Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 66/2022-24

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 29.539,25 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26.015,99 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 1. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 54.486,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 28.025,85 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 8. 2021 a dále jen z částky 2.009,86 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26.015,99 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 1. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 54.486,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 28.025,85 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 8. 2021 a dále jen z částky 2.009,86 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, domáhala proti žalovanému zaplacení částky 29.539,25 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.513,40 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s částkou ve výši 25.776 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 55.776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč s tím, že splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky pak připadla na den datum Smlouva pak byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačenyy či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil na svůj dluh jen částku 3.984,01 Kč, která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. S úhradou splátky číslo se žalovaný dostal do prodlení a na svůj dluh již ničeho neuhradil. právnická osoba pak pohledávku postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 70.508,30 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného požaduje žalobkyně zaplatit jistinu ve výši 28.025,85 Kč, smluvní úrok ve výši 2.513,14 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13.649,99 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.588,72 Kč, inkasní poplatek ve výši 5.014,29 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 621,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 342,07 Kč vypočtený za období od 18. 4. 2021 do 11. 6. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a smluvní pokuta ve výši 1.513,40 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba, o poskytnutí úvěru. Žádost je koncipována jako formulář, jehož součástí jsou rovněž údaje sloužící k prověření úvěruschopnosti žadatele. Žalovaný pak výslovně uvedl, že je zaměstnán v soukromé sféře a pracuje manuálně. Jeho pracovní poměr u aktuálního zaměstnavatele vznikl ke dni datum s tím, že nebylo uvedeno, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Příjmy měly být doloženy jednak pracovní smlouvou a výplatními páskami a také výpisem z bankovního účtu. Celkové měsíční příjmy žalovaného byly tvořeny mzdou ve výši 18.622 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuváděl. Měsíční výdaje naopak tvoří částka 2.000 Kč na bydlení a energie, částka 3.410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Použitelný měsíční příjem tak činí 13.212 Kč. Dále žalovaný uvedl, že na adrese trvalého pobytu ulice a číslo, PSČ obec, se jedná o jeho vlastní nemovitost. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum včetně předpisu splátek má soud prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč hotově při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou ve výši 25.776 Kč tvořenou kapitalizovaným smluvní úrokem ve výši číslo; poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši číslo; náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 a inkasním poplatkem ve výši číslo Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit 55.776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč s tím, že splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky pak připadla na den datum.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně potvrzení o provedené úplatě ze dne datum, má soud prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba, jako postupitele na žalobkyni.

6. Z dopisu ze dne datum spolu s poštovním podacím archem ze dne datum, má soud prokázáno, že byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky.

7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě k témuž dni vyčíslené dlužné částky aktuálně ve výši 70.362,80 Kč spolu s příslušenstvím nejpozději do datum.

8. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

9. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci pak soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

16. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 30.000 Kč uhradit celkem částku 55.776 Kč. Z předložené žádosti o poskytnutí úvěru je zřejmé, že v daném případě poskytovatel úvěru společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Ve formuláři je sice uvedeno, že příjem žalovaného byl doložen výplatními páskami, ale současně chybí jakákoliv bližší specifikace těchto výplatnic, např. za jaké období a v jakém počtu. Přitom ve formuláři je na tuto skutečnost pamatováno kolonkou označenou jako„ detailní popis zájemcem předloženého a obchodním zástupcem ověřeného dokumentu.“ Tato skutečnost tak zůstala pouze v rovině tvrzení a žalobkyně k tomu nepředložila žádné důkazy.

17. Dále není zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla provedena analýza finančního rozpočtu žalovaného, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje na bydlení, energie a výdaje na dopravu a jídlo. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům, byť současně (na žádosti o úvěr) opatřené podpisem žalovaného. Především částka 2.000 Kč jako náklady na bydlení včetně energií neodpovídá vůbec realitě. Stejně tak poddimenzované jsou výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, které jsou uvedeny ve výši životního minima (3.410 Kč), které má pokrývat zcela základní a nezbytné potřeby jednotlivce. O skutečnosti, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru postupoval, při posuzování úvěruschopnosti zcela formálně svědčí i další žalovaným uvedený údaj. Žalovaný výslovně uvedl, že nemá osobní bankovní účet, avšak právní předchůdce žalobkyně naopak výslovně uvedl, že příjem žalovaného byl ověřován výpisem z bankovního účtu. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.

18. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené soud shledal neplatnou předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., kdy společnost právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba, a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytla žalovanému částku 30.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 3.984,01 Kč, zbývá mu doplatit částku 26.015,99 Kč (číslo – číslo).

24. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 26.015,99 Kč se pak stal splatným dnem 31. 8. 2021, neboť žalovaný byl spolu s oznámením o postoupení pohledávky vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději právě do 31. 8. 2021. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši až od 1. 9. 2021, neboť teprve od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úroky z prodlení v požadované výši. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,50 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25 % p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

25. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení kapitalizovaných úroků, smluvní pokuty jako závazku akcesorického a poplatků zamítnout včetně příslušenství. Konečně jako nedůvodnou shledal soud žalobu v části o zaplacení„ účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč“. Lze totiž přiznat jen skutečně a průkazně vynaložené náklady. Skutečnost, že žalovaný byl informován o„ nacenění“ jednotlivých úkonů neznamená, že žalobkyně je oprávněna takové náklady účtovat, aniž by prokázala, že je skutečně a účelně vynaložila. Navíc poštovné spojené s odesláním upomínky spadá do režijního paušálu, který advokátu náleží a byl mu přiznán za odeslání předžalobní výzvy. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.