Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 100/2022-34
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 547 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 547 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 547 Kč od 20. 2. 2017 do 8. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 547 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení 547 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 547 Kč od 20. 2. 2017 do 8. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 547 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 547 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, jež po posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému dne 4. 2. 2017 úvěr v částce 2 000 Kč, který měl být splacen do 19. 2. 2017. Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti právnická osoba, postoupena na žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z jistiny (2 000 Kč), poplatku za prodloužení termínu splatnosti (547 Kč) a zákonného úroku z prodlení.
Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
Soud nařídil jednání na den 27. 6. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se dne 4. 2. 2017 se společností právnická osoba, dohodl, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný jej vrátí jednorázově do 19. 2. 2017 spolu s poplatkem 547 Kč. Dne 4. 2. 2017 byla částka 2 000 Kč připsána na bankovní účet žalovaného. právnická osoba, a žalobkyně se dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh ze smlouvy nic neuhradil. Dopisy ze dne 2. 2. 2021 původní věřitelka i žalobkyně oznámily žalovanému postoupení pohledávky a vyzvaly jej k úhradě dluhu do tří dnů, přičemž výzva byla za účelem doručení žalovanému předání k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. Žalobkyně sice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru posuzována, avšak žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení neoznačila ani nepředložila, čímž ve vztahu k tomuto tvrzení neunesla břemeno tvrzení, o němž nemohla být s ohledem na svou dobrovolnou neúčast při jednání poučena.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., neprokázala, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.
Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má proto za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 2 000 Kč. Žalovaný však do podání žaloby na dluh z neplatné smlouvy dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Podle § 2993 o. z. je tak povinen bezdůvodné obohacení ve výši 2 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne 2. 2. 2021, který žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne, výzva se má za doručenou podle § 573 o. z. třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021, žalovaný měl dluh dle výzvy splnit do tří dnů, tedy do dne 8. 2. 2021. Od 9. 2. 2021 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z příslušného vládního nařízení, resp. jako v této věci, ve výši nižší dle žalobního návrhu, jímž je soud vázán. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Právní předchůdkyni žalobkyně nevzniklo, a na žalobkyni nemohlo být převedeno, právo na zaplacení poplatku, jež měly být součástí absolutně neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl a dále ji zamítl v části příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného z částky 2 000 Kč za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z úroku z prodlení požadovaného z částky 547 Kč.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i přes skutečnost, že zaznamenala úspěch ve věci v převážné části, neboť jí je soud nepřiznal. Skutečnost, že žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli, aniž by řádně a dostatečně posuzovala jeho úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Žalovanému naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.