Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
110 C 18/2022-60
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 422,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 774,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 774,21 Kč od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 2 210 Kč, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 648,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 555,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 422,50 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 648,29 Kč od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 25 460 Kč od datum do zaplacení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 774,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 774,21 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 2 210 Kč, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 648,29 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 555,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 422,50 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 648,29 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 25 460 Kč od [datum] do zaplacení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 26 422,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 555,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 422,50 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 25 460 Kč od datum do zaplacení. Skutkově v žalobě tvrdila, že na základě žádosti ze dne datum poskytla právní předchůdkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) pod obchodní značkou jméno bank (dále jen„ banka“) žalovanému revolvingový úvěr číslo ve výši 25 000 Kč (viz doplnění žaloby z datum, čl. 47-49 spisu). O schválení žádosti byl žalovaný bankou informován dopisem ze dne datum, v němž byly shrnuty základní dohodnuté podmínky o úvěru a jeho splácení, tedy že byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč pro úvěrový účet číslo. Poskytnutý úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný postupně vyčerpal v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 53 083,21 Kč a uhradil 30 309 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a dostal se do prodlení s více než dvěma po sobě následujícími splátkami, předchůdkyně úvěr zesplatnila a odstoupila od smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum a odstoupení nabylo účinnosti datum Ani po zesplatnění dlužná částka ze strany žalovaného nebyla uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně na žalobkyni.
2. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že si od jméno bank půjčil peníze a sjednal si úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Učinil nesporným, že byla uzavřena datum smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a připustil, že v rámci úvěrového vztahu vyčerpal 53 083,21 Kč a uhradil 30 309 Kč.
3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb z datum a z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru z datum (čl. 33-37 spisu) soud zjistil, že na základě rámcové smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem poskytla předchůdkyně žalovanému na jeho žádost z datum revolvingový úvěr číslo ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve splátkách vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem datum. Výše jednotlivých splátek představovala 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč Uzavření smlouvy učinil žalovaný za nesporné.
4. Z historie transakcí úvěru číslo (čl. 39-39 spisu) vzal soud za prokázáno, že za trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal 53 083,21 Kč (datum vyčerpal 20 000 Kč a 5 000 Kč, datum vyčerpal 3 383,21 Kč, datum vyčerpal 20 000 Kč a datum vyčerpal 4 700 Kč). Výši vyčerpané částky navíc žalovaný připustil. Dále bylo z uvedené listiny zjištěno, že žalovaný celkem v rámci daného úvěrového vztahu uhradil 30 309 Kč.
5. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť předchůdkyně žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně skutkově v žalobě (ani v doplňku žaloby) netvrdila, že by před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. U jednání dne datum po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně dotvrdil, že předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Pokud jde o jeho příjmy, zjistila, že měl čistý měsíční příjem ve výši 17 000 Kč z invalidního důchodu, a pokud jde o výdaje žalovaného, ty jsou zaznamenány na str. číslo smlouvy s tím, že zjistila, že náklady na bydlení žalovaného činily 5 200 Kč měsíčně. Další individuální výdaje žalovaného zjišťovány nebyly. K důkazu navrhl kromě smlouvy účastnický výslech žalovaného s tím, že požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a příp. navržení dalších důkazů ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, zejména k tomu, jakým způsobem byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy.
7. Z úvěrové smlouvy ze strany číslo (čl. 35v) soud zjistil, že je u žalovaného uveden čistý příjem 17 000 Kč a celkový příjem domácnosti 20 000 Kč, bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění. Náklady na bydlení jsou uvedeny částkou 5 200 Kč, je uvedeno, že žalovaný nemá vyživované děti.
8. Žalovaný slyšený jako účastník řízení vypověděl, že v době uzavírání smlouvy byl v invalidním důchodu, který pobíral ve výši kolem 14 000 Kč a dále pobíral příspěvek na péči ve výši 4 000 Kč měsíčně. Celkem tedy jeho čistý měsíční příjem představoval částku kolem 18 000 Kč. K prokázání příjmu tehdy v obchodě„ Elektro Sýkora“, kde smlouvu uzavíral, předkládal k nahlédnutí důchodový výměr. Rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči nepředkládal. Pokud jde o příspěvek na péči, z této částky si hradil zajištění výpomoci. Dále ke svým výdajům předkládal doklad o inkasních platbách, ze kterého vyplynul uvedený výdaj na bydlení 5 200 Kč. Nic dalšího zjišťováno pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného nebylo. Žalovaný uvedl, že v té době měl již půjčku u obec spořitelny ve výši 30 000 Kč, kterou splácel po 1 000 Kč měsíčně, byl ženatý, s manželkou již spolu nežili a nehospodařili a měl v té době vyživovací povinnost k 16. leté dceři, která studovala ve výši stanovené soudem 3 000 Kč měsíčně. Pokud jde o příspěvek na péči, z této částky si hradil zajištění výpomoci.
9. Právní zástupce dotvrdil u jednání, že výše měsíční splátky stanovena smlouvou ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, konkrétně představovala 1 500 Kč měsíčně, kterou měl žalovaný pravidelně splácet.
10. Soud tedy, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že příjmy žalovaného byly předchůdkyní zkoumány a ověřeny, představovaly 14 000 Kč, což byl příjem z invalidního důchodu. Další částku 4 000 Kč, tj. příspěvek na péči, uhradil žalovaný za výpomoc. Pokud jde o výdaje žalovaného, byly zkoumány výdaje na bydlení, které mohly představovat částku kolem 5 200 Kč měsíčně. Další individuální výdaje žalovaného zkoumány nebyly (prokázáno smlouvou a výpovědí žalovaného). Z výpovědi žalovaného vzal soud za prokázáno, že měl tehdy vyživovací povinnost k 16. leté dceři ve výši 3 000 Kč měsíčně, a splácel další půjčku ve výši po 1 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti předchůdkyní nebyly dle názoru soudu zjišťovány a zohledněny, když nebyly zaznamenány na straně číslo smlouvy.
11. Splátky předmětné půjčky představovaly 1 500 Kč měsíčně, jak tvrdil právní zástupce žalobkyně, a jak vyplývá z historie transakcí úvěru (čl. 39).
12. Soud uzavírá, že pokud žalovaný měl příjmy z invalidního důchodu 14 000 Kč měsíčně (příspěvek na péči ve výši 4 000 Kč měsíčně použil k úhradě péče o svou osobu), výdaje 5 200 Kč měsíčně za bydlení, 3 000 Kč měsíčně na výživné a 1 000 Kč představovalo platbu na jinou půjčku, zůstala mu k dispozici částka ve výši 4 800 Kč, a pokud by z této částky měl uhradit ještě splátku dané půjčky ve výši 1 500 Kč měsíčně, na obživu žalovaného by zůstala částka ve výši 3 300 Kč měsíčně, tedy zcela nedostatečná.
13. Žalobkyně tak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně v souladu s příslušným spotřebitelským zákonem, když zjistila pouze výdaj na bydlení, nezohlednila vyživovací povinnost žalovaného a splátku jiné půjčky. Navíc špatně vyhodnotila možnost poskytnutí půjčky, když žalovanému by zůstala na obživu pouze částka ve výši 3 300 Kč. Žalovaný v době poskytnutí půjčky nebyl úvěruschopný.
14. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
15. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 53 083,21 Kč a uhradil 30 309 Kč.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 30 309 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 53 083,21 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 22 774,21 Kč (53 083,21 – 30 309). Splatnost uvedené částky nastala 2. 9. 202 1na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky neprodleně. Výzva byla prokazatelně odeslána datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, jíž byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum. Pokud žalovaný dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení do datum neuhradil, je od datum v prodlení. Vznikla mu proto v souladu s § 1970 o. z. od datum povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení (podle ustanovení § 153 o. s. ř. je soud limitován žalobou).
17. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
18. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
19. Jak vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí tři dny. Splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší, lhůta k plnění představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je soud povinen dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit v takové výši, aby mohly být dlužníkem pravidelně dodržovány, a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě.
20. Po posouzení rozhodných skutečností, zejména na žádost žalovaného, aby mu bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, s ohledem na to, že soud z výpovědi žalovaného vzal za prokázáno, že je v plném invalidním důchodu, pobírá důchod ve výši necelých 16 000 Kč měsíčně, příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně pobírá dcera žalovaného, která mu vypomáhá s nákupem, úklidem, atd. V souvislosti s bydlením hradí platby ve výši 5 610 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že žádosti žalovaného o splátky vyhovět lze. Přihlédl přitom zejména k jeho sociální situaci, jakož i ke skutečnosti, že žalobkyně je silnou kapitálovou společností a splátky dluhu, byť dlouhodobější, proto závažným způsobem negativně neovlivní výsledky jejího hospodaření. Výše splátek byla soudem navíc stanovena tak, aby jí žalobkyně byla schopna akceptovat. S ohledem na shora uvedené soud shledal důvody pro uložení plnění v měsíčních splátkách ve výši po 1 000 Kč, přičemž se jedná o minimální splátku, když nižší splátky již žalovanému vzhledem k dlužné částce nebylo možno vyměřit. Oprávněné zájmy věřitelky jsou pak chráněny uložením plnění splátek pod ztrátou jejich výhody (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2017 čj. 15 Co 115/2017-36).
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 68 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 36 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 2 210 Kč (po zaokrouhlení). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 6 138 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 1 322 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, za tři úkony po 500 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 1 500 Kč, za jeden úkon 2 180 Kč (účast u jednání), 4 režijní paušály, tři po 100 Kč, tj. 300 Kč, a jeden ve výši 300 Kč, a dále byla přiznána 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 3 980 Kč, což představuje 836 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. 36 % z částky 6 138 Kč je 2 210 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit taktéž ve splátkách poté, co uhradí přiznanou jistinu. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.