Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 22/2022-119

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17.227,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.427,99 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 15.427,99 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 2.880,03 Kč s úrokem 21,99 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do 15. 2. 2021, 1,75 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a 8,25 % p. a. z částky 225,24 Kč od 29. 1. 2021 do 15. 2. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.203 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.427,99 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 15.427,99 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 2.880,03 Kč s úrokem 21,99 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do 15. 2. 2021, 1,75 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a 8,25 % p. a. z částky 225,24 Kč od 29. 1. 2021 do 15. 2. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.203 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 6. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17.002,75 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.080,03 Kč od 3. 10. 2019 do 9. 3. 2020, úrokem 21,99 % ročně z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %. Návrh byl odůvodněn tím, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřenou mezi žalobkyní a společností právnická osoba příjmení uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se mj. zavázal svěřit bance peněžní prostředky a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka ke dni datum zřídila žalovanému účet, který nadále vedla, žalovaný však své výše uvedené povinnosti nesplnil, neudržel na účtu minimální zůstatek dle dispozic a dostal se na svém bankovním účtu do nepovoleného záporného zůstatku, který nevyrovnal. Banka tak využila svého práva a smlouvu vypověděla ke dni 31. 10. 2020, když současně žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu. Žalovaný tak dluží na jistině částku 225,24 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 225,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Banka se dále zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvy a podmínkami KKÚ převedla dne 3. 10. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 18.243,30 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu banka prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 9. 3. 2020. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 15.202,75 Kč, smluvní poplatky ve výši 1.800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1.080,03 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % p. a. z částky 15.202,75 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou (vložena byla do domovní schránky dne 22. 4. 2022). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 9. 2. 2018 a z dispozice ke smlouvě ze dne datum soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, a žalovaným a smluvní strany si sjednaly vedení běžného účtu č. bankovní účet s minimálním zůstatkem 500 Kč a úrokovou sazbou podle úrokového lístku. Dále si smluvní strany sjednaly poskytnutí úvěru anonymizováno formou povoleného limitu na běžném účtu 15.000 Kč a aktuální úrokovou sazbou 21,99 % p. a. a z nepovoleného debetního zůstatku 29 % p. a. Ke smlouvám byly doloženy produktové podmínky a sazebník poplatků.

5. Přípisem ze dne 13. 9. 2019 banka ukončila žalovanému poskytování anonymizováno pro opakované porušování smluvních podmínek (nepovolené přečerpání limitu) a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 17.011,87 Kč do 24. 9. 2019. Přípisem ze dne 4. 10. 2019 bylo žalovanému sděleno převedení dluhu na nově otevřený úvěrový účet s výzvou ke splácení tohoto dluhu. Oznámením ze dne 11. 3. 2020 bylo žalovanému sděleno zesplatnění dluhu na úvěrovém účtu a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 17.002,75 Kč do 25. 3. 2020. Nakonec byla žalovanému zaslána výpověď smlouvy o běžném účtu ze dne datum z důvodu nepovoleného debetního zůstatku na účtu.

6. Výše dlužných (žalovaných) částek tj. 225,24 Kč a 15.202,75 Kč se podává z doložených výpisů z běžného a úvěrového účtu. Na tomto místě lze dodat, že je běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o účtu a úvěru takto v žalobě tvrzenou výši pohledávky prokazují a soud pak za situace, kdy žalovaný výši žalobkyní požadovaných částek v průběhu celého řízení nijak věcně nezpochybňoval (např. netvrdil, že částky v určitém rozsahu nečerpal nebo, že je zaplatil), tento důkaz akceptoval a výši dlužné částky považoval takto za prokázanou.

7. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru (§ 2665 o. z.).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

10. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v části nepovoleného debetního zůstatku na účtu je žaloba důvodná.

11. Bylo prokázáno, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, žalovaný však podle obsahu spisu neplnil řádně své povinnosti, když došlo ke vzniku debetu na běžném účtu, což ani nebylo v průběhu řízení žalovaným nějak zpochybňováno. Soud proto s ohledem na uvedená zákonná ustanovení žalobě vyhověl a uložil žalovanému tento dluh ve výši 225,24 Kč zaplatit, a to i se zákonnými úroky z prodlení z dlužné částky.

12. Ve vztahu k dlužné částce 15.202,75 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutého kontokorentního úvěru soud dále v průběhu řízení posuzoval, zda a jakým způsobem došlo ze strany předchůdce žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když v posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli). V tomto směru bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, avšak ne zcela dostatečným způsobem.

13. V žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne datum žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnán jako dělník s příjmem 20.820 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně však již v průběhu řízení nedoložila žádné doklady, z nichž by vyplývalo ověření žalovaným uváděných údajů, zejména jeho příjmů z pracovního poměru. Je také otázkou, zda se předchůdce žalobkyně zabýval alespoň pravidelnými výdaji žalovaného, např. na bydlení, na splátky jiných dluhů, obživu žalovaného, apod. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla, soud uzavřel, že ze strany předchůdce žalobkyně nedošlo řádně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

14. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci jako věřiteli. Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

16. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohlo vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

17. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

18. Na tomto základě je žaloba v této části důvodná jen částečně.

19. Předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil jen s neověřenými neúplnými informacemi od žalovaného a na tomto základě spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnul.

20. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

21. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).

22. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši jistiny dlužné částky úvěru vyplývající z výpisu z účtu a v tomto rozsahu, tj. co do částky 15.202,75 Kč pak žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. opět nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum odeslaného podle podacího archu dne 5. 2. 2021 a doručeného při aplikaci ustanovení § 573 o. z. dne 10. 2. 2021. Povinností žalovaného pak bylo uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. nejpozději do 15. 2. 2021 a ode dne následujícího se dostal do prodlení. Žalovaný v průběhu řízení ani nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle zákona. Výše úroku z prodlení vyplývá z

23. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

24. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

25. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nebyly pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

26. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především již zmiňovaným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum odeslaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy ve věci bylo vyhověno v rozsahu 68,85 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno takto bylo žalobě co do částky 17.046,03 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 7.713,05 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 37,70 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce v částce 8.495,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17.227,99 Kč sestávající z částky 1.820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.360 Kč ve výši 1.335,60 Kč. Z toho bylo přiznáno 37,70 %, tedy částka 3.203 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.