Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 199/2022-86
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 405,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100,75 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 405,31 Kč s úrokem ve výši 13,6 % ročně z částky 8 405,31 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 405,31 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů
od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to
do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100,75 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 405,31 Kč s úrokem ve výši 13,6 % ročně z částky 8 405,31 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 405,31 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 405,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba, coby právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 1. 2015 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané měsíční splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto využil svého smluvního oprávnění a celý úvěr včetně příslušenství ke dni 16. 5. 2019 zesplatnil. právnická osoba, pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupila žalobkyni. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka na jistině úvěru 8 405,31 Kč a na úroku z prodlení 100,75 Kč (kapitalizovanému ke dni 16. 5. 2019). Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 13,6 % ročně z dlužné jistiny od 17. 5. 2019 do zaplacení
a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 17. 5. 2019 do zaplacení.
3. Podáním ze dne 11. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100,75 Kč, neboť tato částka byla uhrazena platbou žalovaného ze dne
25. 6. 2019. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu, tj. ohledně částky 100,75 Kč, částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy
se k němu nedostavil. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila. Soud proto věc projednal
a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
5. Mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále také jako„ banka“) byla dne 26. 1. 2015 po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné produktové podmínky a sazebník. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Dle článku II bod 4.2. smlouvy činila měsíční anuitní splátka (splátka jistiny
a úroku) 1 153,07 Kč, měsíční úhrada pojištění 120 Kč. Dle článku II bod 4.3. smlouvy byly měsíční splátky splatné k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 10. 2. 2015. Dle článku II bod 5. smlouvy činila roční úroková sazba 13,60 % p. a. (smlouva o úvěru ze dne 26. 1. 2015). Dle bodu 32 všeobecných produktových podmínek pokud dojde k „ Případu porušení“, banka je oprávněna dle písm. a) prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení. Podle bodu 31 všeobecných produktových podmínek„ Případem porušení“ je dle písm. d) situace, kdy se klient ocitne v prodlení se splněním jakéhokoli závazku vůči bance. Dle bodu 43 všeobecných produktových podmínek z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména pokud jde o splacení jistiny, úhrady úroků, poplatků, případně jiných peněžitých závazků vůči bance, je banka oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení (všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014).
6. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 50 000 Kč dne 26. 1. 2015 (platební historie). Jelikož se ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy poslední splátku uhradil dne 10. 12. 2018, banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 15. 5. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 5. 2019. K tomuto dni činila dlužná částka na jistině úvěru 13 419,82 Kč, na úroku 787,19 Kč, na úroku z prodlení 100,75 Kč a na poplatcích 900 Kč (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 5. 2019). Žalovaný do data zesplatnění uhradil na jistinu celkem 36 580,18 Kč,
po zesplatnění uhradil dalších 5 014,51 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně).
7. právnická osoba, pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, dohoda, seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020).
8. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvu o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po 1. 1. 2014.
9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že banka pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupila v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni, čímž byla dána její aktivní legitimace v tomto řízení.
13. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, jako právním předchůdcem žalobkyně byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit dohodnuté úroky. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy poslední splátku uhradil dne 10. 12. 2018, banka využila svého dohodnutého oprávnění a úvěr ke dni 15. 5. 2019 zesplatnila. K tomuto datu dlužil žalovaný na jistině částku 13 419,82 Kč, po zesplatnění uhradil na jistinu dalších 5 014,51 Kč, pročež tak dluží na jistině 8 405,31 Kč. Žalobkyni, na kterou byla úvěrová pohledávka postoupena, tak podle § 2395 o. z. svědčilo právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 405,31 Kč (vyčerpané a nesplacené peněžní prostředky), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.
14. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 13,6 % ročně z částky 8 405,31 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 405,31 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku úvěru ke dni zesplatnění 15. 5. 2019, dostal se dnem následujícím do prodlení, pročež počínaje tímto datem žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, tj. v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 9,75 % ročně). Zároveň byl žalovaný dle smluvních ujednání povinen i nadále platit sjednaný úrok ve výši 13,6 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku i úroku z prodlení až od 17. 5. 2019 do zaplacení, soud přiznal žalobkyni v souladu s jejím návrhem nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 13,6 % ročně i úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně pouze za jí požadované (kratší) období.
15. Soud tak shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu a zavázal žalovaného k zaplacení jistiny
ve výši 8 405,31 Kč, úroku ve výši 13,60 % ročně z částky 8 405,31 Kč za dobu od 17. 5. 2019
do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 405,31 Kč za dobu od 17. 5. 2019 do zaplacení.
16. Žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, má tedy podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ adv. tar.”), soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b adv. tar. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč
(tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové
výši 1 489 Kč je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).
17. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit
do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.