žalobce následně vlastníkovi bytu částku v plné výši uhradil. Od ledna 2019 doposud vyúčtoval vlastník bytu žalobci zálohy za užívání bytu na základě vyúčtování služeb za období 2019 – 2019, Vyúčtování služeb za období 2020 – 2020 a dále za běžný rok za období 2021 – 2021 dle výpočtového listu platného od 1. 1. 2019 v celkové výši 130 890 Kč, skládající se z pravidelných měsíčních úhrad ve výši 4 363 Kč (tj. 30 x 4 363 Kč. Na základě předloženého vyúčtování žalobce vlastníku bytu uhradil jednotlivé měsíční splátky představující zálohy z užívání bytu, které v rozhodném období činí 165 549 Kč. Dne 13. 5. 2021 uhradila žalovaná částky 15 000 Kč a 1 000 Kč, když částka 9 000 Kč byla započtena na úhradu doplatku bezdůvodného obohacení odpovídajících částce nájemného za měsíc duben 2021, částka ve výši 4 363 Kč na zálohy za užívání za měsíc duben a zbylá částka 2 367 Kč byla započtena na existující dluh za zálohy na užívání. Dne 31.5. 2021 žalovaná uhradila 6 000 Kč, která byla započtena na část nájemného za měsíc květen 2021. Dne 14. 6. 2021 žalovaná uhradila 10 000 Kč, která byla započtena na úhradu bezdůvodného obohacení odpovídajícího části nájemného za měsíc květen 2021 a ve výši 6 250 Kč dle dohody účastníků byla započtena na existují dluh za zálohy za užívání. Po odečtení shora uvedených plateb za zálohy za užívání žalovaná k aktuálnímu datu dluží za neuhrazené zálohy za užívání bytu za rozhodné období duben 2018 – červen 2021 částku 152 299 Kč. Žalobce se domáhá uvedeného plnění z důvodu bezdůvodného obohacení a v průběhu řízení soudu předložil doklad o tom, že vlastníkovi bytu uhradil za předepsané zálohy částku 161 186 Kč, a to dne 11.6. 2021 (34 659 za 8 měsíců v roce 2018, 52 356 Kč za celý rok 2019, 52 356 Kč za celý rok 2020 a 21 818 Kč za leden – květen 2021). Dále se žalobce domáhal zaplacení zůstatku dluhu na nájemném za měsíc červen 2021, tj. 3 750 Kč po započtení platby 6 000 Kč ze dne 28. 6. 2021. Tohoto plnění se domáhá z důvodu bezdůvodného obohacení za užívání bytu ve výši obdobného předmětu nájmu v daném místě a čase.

2. Žalovaná prostřednictvím obecného zmocněnce uvedla, že nějaký dluh tam vznikl. Žalovaná se snažila hradit ty částky podle svých možností. V současné době hradí 16 000 Kč měsíčně s tím, že 9 750 Kč je na nájemné a zálohové platby zřejmě 4 833 Kč a zbývající částku postupně na úhradu dluhu. Žalovaná do dnešního dne neobdržela vyúčtování zálohových plateb a není zřejmé, jakým způsobem žalobce její platby započítával. Dále obecný zmocněnec upozornil, že žalovaná platila za služby právnická osoba tzv. na svůj účet. Po změně vlastníka bytu anonymizováno založila účet pro právnická osoba anonymizováno, ovšem ty platby tam nepřeúčtovala. Nakonec přeplatek vrátila paní celé jméno žalované, která tuto částku cca 40 000 Kč uhradila společnosti žalobce. Žalovaná nemá informaci o tom, jakým způsobem žalobce toto plnění přeúčtoval.

Žalobce prokázal skutková tvrzení v žalobě smlouvou o podnájmu ze dne 27. 4. 2018, výpočtovými listy adresovanými společnosti právnická osoba platnými od 1. 5. 2018 a od 1. 1. 2019; přehledem plateb od celé jméno žalované pro právnická osoba anonymizováno za období od 1. 10. 2018 do 28. 6. 2021; přehledem vyměřených předpisů pro společnost právnická osoba za rok 2019; vyúčtováním služeb za období 2019 – 2019 a za období 2020 až 2020 pro společnost právnická osoba; celkovým vyúčtováním za období let 2019 a 2020;u označenou jako Vyúčtování záloh za užívání bytu dle smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 27. 4. 2018 vystavenou společností právnická osoba adresováno právnická osoba anonymizováno; příjmovým dokladem vystaveným společností právnická osoba z 11. 6. 2021 o přijetí částky 161 186 Kč od právnická osoba anonymizováno. Následně žalobce předložil výpočtové listy ze dne 1. 5. 2018 a ze dne 1. 1. 2019, kde je uvedena výše a podrobná specifikace zálohových plateb. V průběhu řízení žalobce předložil dopis, adresovaný žalované ze dne 13. 1. 2022, kterým vyzývá žalovanou k úhradě vyúčtování zálohových plateb dle předložených vyúčtování a k tomu předložil podací stvrzenku.

3. V tomto řízení je nesporné, že vlastníkem bytové jednotky je společnost právnická osoba Žalobce disponuje bytem na základě nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem bytu. Žalovaná užívá předmětný byt na základě smlouvy o podnájmu ze dne 27. 4. 2018. Ač účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako podnájemní, soud posoudil právní vztahy mezi účastníky analogicky dle ustanovení upravujících nájem bytu. Soud vychází z právního názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který posuzoval předmětnou smlouvu uzavřenou mezi účastníky v řízení vedeném před Okresním soudem v České Lípě o vyklizení bytu pod sp. zn. spisová značka. Právní názor je uveden v rozsudku uvedeného soudu č.j. číslo jednací ze dne 2. 6. 2021 Odvolací soud uvedl, že i právnická osoba, jež na základě smlouvy s vlastníkem bytu získá postavení nájemce se záměrem naplňovat vlastní podnikatelskou činnost v podobě poskytování bytu k užívání třetím subjektům – fyzickým osobám, naplňujícím tak vlastní potřebu bydlením, musí respektovat kogentní práva nájemníku, která u podnájmu zakotvená nejsou.

4. V tomto případě ze smlouvy uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že se dohodli tak, že žalovaná bude předmětný byt užívat za plnění ve výši 9 750 Kč měsíčně. Dále se dohodli, že bude hradit zálohy na služby a příspěvky do fondů, a to přímo správci domu společnosti právnická osoba Byly předloženy výpočtové listy, kdy s účinností od 1. 5. 2018 činily zálohy částku 4 300 Kč a s účinností od 1. 1. 2019 činily zálohy částku 4 363 Kč. Žalovaná elektronickým podáním předložila soudu výpis z účtu na jméno žalované u název banky příjmení číslo ve kterém byly uvedeny platby zřejmě žalobci za období 8. 1. 2021 – 31. 12. 2021. Především je třeba uvést, že tato byla předložená po uplynutí lhůty stanovené ke koncentraci řízení, tj. 14. 1. 2022. Soud tedy k tomuto důkazu již nepřihlédl. Nicméně i pokud by soud kě přihlédl, tak obsahuje platby, které jsou označeny jako nájem a jsou hrazeny nepravidelně v různých částkách. V podstatě odpovídají skutkovému tvrzení žalobce o tom, že platby byly započteny na sjednané nájemné. Jak vyplývá ze skutkového tvrzení žalobce, tak počínaje platbami od května 2021 vysvětluje, jak byly započteny. Pokud jde o platby za leden, únor a březen tak je zřejmé, že směřovaly na úhradu běžného nájemného, když z přehledu plateb evidovaných žalobcem je zřejmé, že v letech 2018 – 2020, byly velmi nepravidelně poukazovány i platby nájemného. Navíc obecný zmocněnec při ústním jednání dne 27. 1. 2022 uvedl, že tento důkaz slouží zejména k prokázání toho, že žalovaná žalobci zasílala pravidelně platby.

5. Pokud jde o platby nákladů spojených s užíváním bytů, tak žalovaná se ve smlouvě, označené jako smlouva o podnájmu, zavázala k úhradě všech nákladů, tj. za služby a příspěvky do fondů, zejména energie, úklid společných prostor, výtah, fond oprav, provozní fond apod.

6. Podle § 4 odst. 1 zákona 67/2013, kterým se upravují některé otázky souvisejících s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloha na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo nebo společenství.

7. Podle § 7 odst. 1 cit. zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloha za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Dle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výši přijatých měsíčních záloh na služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Dle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemci služeb d dohodnutí lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

8. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud posoudil nárok žalobce rovněž s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Dle rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl l závěru, že se žalobce po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování zálohových plateb, již nemůže domáhat zaplacení samotných záloh. Podle § 7 zákona 37/2013 odst. 1 je třeba provést vyúčtování zálohových plateb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Ke dni podání žaloby se žalobce mohl domáhat pouze nedoplatku z vyúčtování zálohových plateb a nikoli samotných zálohových plateb.

10. Soud tedy přiznal dlužné zálohové platby pouze za rok 2021 za období od 1. 1. do 30. 6. 2021, když ke dni vydání tohoto rozsudku zatím neuplynula zákonná lhůta k provedení vyúčtování. V souladu se smluvním ujednáním účastníkům byly zálohové platby stanoveny dle výpočtového listu právnická osoba, která zajišťuje dodávky energií a dalších služeb spojených s užíváním bytu. Dle výpočtového listu činí výše zálohy pro toto období částku 4 363 Kč, tj. za 6 měsíců částka 26 178 Kč.

11. Jak je shora uvedeno za období od 1. 5. 2018 do 31. 12.2020 již nelze přiznat žalobci nárok na úhradu záloh na služby spojené s užíváním bytu, ale nedoplatků dle vyúčtování. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou je poskytovatelem služeb žalobce, který v tomto vztahu i s ohledem na právní názor odvolacího soudu plní funkci pronajímatele a příjemcem služeb je žalovaná. Nepochybně bylo povinností žalobce provést řádné vyúčtování zálohových plateb, kde byl povinen krom jiného uvést celkovou výši přijatých záloh a skutečnou výši nákladů na služby. Pokud jsou předloženy protokoly o vyúčtování služeb za uvedená období, tak tyto byly vypracovány poskytovatelem služeb pro vlastníka bytové jednotky, tedy právnická osoba příjmení jméno a vychází se z předepsaných záloh a skutečných nákladů na služby. Ke skutkovému tvrzení žalobce, že žalované zasílal pravidelně řádná vyúčtování, nebyl předložen důkaz. Žalobce doložil soudu, že žalované odesílal vyúčtování za uvedené tři roky v lednu 2022. Soud nakonec dospěl k závěru, že lze o povinnosti k úhradě skutečných nákladů na služby poskytované s užíváním bytu rozhodnout dle stávajících důkazů. Je pravdou, že žalobce nedoložil, že žalované zaslal řádná vyúčtování. Nicméně je rovněž prokázáno, že žalovaná uvedené služby po celé období fakticky čerpala. Výše skutečných nákladů na tyto služby je prokázána jejich vyúčtováním pro vlastníka bytové jednotky, kdy tato vyúčtování byla předložena soudu při podání žaloby a žalovaná měla možnost se s nimi seznámit nejpozději při ústním jednání dne 14. 12. 2021. Přehled plateb žalované a jejich započtení na žalované plnění je zřejmé, z listinných důkazů, tj. přehledy plateb a skutkového tvrzení v žalobě, jak je shora uvedeno. Nicméně soud dospěl k závěru, že žalobce dosud žalované řádně nevyúčtoval zálohové platby za služby, vyúčtování ve vztahu k žalované nelze nahradit pouhým„ přeposláním“ vyúčtování pro vlastníka bytu. Nicméně žalobce má nepochybně nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, když žalobce z tohoto právního důvodu svůj nárok uplatnil. Žalovaná předmětnou bytovou jednotku v uvedeném období užívala, uvedené služby spotřebovala, aniž za ně poskytla plnění a žalobce náklady vynaložené za služby fakticky uhradil vlastníkovi bytu, jak je prokázáno pokladním dokladem. Skutečnost, že žalobce uhradil vyšší částku, než odpovídala ve vyúčtování soud zohlednil, když žalobu částečně zamítl, jak bude níže uvedeno. Soud stanovil povinnost k plnění za jednotlivá období dle vyúčtování a nikoli dle výše částek, které žalobce poskytl vlastníkovi bytu, protože ten si již vyúčtoval zálohy s poskytovatelem služeb a za všechna období byly vyúčtovány přeplatky.

12. Za období od 1. 5. do 31.12. 2018 činily náklady za služby, které nepodléhají vyúčtování částku 1 941 Kč měsíčně (za fond oprav 1 784 Kč a za provozní fond 157 Kč), tj. za 8 měsíců částka 15 528 Kč. Dle vyúčtování zálohových plateb činily celkové náklady za služby částku 15 564Kč. Soud tedy stanovil žalované povinnost k úhradě částky 31 092 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce za toto období uplatnil nárok na úhradu částky 34 659 Kč, tak rozdíl ve výši 3 567 Kč nebyl uplatněn důvodně.

13. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 činily náklady za služby, které nepodléhají vyúčtování částku 2 004 Kč (za fond opravu 1 784 Kč a provozní fond 220 Kč), tj. za 12 měsíců částka 24 048 Kč. Dle vyúčtování zálohových plateb činily náklady na služby částku 25 075 Kč, tedy celkem za uvedené období činily náklady na služby částku 49 123 Kč. Dle vyúčtování zálohových plateb byl oproti vyúčtovaným zálohám v celkové výši 28 308 Kč vykázán přeplatek 3 232 Kč. Soud na základě tohoto výpočtu stanovil povinnost žalované zaplatit částku 49 124 Kč (po zaokrouhlení) a nárok ve výši vyúčtovaného přeplatku 3 232 Kč není uplatněn důvodně.

14. Za období od 1. 1. 2020 do 1. 12. 2020 činily náklady za služby, které nepodléhají vyúčtování stejnou částku jako v roce 2019 tj. 2 004 Kč měsíčně za 12 měsíců částku 24 408 Kč. Dle vyúčtování zálohových plateb za rok 2020 byl oproti zálohám vyúčtovaným v celkové výši 28 038 Kč vykázán přeplatek 1 867 Kč. Soud tedy na základě tohoto výpočtu stanovil povinnost žalované zaplatit částku 50 488 Kč a nárok ve výši vyúčtovaného přeplatek není uplatněn důvodně.

15. Žalované tedy s ohledem na výpočet soudu v předchozích odstavcích vznikla povinnost zaplatit žalobci za celé žalované období od 1.5. 2018 do 30. 6. 2021 částku 156 883 Kč. Soud odečetl v souladu se skutkovým tvrzením žalobce platby žalované v celkové výši 13 250 Kč. Poté soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 143 633 Kč.

16. Pokud jde o nárok na doplatek nájemného za měsíc červen 2021, tak soud zjistil, že měsíční nájemné bylo sjednáno účastníky ve výši 9 750 Kč ve smlouvě. Žalovaná za toto období uhradila částku 6 000 Kč a tedy zůstává neuhrazeno 3 750 Kč. Tento nárok žalovaná nijak nezpochybnila. Soud tedy rozhodl o její povinnosti k zaplacení dluhu za nájemné v měsíci červnu 2021 ve výši 3 750 Kč.

17. Soud zamítl žalobu na zaplacení celkové částky 8 666 Kč (3 567 + 3 232 + 1 867), jedná se o plnění ve výši přeplatků oproti vyúčtovaným zálohovým platbám. Jak již soud shora uvedl, žalobce má nárok za období do 31.12. 2020 pouze na fakticky vyúčtované náklady. Skutečnost, že zaplatil vlastníkovi bytu částku vyšší, tedy odpovídající předepsaným zálohám, nemůže být posuzována k tíži žalované. V tomto smyslu žalobce plnil na základě nějakého smluvního vztahu a dohody s vlastníkem bytu.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 os.ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch v rozsahu 94,5 % a po započtení procesního úspěchu na straně žalovaná v rozsahu 5,5 %, má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 89 %. Soud především přiznal žalobci nárok na náhradu za soudní poplatek ve výši 6 242 Kč. Dále byla přiznána odměna za právní zastoupení dle § 6 a 7 vyhl. 177/1996 o advokátním tarifu (dále a.t.) za 6 úkonů právní služby po 7 380 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na ústním jednání dne 14. 12. 2021 a dne 27. 1. 2022 a písemné podání s doplněním skutkových tvrzení a důkazů dle výzvy soudu ze 14. 1. 2022), paušální náhrada hotových výdajů za 6 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Za cestu právního zástupce Z obec do obec a zpět (213 km) k uvedeným 2 ústním jednáním byly přiznány cestovní náhrady. Za cestu dne 14. 12. 2021 (nikoli 6. 12., jak uvádí žalobce) byla přiznána náhrada za cestu osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Arteon, r. z.7AV6830 dle vyhlášky , při průměrné spotřebě benzinu 6,4 l /100 km, ceně benzinu 33,80 Kč l a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km (vyhl. ), tedy celkem částka 1 398 Kč. Za cestu stejným osobním automobilem dne 27. 1. 2022 byla přiznána náhrada již dle vyhlášky , tedy při ceně benzinu 95 oktanů 37,10 Kč l a sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč km. Cestovní náhrady tedy činí celkem částku 1 507 Kč. Náhrada za promeškaný čas byla přiznána ze každou cenu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Za 1 cestu byla přiznána náhrada za 8 započatých půlhodin, tj. 800 Kč, což činí za 2 cesty 1 600 Kč. Nakonec byla přiznána DPH ve výši 21 %, z částky 50 585 Kč, tj. částka 10 622,85 Kč Celkem činí náklady řízení částku 67 849,85 Kč. Žalobci bylo přiznáno 89 %, tj. částka 60 386 Kč (po zaokrouhlení).

19. Soud odložil splatnost jistiny a nákladů řízení s ohledem na jejich výši do 1 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, aby žalovaná měla čas si opatřit finanční prostředky, popř. se dohodnout s žalobcem na jiném způsobu úhrady.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.