Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 61/2022-21
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 014 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 014 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % ročně a kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 000 Kč od datum do datum, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení částky 586 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 586 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 014 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 014 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně a kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 000 Kč od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení částky 586 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 586 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne datum pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky ve výši 600 Kč do dne datum. Do sjednaného data splatnosti však žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, kterou požadoval v kapitalizované výši 1 000 Kč. Dále žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalobce se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Ve věci tak bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyplnil žádost a jejím odesláním souhlasil s připojenými všeobecnými obchodními podmínkami žalobce. Následně byla mezi účastníky dne datum uzavřena rámcová smlouva o úvěru a posléze pak dne datum konkrétní smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (prokázáno rámcovou smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo), na základě které byla žalovanému vyplacena dne datum částka ve výši 2 000 Kč na jeho účet (prokázáno výpisem z účtu žalobce za měsíc listopad 2018). Dále bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků elektronických komunikací a strany sjednaly úrok ve výši 600 Kč a smluvní sankce za případné nedodržení podmínek. Žalovaný úvěr řádně a včas ani částečně nesplatil, o zaplacení úvěru byl opakovaně upomínán. Žalovaný byl vyzván k uhrazení zažalované částky řádnou předžalobní upomínkou, dosud nezaplatil ničeho (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
Při uzavírání smlouvy žalobce provedl prověření úvěruschopnosti žalovaného, přičemž si vyžádal jeho výplatní pásky za měsíce červenec, srpen, září 2018, čímž byl zjištěn dostatečný příjem žalovaného pro splácení úvěru. Dále provedl lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Soud považuje vzhledem k výši jistiny (2 000 Kč) takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné.
Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši 600 Kč, má soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku 600 Kč, což znamená, že úroky činní 365 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce listopadu 2018 činila 8,56 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy bezmála 43krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci listopadu 2018, jak již bylo výše uvedeno, 8,56 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za období od datum do datum částku ve výši 14 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 586 Kč, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
V rozporu s dobrými mravy se rovněž ocitlo ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč za prvních 14 dní a ve výši 500 Kč za dalších 14 dní, kdy vymáhání bude zajišťovat třetí osoba. Soud má za to, že vzhledem k výši jistiny (2 000 Kč) nebylo zapotřebí zajišťovat vymáhání pohledávky prostřednictvím třetí osoby. Dle jeho názoru se jedná o ujednání, jehož cílem je navýšit příslušenství pohledávky, resp. zisk. Soud pro porovnání konstatuje, že mezi jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč (§ nařízení vlády č. 351/2013 Sb).
Co se týče smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, považuje ji soud s ohledem na povahu a výši závazku za přiměřenou. Žalobce tuto smluvní pokutu požaduje v částce 1 000 Kč, tedy ve výši poloviny jistiny úvěru. Uplatňovaná pokuta je tak v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 014 Kč jako nesplacenou jistinu a úrok, částku 1 000 Kč jakožto smluvní pokutu a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 2 014 Kč od datum (den následující po splatnosti úvěru) do zaplacení dle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 2 014 Kč (jistina + úrok), kapitalizovaný úrok (sml. pokuta) ve výši 1 000 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 2014 Kč, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 650 Kč. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky 3 664 Kč. Neúspěch měl žalobce (resp. žalovaný měl úspěch) naopak ohledně částky 586 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení z této částky, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí 189 Kč a částky 1 700 Kč, tedy celkem co do částky 2 475 Kč. Z uvedeného vyplývá, že poměr úspěšnosti účastníků řízení je 19 % ve prospěch žalobce.
Náklady žalobce v řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. v částce 300 Kč za 3 úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a částky 63 Kč jako náhrady za daň z přidané hodnoty z hotových výdajů žalobce. Celkové náklady žalobce tak činily 763 Kč, přičemž má právo na jejich náhradu v rozsahu 19 %, tj. v částce 145 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.