Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
211 C 3/2022-71
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 24 055,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 21 806,73 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 075,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 075,10 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 980,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 806,73 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 731,63 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 655 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyni příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 21 806,73 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 075,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 075,10 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 980,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 806,73 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 731,63 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 655 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaným u soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 055,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21 806,73 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách, což ale žalovaný neučinil. Žalobkyně převedla částku 21 000 Kč, po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě údajů od něj a za pomoci databází, na účet žalovaného. Žalovaný ale porušoval smluvní ujednání tím, že byl v prodlení s úhradou měsíčních splátek a žalobkyně tak prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 722,60 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 084,13 Kč, přičemž dle čl. 43 bylo ujednáno přirůstání úroků k jistině, zákonného úroku z prodlení ve výši 468,24 Kč kapitalizovaným ke dni datum od datum z dlužné jistiny. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 40,40 Kč, která se skládá z úroku z prodlení z částky obchodního úroku od datum do datum. Nakonec žalobkyně požaduje částku 210 Kč a 1 500 Kč skládající se z poplatků dle sazebníku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané„ Amortizace“ (č.l. 10) bylo zjištěno, že poslední přijatá platba byla dne datum, datum ukončení smlouvy datum, dlužná částka činí 24 035 Kč.
4. Z umořovací tabulky (č.l. 10 verte) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 924,90 Kč.
5. Z výpisu z běženého účtu ze dne datum bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl – 5 300,95 Kč. Dne datum byla připsána částka 21 000 Kč s popisem„ čerpání úvěru číslo“. Součástí výpisu jsou i informace o úvěrech, kterých měl žalovaný celkem devět, a celková dlužná jistina činila 448 426,27 Kč.
6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila oznámení, ve kterém žalovanému sděluje, že úvěr byl ke dni datum zesplatněn a celková dlužná částka činí 23 542,65 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, bylo zjištěno, účastníky smlouvy je žalobkyně a žalovaný. Smlouva byla uzavírána ve anonymizováno a žalovaný ji uzavřel za pomoci přihlášení a podepsání příjmení kódem. Předmětem smlouvy je poskytnutí částky 21 000 Kč žalovanému dne datum, který byl povinen tuto částku vrátit spolu s úrokem 12,90 % ročně v měsíčních splátkách po 462,45 Kč. Úvěrový účet byl specifikován č. bankovní účet.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum, podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek České pošty bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu žalovanému, kterou ho vyzval k uhrazení částky 24 096 Kč. Zásilka byla odeslána dne datum a doručována byla dne datum.
9. Z uznání dluhu (č.l. 42) bylo zjištěno, že není podepsáno žalovaným.
10. Z dispozice ze dne datum ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřených mezi klientem a bankou dne datum bylo zjištěno, že si žalobkyně a žalovaný sjednaly možnost užívání internet banky a přihlášení přes mobilní klíč. Dispozice je podepsána žalovaným.
11. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti k dispozici občanský průkaz žalovaného.
12. Z tabulky předpisu úroků z prodlení (č.l. 11), vysvětlení některých pojmů (č.l. 16), Standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 17-18, platební historie č.l. 20, výpisů z úvěrového účtu (č.l. 25-31), sazebníku, Všeobecných produktových podmínek, výpočtu úroku č.l. 53, upomínky ze dne datum, upomínky ze dne datum, výpočtu úroku č.l. 61, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyl jejich obsah podstatný pro rozhodnutí podstatné.
13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřely dne datum smlouvu o bankovních službách a dne datum dispozici k ní, jejíž součástí bylo užívání internetového bankovnictví žalovaným s užíváním přihlášení přes mobilní klíč. Dne datum žalovaný v internetovém bankovnictví podepsal elektronicky smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 21 000 Kč žalovanému dne datum, který byl povinen tuto částku vrátit spolu s úrokem 12,90 % ročně v měsíčních splátkách po 462,45 Kč. Úvěrový účet byl specifikován č. bankovní účet. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni datum byl - 5 300,95 Kč. Dne datum byla na účet žalovanému připsána částka 21 000 Kč s popisem„ čerpání úvěru číslo“. Žalovaný měl u žalobkyně sjednáno celkem devět úvěrů, jejichž dlužná jistina činila 448 426,27 Kč. Žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzývala žalovaného k uhrazení částky 24 096 Kč. Zásilka byla odeslána dne datum a doručována byla dne datum.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
20. S ohledem na to, že žalobkyně podáním ze dne datum opravila svůj žalobní návrh tak, že požaduje úrok z prodlení v sazbě ve výši 8,25 % ročně namísto původně požadovaných 8,50 % ročně, což soud posoudil jako zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 1 zákona č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) rozhodl soud o částečném zastavení řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž souhlasu žalovaného nebylo s ohledem na ust. § 96 odst. 4 o. s. ř., třeba.
21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné spotřebitelské úvěry. Žalobkyně ale pouze obecně v návrhu tvrdila, že úvěruschopnost ověřila na základě informací od žalovaného a nahlédnutím do databází, což jsou naprosto nedostatečná tvrzení, která ničeho nehovoří o tom, z jakých údajů žalobkyně vycházela, do jakých databází nahlížela a jaký byl výsledek. Tato tvrzení žalobkyně nedoplnila ani v reakci na výzvu soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že dle výpisu z účtu žalovaného byl žalovaný v negativním zůstatku na účtu a měl u žalobkyně sjednáno celkem devět úvěrů, přičemž celková dlužná jistina činila částka a byl tak již výrazně zadlužen. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne vyplatila na účet žalovaného 21 000 Kč a žalovaný uhradil 924,90 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení celkové zbývající poskytnuté částky 20 075,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za první den prodlení soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po dni, kdy byla žalovanému doručována předžalobní výzva, tj. datum. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem III. zamítl.
22. Žalobkyně se sice omluvila z nařízeného jednání s požadavkem na jeho odročení pro případ, že soud neshledá dostatečně skutečnosti pro vyhovění žalobnímu návrhu, ale jednání bylo řádně nařízeno, žalobkyně byla řádně předvolána a byla to pouze její volba se jednání nezúčastnit. Soud není povinen jednání odročovat za účelem učinění výzvy na nepřítomnou žalobkyni, přestože se předem omluvila.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 655 Kč, přičemž tato částka představuje 67,12 % z jejich celkové výše, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 83,56 % a žalovaný v rozsahu 16,44 %, kdy soud kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 203 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 055,37 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %
z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.
24. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.