Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 180/2022-61
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 611,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 611,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 611,41 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 611,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 611,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění jejího doplnění ze dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 611,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne datum sjednána smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Z důvodu neplnění závazku žalovaným došlo k zesplatnění celého úvěru oznámením ze dne datum a částka nesplaceného úvěru včetně nezaplacených úroků přirostlých k němu činila 55 768 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal pro případ prodlení z nezaplacením nové jistiny úvěru hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, nároky ze smlouvy o úvěru byly uplatněny u zdejšího soudu a rozsudkem č.j. číslo jednací bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 14 890,59 Kč (smluvní pokuty z nové jistiny úvěru 55 768 Kč ve výši 0,1 % denně pouze do datum). Z důvodu prodlení žalovaného však žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu i za další následující období, a to z částky 55 768 Kč od datum do datum, což činí 6 611,41 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele při sjednávání úvěrové smlouvy dle údajů předložených žalovaným, tedy dle dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka a dále z výpisů z databázi NRKI a Solusu, kdy zjistila, že jeho příjem činil 14 298 Kč, jeho měsíční náklady 4 810 Kč, volné zdroje ke splacení činily 8 488 Kč. V době uzavírání smlouvy nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl žádné závazky u žalobkyně ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, doložil výplatní pásku za 9/ 2017 a částečný výpis z účtu. Věřitel tedy náležitě splnil svou povinnost a řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly pochyby o tom, že by nebyl schopen úvěr splatit, resp. splacení dluhu bylo reálné. Ohledně výdajové stánky vycházela z údajů uváděných žalovaným a zohlednila i částku 3 410 Kč představující životní minimum a s přihlédnutím k rezervě 1 000 Kč měl žalovaný dostatek příjmů ke splácení úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne datum se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne datum sjednána smlouva o úvěru číslo jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč na dobu 48 měsíců, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 3 689 Kč. Zápůjční úroková sazba úvěru činila 151,63 % ročně, celkem mělo být uhrazeno 177 072 Kč Smlouva obsahuje dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, také důsledky vyplývající z prodlení klientů, kdy v článku 6.5 je ujednáno, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.
4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla hodnocení klienta pro účely poskytnutí úvěru a zjistila, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba od datum na dobu určitou do datum, jeho hrubá mzda byla sjednána na 16 000 Kč měsíčně s nenárokovou složkou mzdy maximálně 2 000 Kč, za měsíc srpen 2017 obdržel žalovaný čistou mzdu ve výši 14 600 Kč a za měsíc řízení 2017 ve výši 13 997 Kč a žalobkyně zhodnotila, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 14 298 Kč. Dále bylo zjištěno, že je žalovaný svobodný, nežije s nikým ve společné domácnosti, bydlí v družstevním bytě a výdaje na bydlení činí 1 400 Kč, další výdaje na životní minimum činí 3 410 Kč, jiné výdaje žalovaný nemá, tedy celkové výdaje činí 4 810 Kč Kč a s rezervou 1 000 Kč má žalovaný volné zdroje ve výši 8 488 Kč. Žalobkyně lustrovala žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, kde bylo u žalovaného uvedeno CBS skóre 263 (jde o kategorii I. - nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán) a také v registru příjmení, kde ke dni 3. 11 2017 nebyla u žalovaného uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaku. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, pracovní smlouvu, částečné výpisy ze svého bankovního účtu o připsání mzdy od jeho zaměstnavatele v září a říjnu 2017 včetně výplatních lístků za 8/ 2017 a 9/ 2017. Zprostředkovatel úvěru doporučil poskytnout úvěr. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci datum, bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo na zaplacení neuhrazené jistiny úvěru 55 768 Kč s tím, že jde o původní jistinu nesplaceného úvěru včetně přirostlého úroku po zesplatnění, dále bylo rozhodováno o smluvní pokutě ve výši 998 Kč a 14 890,59 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od datum do datum) a úroku. Soud ve věci žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to rozsudkem pro zmeškání, kdy vzal za nesporná veškerá tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě.
5. Z ostatních listinných důkazů (oznámení o zesplatnění, upomínky vyhotovené pro žalovaného) soud nečiní pro nadbytečnost žádná skutková zjištění.
6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve sjednaných splátkách.
7. O nároku žalobkyně na úhradu nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky, jakož i smluvní pokutou a smluvní pokutou vyčíslenou ve výši 0,1 % denně z částky 57 768 Kč do datum bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č.j. číslo jednací. Předmětem tohoto řízení je uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky ve výši 57 768 Kč za dobu následující, tedy od datum do datum Smluvní pokuta, resp. nárok na ni vyplývá z ust. § 2048 o. z., kdy tato smluvní pokuta byla stanovena pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitých závazků vůči žalobkyni poté, co došlo k zesplatnění úvěru, přičemž její výše byla ujednána dostatečně, určitě a soud nepovažuje její výši za nepřiměřenou s ohledem na výši dlužné částky. Soud se však musel zabývat tím, zda tato smluvní pokuta byla ujednána platně ve smyslu příslušných ustanovení týkajících se ochrany spotřebitele. Tato smluvní pokuta byla totiž součástí smlouvy o úvěru, kterou soud považuje s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála.
8. Řádně prověřila toliko příjmovou stránku žalovaného a zjistila jeho příjem okolo 14 000 Kč z pracovního poměru trvajícího na dobu určitou, soud však má pochybnosti o tom, zda byla náležitě prověřena výdajová stránka žalovaného, kdy soud zpochybňuje zejména tu skutečnost, že náklady na bydlení žalovaného (byť v družstevním) bytě činí skutečně 1 000 Kč, jak je uváděno v hodnocení klienta. Ohledně dalších pravidelných výdajů nebylo zjištěno ničeho, žalobkyně pouze počítala s obecnou částkou životního minima 3 410 Kč, ničím nepodloženou. Ohledně výdajové stránky žalovaného nebyly soudu předloženy žádné listiny. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
9. Z toho důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou, a to i přesto, že o nároku žalobkyně na úhradu nesplaceného úvěru s příslušenstvím již bylo zdejším soudem pravomocně rozhodnuto. Soud poukazuje na to, že tímto rozsudkem bylo rozhodováno formou rozsudku pro zmeškání, kdy nebylo prováděno dokazování a soud vycházel z toho, že jsou nesporná tvrzení účastníků o okolnostech sporu. V této právní věci však soud již platnost smlouvy posuzoval, prováděl dokazování a dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že by s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, a tudíž tuto smlouvu považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění, přičemž dle ust. § 580 o. z. a § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlížet i bez návrhu. Je-li tedy neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o smluvní pokutě a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle § 202 odstavec 2 o. s. ř., neboť tím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč.