Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 82/2022-24
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 18. 11. 2014 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 18. 11. 2014 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Stručné odůvodnění:
(§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu)
1. Žalobou ze dne 30. 3. 2022 (podanou dne 31. 3. 2022) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 1 000 Kč na jistině a zákonných úroků z prodlení z této částky za dobu od 18. 11. 2014 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o zápůjčce ze dne 31. 10. 2014, na základě které původní věřitel právnická osoba, reg. č. C číslo, země, poskytl žalovanému téhož dne částku 1 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku včetně poplatku (není předmětem řízení) do 17. 11. 2014, nezaplatil však ničeho. Žalobce uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2017 o postoupení pohledávky, kterou uzavřel s původním věřitelem coby postupitelem.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, nereagoval na žádnou z výzev soudu.
3. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a shledal, že tyto důkazy nejsou dostatečným a spolehlivým podkladem pro vyhovění žalobě.
4. Už samotné uzavření smlouvy je ve svém líčení, jak jej podal žalobce, rozporuplné. Žalobce uvedl, že k uzavření smlouvy mělo dojít prostředky komunikace na dálku prostřednictvím sítě internet a SMS zpráv. Zároveň žalobce předložil tiskopis„ Prohlášení číslo: číslo“, které obsahuje jak podpis klienta, tak svědka/zprostředkovatele úvěru a ještě i osobu jednající za právnická osoba
5. Dále žalobce tvrdil, že k poskytnutí zápůjčky došlo bezhotovostním převodem na účet označený žalovaným. Na druhou stranu žalobce předložil listinu jméno application info, loan number číslo, kde se tvrdí, že k zápůjčce došlo„ Cash“, tedy v hotovosti. Rovněž v Prohlášení číslo: číslo se hovoří o poskytnutí peněz v hotovosti. Není tak jasné, kde je pravda.
6. Nakonec soud měl pochybnosti, i co se týká aktivní věcné legitimace žalobce, tedy že se stal novým věřitelem žalovaného. Žalobce sice doložil uzavření určité smlouvy o postoupení pohledávek mezi ním a původním věřitelem – právnická osoba příjmení, ale žalobce nepředložil přílohu ke smlouvě o postoupení pohledávek, kde by snad byla uvedena žalobní pohledávka.
7. Oznámení o postoupení pohledávky s datem 18. 1. 2018 není podepsáno a není z něj ani bezpečně zřejmé, že se týká žalovaného závazku. Pohledávka, k jejímuž postoupení mělo dojít, není řádně identifikována. V oznámení o postoupení pohledávky se sice operuje s identifikací smlouvy číslo takto ale není označen žádný dokument, který žalobce soudu předložil. Listina Prohlášení ani„ jméno application info“ neuvádí číslo smlouvy číslo.
8. Žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci ve sporu. Soud proto nemohl žalobě vyhovět, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení.
9. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat oprávněnost jeho nároku z nějakého právem aprobovaného titulu.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
11. V řešené věci je to žalovaný, kdo byl zcela úspěšný, a proto by mu náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
12. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, neboť žaloba neobsahovala potřebná skutková tvrzení.
13. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2. Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud žalobci poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku.
14. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních.
15. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019).
16. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozsudkem, může se oprávněná domáhat výkonu rozsudku u soudu nebo nařízení exekuce.