Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 220/2022-32
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného dopravním prostředkem anonymizována dvě slova územní celek, anonymizováno, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě zápisu o provedené přepravní kontrole číslo ze dne datum.
Jelikož je žalovaný státním občanem země, zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný má podle výpisu z informačního systému základních registrů bydliště ve smyslu čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis v České republice na adrese adresa žalovaného, a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 3 odst. 1 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), ve spojení s čl. 5 odst. 2 písm. a), b) nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí; za právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících si strany mohou zvolit v souladu s článkem 3 pouze právo země, ve které má cestující své obvyklé bydliště nebo ve které má dopravce své obvyklé bydliště. V tomto případě podle čl. 2 odst. 1 Smluvních přepravních podmínek pro autobusovou a trolejbusovou dopravu osob právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum, které jsou nedílnou součástí smlouvy o přepravě, se právní vztah mezi cestujícím a anonymizována dvě slova územní celek řídí smlouvou o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž přistavením vozidla do zastávky za účelem umožnit nástup cestujících je konkludentní nabídkou anonymizována dvě slova na uzavření smlouvy, nástup osoby do vozidla je konkludentní akceptací nabídky. Obvyklé bydliště ve smyslu čl. 19 odst. 1, 3 nařízení Řím I měla právní předchůdkyně žalobkyně coby dopravce na adrese adresa, a žalovaný coby cestující na adrese adresa žalovaného. Jelikož žalovaný konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě, čímž také akceptoval znění přepravních podmínek včetně ustanovení o českém právu smlouvy o přepravě, a cestující i dopravce měli v době uzavření smlouvy svá obvyklá bydliště v České republice, bylo platně zvoleno české právo jako právo rozhodné pro posouzení uzavřené smlouvy o přepravě.
Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne datum na lince 12 autobusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. O provedené přepravní kontrole byl uvedeného dne sepsán na místě zápis číslo. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně; výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako okamžitá splatnost neuhrazeného jízdného a přirážky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 1. 2022.
Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) jako platně uzavřenou smlouvu o přepravě osob. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu ve výši 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu ani netvrdil, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, dospěl soud k závěru, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 věty první o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přisouzené částky, na nějž jí vznikl nárok podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 18. 6. 2020, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužného jízdného a přirážky, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.