Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 189/2022-34
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 500 Kč
a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 20. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 20. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 20. 4. 2015 do zaplacení, kdy žalovaná částka představuje dluh žalovaného vzniklý ze smlouvy o zápůjčce, kterou 27. 3. 2015 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jenž svůj nárok
za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 postoupil na žalobkyni.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
Dne 27. 3. 2015 uzavřela společnost právnická osoba prostřednictvím svých webových stránek se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal částku ve výši 1 500 Kč a poplatek ve výši 360 Kč vrátit nejpozději
do 19. 4. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni. právnická osoba oznámila postoupení pohledávky žalovanému dne 18. 1. 2018.
5. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupila v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni, čímž byla dána její aktivní legitimace v tomto řízení.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných
i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřeli
dne 27. 3. 2015 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 360 Kč.
9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že nedisponuje doklady
o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany jejího právního předchůdce.
10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru jakýmkoliv způsobem zkoumal, je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, pročež nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z uvedené smlouvy.
11. Při závěru o neplatnosti smlouvy soud dále zkoumal, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, když dle tvrzení žalobkyně měla být částka ve výši 1 500 Kč převedena právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobkyně za tímto účelem soudu navrhla, aby soud provedl důkaz dotazem u příslušné banky. Dle sdělení
anonymizována dvě slova ze dne 31. 5. 2022 účet č. bankovní účet nepatří žalovanému.
Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že tvrzeným způsobem došlo k obohacení žalovaného (převodem částky 1 500 Kč na jeho účet), soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.
12. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, v řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).