Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 126/2022-21

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11 295,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 295,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 295,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 295,24 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí žalobkyní ve výši 67 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 22. 2. 2017. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně až do jejího zaplacení s omezením horní hranice věřitelem uplatněných smluvních pokut polovinou výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částkou 200 000 Kč. Tuto smluvní povinnost žalovaná porušila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalované s plněním do 4. 9. 2018 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 70 660 Kč za období od 5. 9. 2018 do 26. 1. 2022. Požadovanou částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 26. 1. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu, které se konalo dne 13. 7. 2022, se bez omluvy nedostavila. Proto soud podle jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 22. 2. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 67 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 124,6 % ročně formou 24 měsíční splátek po 5 829 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 139 896 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 124,6 %. V čl. 6 smlouvy byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 21. 11. 2017 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle čl. 6 smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 73 856 Kč ve lhůtě 10 dnů. Výše nové jistiny úvěru ve smyslu čl. 6 smlouvy činila částku 70 660 Kč. Rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2019, bylo rozhodnuto mj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 uvedené smlouvy za období od 23. 11. 2017 do 4. 9. 2019 ve výši 20 208,76 Kč. Dne 26. 1. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy za období od 5. 9. 2018 do 26. 1. 2022 ve výši 11 295,24 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila.

4. Podle , (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 22. 2. 2017 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 67 000 Kč, žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 139 896 Kč, tedy více než dvojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 124,6 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období února 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,65 % ročně. Dohodnutá výše úroků 124,6 % ročně tedy více než desetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 24 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit více než dvojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 124,6 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.

6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 6 2. smlouvy, na jejichž zaplacení vzniká věřiteli nárok před zesplatněním úvěru (přičemž zde nelze odhlédnout od skutečnosti, že tímto sofistikovaným způsobem je dlužník za prodlení se splácením v době před zesplatněním sankcionován duplikovaně) a především o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy, na jejíž zaplacení vzniká věřiteli nárok po zesplatnění úvěru. Zejména v případě této smluvní pokuty, která je současně předmětem tohoto řízení, se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat velmi razantním způsobem. Přestože její sazba 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými, způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.

7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit a které se včetně přirostlých úroků stávají součástí nové jistiny úvěru, což je veličina, která následně po případném zesplatnění úvěru, ovlivňuje celkový mechanismus sankcí, jejichž součástí je i smluvní pokuta sjednaná v čl. 6 smlouvy. Jinými slovy výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty, na jejíž zaplacení žalobkyně svůj nárok podanou žalobou také uplatnila. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, a to způsobem, z něhož právnímu laikovi nemusí být srozumitelný skutečný rozsah sankcí, které mu v případě prodlení hrozí.

8. Podaná žaloba není důvodná. Oproti původnímu žalobkyní zmiňovanému rozhodnutí soudu, kterým byla dovozena pouze částečná neplatnost mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru, která se nevztahovala k ujednání o smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy a tato smluvní pokuta tak byla žalobkyni přiznána v celé požadované výši, je soud nyní toho názoru, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná absolutně podle § 588 o.z. Důvodem této neplatnosti je nevyváženost smlouvy mezi plněním, která byla dle smlouvy žalované žalobkyní poskytnuta a plnění, k nimž se oproti tomu žalovaná zavázala. Tato nevyváženost dosahuje intenzity, která způsobuje neplatnost smlouvy pro zmiňovaný rozpor s dobrými mravy. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru je samozřejmě neplatné také ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažené v čl. 6 smlouvy. Z tohoto důvodu žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl. Žaloba tedy byla v plném rozsahu zamítnuta.

9. Pro úplnost je nutno uvést, že popsaný posun v právním hodnocení obsahu smlouvy následuje vývoj judikatury vydávané vyššími soudy především při rozhodování o návrzích na zastavení exekuce v rámci výkonu rozhodnutí o spotřebitelských úvěrech v době následující po vydání rozsudku předloženého žalobkyní (k tomu viz např. nález Ústavního soudu , rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , , , ).

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , kdy zcela úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však v jeho průběhu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.