Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
74 C 154/2022-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 043,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 008,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 008,01 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 5 859,99 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 073,88 Kč, s úrokem v částce 8 638,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od datum do zaplacení a dále pak částku 256 Kč a částku 3 919,66 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 008,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 008,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 5 859,99 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 073,88 Kč, s úrokem v částce 8 638,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od [datum] do zaplacení a dále pak částku 256 Kč a částku 3 919,66 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 13 043,66 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr 15 000 Kč, když si žalovaný tuto částku převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč Náklady spotřebitelského úvěru se skládají z úroku ve výši 1 444 Kč (jedná se o kapitalizovaný úrok ve výši 15 % ročně z jistiny za trvání smlouvy), z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru a za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 11 991,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti právnická osoba, na žalobkyni. Žalobou žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 8 868 Kč, neuhrazený úrok ve výši 8 638,83 Kč, neuhrazený úrok z prodlení ve výši 1 073,88 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 919,66 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 073,88 Kč představuje úrok z prodlení v zákonné výši z částky 8 868 Kč od datum do datum. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 505,03 Kč představuje úrok ve výši 15 % z částky 8 868 Kč (dlužná jistina) od datum do datum. Žalobkyně žalobou dále požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, když údaje o jeho majetkové situaci zapsal do zákaznické karty a zároveň do ní uvedl, které údaje byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny z předložených dokladů. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu pasivní.
3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) žalovanému dne datum částku ve výši 15 000 Kč, kterou se, a to včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč (celkem 27 888 Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celková částka ve výši 27 888 Kč je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, které se skládají z úroku ve výši 1 444 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Z listiny vyplývá, že smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky, povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, ze kterého plyne výše, splatnost splátek na co budou splátky započteny.
4. Z listiny označené jako KIE C/3 číslo plyne, že se jedná o výpis z interní databáze právního předchůdce žalobkyně, ze kterého plynou údaje evidované právním předchůdcem žalobkyně ke smlouvě číslo jako např. datum podpisu, identifikace dlužníka, výše úvěru a výše nedoplatku.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti právnická osoba specifikovaných v příloze smlouva na žalobkyni. Seznam pohledávek nebyl soudu předložen.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum (podací arch).
7. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do datum.
8. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do datum.
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do datum. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum (podací lístek).
10. Z výpisu z obchodní rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o akciovou společnost zapsanou v obchodním rejstříku České republiky.
11. Z výpisu z mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum soud ničeho nezjistil.
12. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne datum listinu označenou jako smlouva o úvěru číslo. Žalovaný si při podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celková částka ve výši 27 888 Kč je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, které se skládají z úroku ve výši 1 444 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Žalovaný před podáním žaloby uhradil pouze částku ve výši 11 991,99 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil, přestože byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně upomenut.
13. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tvrzení žalobkyně zůstala pouze v obecné rovině bez uvedení konkrétních skutečností vztahujících se ke zkoumání úvěru schopnosti žalovaného. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně prokázání skutečnosti, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. Závěrem soud dodává, že k nedostatečným tvrzením se dokazování neprovádí, proto soud neprovedl dokazování žádostí o úvěr.
14. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
15. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Jelikož žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem a jaké informace právní předchůdce žalobkyně zjistil o schopnosti žalovaného splácet úvěr, soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně výši příjmů a výdajů vůbec zjišťoval, natož že by zjištěnou výši nějak ověřil. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky jméno příjmení ve věci C číslo„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C číslo ze dne datum. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s úvěrem.
24. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru číslo neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).
25. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru číslo je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru (256 Kč), na úhradu úroků (8 638,83 Kč), na úhradu smluvní pokuty (3 919,66 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Žalovaný dosud uhradil částku ve výši 11 991,99 Kč, k úhradě tak zbývá 3 008,01 Kč. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek oznámením ze dne datum, které mu bylo odesláno dne datum, a které se do jeho dispozice dostalo dne datum (odesláno dne datum a do dispozice se dostalo dle § 573 občanského zákoníku dne datum, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů od doručení, tj. do datum. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od datum se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 3 008,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 008,01 Kč od datum do zaplacení, vyhověl (výrok I.).
27. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru, na úhradu úroků, na úhradu smluvní pokuty, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 5 859,99 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 073,88 Kč, s úrokem v částce 8 638,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 868 Kč od datum do zaplacení a dále pak částku 256 Kč a částku 3 919,66 Kč, zamítnout (výrok II.).
28. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měla by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal (výrok III.).
29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.