Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 127/2022-43
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 873 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 400 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 395,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 400 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 400 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 395,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 400 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 5 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 395,89 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 387,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 400 Kč od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ CP“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě obdržela žalovaná bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 3 400 Kč. Žalovaná se pak zavázala vrátit CP poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 299,36 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit se splatností do datum. K procesu poskytnutí finančních prostředků žalované poznamenala, že na internetových stránkách webová adresa žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybrala výši požadovaného úvěru a navolila vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění uvedených dat se žalované zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byla povinna uhradit. Jelikož uvedené podmínky poskytnutí finančních prostředků žalované vyhovovaly, následně kliknula na políčko„ Chci půjčit“. V dalším kroku vyplnila registrační formulář, do něhož uvedla e-mail: email, číslo mobilního telefonu číslo, jméno, příjmení, rodné číslo a číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, popř. kontaktní adresu, údaje o svém zaměstnání, tj. typ příjmu, jméno nebo název zaměstnavatele, IČO zaměstnavatele, či pokud byla OSVČ své IČO, jakož i výši svého příjmu a číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalované zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře vyplněny, byla žalovaná povinna se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru a na důkaz svého souhlasu smlouvu odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka. Po procesu odsouhlasení všech dokumentů, byla žalované na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem: 8zze. Tento unikátní kód žalovaná opsala do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončila tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Následně byla žalované na zadaný bankovní účet zaslána požadovaná částka. Žalovaná své povinnosti nesplnila a na svůj závazek neuhradila ničeho. Poněvadž žalovaná do termínu splatnosti neuhradila svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, byla CP oprávněna nárokovat si smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla v prodlení, konkrétně za období od datum do datum, a tedy ve výši 1 700 Kč CP postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum. Postoupená pohledávka se pak skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 299,36 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 669,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 466,67 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 419 Kč. Příslušenství pohledávky je ve smlouvě specifikováno pevnou částkou, pročež podle žalobkyně představuje kapitalizovaný úrok ve výši 5 387,62 Kč. Dále žalobkyně požaduje paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 473 Kč za jeden obyčejný odchozí dopis ve výši 39 Kč a za dvě osobní návštěvy na adrese žalované po 217 Kč. Konečně poznamenala, že dne datum urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky zástupce žalobkyně.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 7 087,62 Kč představující smluvní pokutu ve výši 1 700 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 5 387,62 Kč, načež soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 387,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 700 Kč zastavil.
4. Předmětem řízení tak bylo zaplacení částky 3 400 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 395,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 400 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
5. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní.
6. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaná se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.
7. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaná s CP jednala o uzavření smlouvy o úvěru, neboť jí poskytla své osobní a identifikační údaje a dne datum za užití prostředku komunikace na dálku (prostřednictvím SMS kódu 8zze) podepsala listinu označenou jako smlouva o úvěru číslo anonymizováno, v níž se CP zavázala poskytnout žalované dne datum peněžní prostředky ve výši 3 400 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do datum s tím, že roční úroková sazba činí 40 % p.a., celkový poplatek za poskytnutí úvěru činí 3 299,36 Kč (1 259,36 Kč po slevě), RPSN činí 9 467,50 % a celková dlužná částka činí 6 799,96 Kč (4 759,96 Kč po slevě), když doba trvání úvěru činí 27 dnů. Pro případ prodlení žalované se splněním povinnosti splatit úvěr řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla v prodlení. CP dne datum zaslala na účet č. bankovní účet částku 3 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum CP postoupila spornou pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, jež bylo žalované odesláno dne datum a v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalobkyně o postoupení pohledávky žalovanou informovala dopisy ze dne datum a ze dne datum, přičemž ve dnech datum a datum měla být žalovaná kontaktována terénním pracovníkem. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne datum, jež jí byla zaslána zástupcem žalobkyně dne datum. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum se podává, že majitelem účtu č. bankovní účet byla v rozhodné době žalovaná.
8. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Protože CP smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
12. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2399 o.z. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
15. Na základě shora uvedeného skutkové stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi CP, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (CP) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalovaná) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když dlužnou částku v den splatnosti - do datum neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).
16. CP tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 3 400 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku název soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. číslo jednací).
17. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
18. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že CP řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. V žalobě neuváděla nic, co by se posuzování úvěruschopnosti žalované týkalo, a tato tvrzení nedoplnila ani na základě výzvy soudu. Rovněž ani z listin, jež žalobkyně ke svému návrhu připojila, nelze dovodit, že by se CP jakkoliv schopností žalované splatit poskytnutý úvěr zabývala. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).
19. Soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že CP nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že CP jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
25. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že CP žalované poskytla částku 3 400 Kč, kterou zaslala na účet, jehož majitelem byla v rozhodné době žalovaná, což potvrdila právnická osoba, posoudil soud právní vztah mezi CP, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (CP) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 3 400 Kč, již žalovaná nevrátila. Žalovaná pak svoji neaktivitou zapříčinila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něco více, než uváděla žalobkyně - ničeho, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně, resp. CP, žalovanou vyzvala k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, a to do 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo odesláno datum, pročež v souladu s § 573 o.z., lze mít za to, že bylo žalované doručeno dne datum a poslední den určené lhůty byl den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím se pak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
26. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 3 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 395,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 400 Kč od datum do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč jako bezdůvodnou zamítl, neboť v tomto období nebyla žalovaná v prodlení a ve zbývajícím rozsahu přesahoval požadovaný úrok z prodlení zákonnou výši a ani oprávněnost požadovaných nákladů nebyla nijak doložena.
27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
28. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř. a contrario rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno, ve zbytku pak byla procesně úspěšnější. Poněvadž zavinění na zastavení řízení bylo ve vyšším rozsahu než úspěch žalobkyně, byla by žalobkyně povinna hradit žalované náklady řízení, které účelně vynaložila. Jak se však podává z obsahu spisu, žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.