Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 137/2022-30
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 59 071 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 614,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 461,76 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 37 614,03 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 21 456,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 256,72 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 1 767,97 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 9 641 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 524,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 614,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 461,76 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 37 614,03 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 21 456,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 256,72 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 1 767,97 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 9 641 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 524,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně právnická osoba s žalovaným uzavřel dne 17. 6. 2019 smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne 16. 7. 2019, podle níž činila nová jistina úvěru částku 39 803,63 Kč. Současně s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 46 091,29 Kč. Celkovou částku ve výši 85 894,92 Kč se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli ve 36 měsíčních splátkách po 2 385,97 Kč do 17. 7. 2022. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu po zesplatnění úvěru věřitelem ke dni 18. 12. 2019 vznikla povinnost uhradit vedle jistiny úvěru také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (14. 6. 2021) částku 39 382 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 9 491 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 689 Kč. Jelikož žalovaný tento dluh novému věřiteli dosud nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též náklady mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru.
2. Vzhledem k žalobkyní předloženým listinám, vyzval soud žalovaného, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2019 ve znění smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2019 a výpisu z účtu vedeného u právnická osoba má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl převodem na bankovní účet žalovaného částku 40 000 Kč (převodem částek 20 000 Kč dne 17. 6. 2019 a dne 16. 7. 2019) a žalovaný se zavázal novou jistinu úvěru, která podle smlouvy ze dne 16. 7. 2019 činila 39 803,63 Kč, vrátit formou 36 měsíčních splátek po 2 385,97 Kč, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 46 091,29 Kč, tzn. při roční úrokové sazbě 59,24 % (v původní smlouvě byl sjednán úrok ve výši 63,39 % ročně). Z obsahu upomínek zaslaných původním věřitelem žalovanému dne 18. 10. 2019, 17. 11. 2019 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 12. 2019 plyne, že žalovaný na dluh zaplatil pouze první splátku ve výši 2 385,97 Kč. Dosud pak dle obsahu smlouvy dluží výše uvedené částky, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Podle obsahu smlouvy je úvěrovaný dále povinen zaplatit věřiteli paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky či výzvy v částce 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (nejvýše tři zpoplatněné upomínky) a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru denně, a to v případě prodlení se splacením úvěru. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 a potvrzením o zaplacení za postoupené pohledávky. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn jak postupitelem, tak i postupníkem. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalovaného ze smlouvy částku 68 712 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 39 382 Kč, smluvní pokuta ve výši 19 689 Kč, smluvní úrok ve výši 9 491 Kč a náhrada nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovanému byla zaslána též výzva k plnění žalobkyně ze dne 7. 7. 2021 a předžalobní upomínka zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021.
4. Soud při právní kvalifikaci postupoval dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který stanoví, že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
5. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci je na místě ve světle nejnovější judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu posoudit smlouvu jako takovou z hlediska dobrých mravů, a to v závislosti na celkovém zatížení, které dlužníku obsah předmětné smlouvy z hlediska jeho majetkové situace a srovnání vzájemných práv a povinností přináší, neboť meritum dále uvedené judikatury spočívá v tom, zda výše nároků věřitele ze smlouvy ve svém souhrnu není ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Uzavřená smlouva zavazuje žalovaného, proti poskytnuté částce 40 000 Kč, vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 85 894,92 Kč, z čehož částku 46 091,29 Kč představuje úrok. Kapitalizovaná výše smluvního úroku, tedy příslušenství, přesahuje v dané věci výši samotné pohledávky. Tento stav je dán sjednanou výší úroku 59,24 % ročně, která v návaznosti na tříletou dobu splácení ve výsledku představuje uvedenou částku, která by tak v případě řádného splácení představovala celkovou výši odměny věřitele za poskytnutí úvěru. Odměna věřitele by tedy byla vyšší než částka poskytnutá věřitelem dlužníku. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 59,24 % ročně, resp. původně 63,39 % ročně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Obdobně pak hovoří i rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 nebo sp. zn. 20 Cdo 474/2006). Podle odborné literatury (Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), kdy v případech, kde se RPSN pohybuje v rozmezí 94,98 % až 148,17 % ročně je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. RPSN v dané věci bylo sjednáno ve výši 78,30 %, resp. 85,50 % ročně. Vedle toho je žalovaný dle obsahu smlouvy povinen uhradit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dluhu a další poplatky, které samy o sobě nejsou nepřiměřeně vysoké, avšak ve svém souhrnu představují zcela zjevně nepřiměřenou míru finančního zatížení dlužníka. V daném případě tento poměr finančního zatížení jednoznačně překročil přípustné meze, přičemž na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil. Z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.
6. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutém podnikatelem spotřebiteli jsou natolik vnitřně provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (pokuty a poplatků) by právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. V daném smluvním vztahu proto soud shledal absolutní neplatnost celé uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to ve smyslu § 580 o. z., neboť je v rozporu s dobrými mravy.
7. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení uvedených v § 2991 a násl. o. z. na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem částku 40 000 Kč, z níž již žalovaný částku 2 385,97 Kč vrátil. Co do částky 37 614,03 Kč je tedy žaloba důvodná a v tomto rozsahu jí bylo vyhověno včetně přiznání nároku na zaplacení příslušného úroku z prodlení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba zamítnuta, a to včetně požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání, které soud na rozdíl od žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené. Žalobkyni již při nabytí pohledávky jejím postoupením od původního věřitele bylo známo, že žalovaný byl již 3x o zaplacení marně upomínán jejím právním předchůdcem, přesto se rozhodla koupit si v rámci svého podnikání rizikovou pohledávku za žalovaným. Zasílání dalších upomínek (vyjma předžalobní upomínky, jejíž zaslání dlužníkovi před podáním žaloby na plnění ukládá věřiteli § 142a o. s. ř.) tedy za této situace již nelze považovat za účelné.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 59 071 Kč, ale úspěšná byla pouze co do částky 37 614,03 Kč, což představuje její úspěch ve výši 64 % a úspěch žalovaného ve výši 36 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 28 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 364 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), ve výši 3 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 2 394 Kč, celkem tedy náklady řízení představují částku 16 158 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 28 %, což činí 4 524,24 Kč. Platební místo vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.