Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 106/2020-113
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci
žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum
bytem adresa
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalovaného (dříve příjmení), narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do rozdílu mezi 0,2 % úrokem z prodlení denně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a co do 10 % úroku z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a s 10 % úrokem ročně z částky 50 000 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 713 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do rozdílu mezi 0,2 % úrokem z prodlení denně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a co do 10 % úroku z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a s 10 % úrokem ročně z částky 50 000 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 713 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč s 0,2 % úrokem z prodlení denně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a 10 % úrok ročně z částky 50 000 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení. Následně vzal žalobce svoji žalobu, co do rozdílu mezi 0,2 % úrokem z prodlení denně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení a co do 10 % úroku z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení zpět. Soud proto v uvedeném rozsahu řízení zastavil, a to v souladu s ustanovením § 96 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.
2. Ze skutkových tvrzení žaloby vyplývá, že žalobce dne 11. 11. 2019 uzavřel s žalovanou písemnou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí zapůjčil finanční částku ve výši 50 000 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednaný i úrok ve výši 10 % ročně s tím, že finanční prostředky byly převedené z účtu žalobce na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala žalobci zapůjčené finanční prostředky vrátit, a to ve dvou splátkách po 25 000 Kč, nejpozději do 31. 1. 2020. Dále žalobce uvedl, že mu náleží i smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč, která byla rovněž ve smlouvě o zápůjčce platně sjednána. Protože žalovaná svůj dluh dobrovolně neuhradila, přestože k tomu byla řádně před podáním žaloby vyzvána, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k soudem nařízenému jednání se nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti a ve věci rozhodl na základě obsahu listinných důkazů ve spise obsažených.
4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.:
5. Ze smlouvy o zápůjčce bylo soudem zjištěno, že žalobce žalované poskytnul finanční částku ve výši 50 000 Kč převodem ze svého účtu na bankovní účet žalované vedený u České spořitelny, a. s. s tím, že finanční prostředky jí byly zapůjčené se sjednaným úrokem ve výši 10 % ročně. Půjčka měla být uhrazená do 31. 1. 2020. Sjednaná byla i smluvní pokuta pro případ porušení smluvních povinností, a to ve výši 20 % ze sjednané částky. Smlouva o zápůjčce byla podepsána žalobcem i žalovanou dne 11. 11. 2019.
6. Z výpisu účtu žalované vedeného u České spořitelny, a. s. pod označením č.: bankovní účet (č. l. 59 verte spisu) vyplývá, že žalované byly dne 12. 11. 2019 připsány k dobru finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které jí byly zaslané žalobcem. Zároveň se z výpisu z účtu žalobce (č. l. 68 spisu) podává, že z jeho účtu vedeného u Fio bank, a.s. ve prospěch účtu žalované dne 11. 11. 2019 odešlo 50 000 Kč.
7. Sděleními České spořitelny a.s. a Policie ČR bylo postavené na jisto, že správné datum narození žalované je 26. 10. 1997.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 6. 2020 je zjevné, že byla zaslána žalované na adresu podle smlouvy o zápůjčce, když uvedenou písemností byla upomínána o zaplacení finančních prostředků, které si zapůjčila od žalobce.
9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku mimo jiné platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Soud k věci samé uvádí, že předmětem sporu mezi účastníky řízení bylo posouzení toho, zda finanční prostředky žalobci po právu náleží, zda tedy kdy byly reálně žalované zapůjčené a pokud za půjčené byly, zda byly žalovanou žalobci vrácené.
12. Provedeným dokazováním, a to zejména obsahem smlouvy o zápůjčce a výpisy z bankovních účtů výše citovaných bylo prokázané, že mezi stranami sporu byla uzavřená platná smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), podle které žalobce žalované poskytnul na omezené období finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Prokázáno také bylo, že v den uzavření písemné smlouvy o zápůjčce odešly z účtu žalobce uvedené finanční prostředky, když následující den (12. 11. 2019) byly připsány ve prospěch účtu žalované. V průběhu řízení nebylo žalovanou prokázané (V uvedeném ohledu ji tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní.), že by žalovaná finanční prostředky žalobci, byť jen v nějaké dílčí části, vrátila, anebo že by se své povinnosti zabavila jiným způsobem. Protože měl soud v řízení za dostatečně prokázané, že finanční prostředky ve výši 50.000 Kč byly předmětem smluvního vztahu účastníků řízení, že je žalovaná řádně podle obsahu smlouvy o zápůjčce obdržela, a že je také ve sjednané době žalobci nevrátila (Opak v řízení tvrzen ani prokázán nebyl.), mohl být nárok žalobci v plné výši přisouzený. Tomu odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.
13. Dále je nezbytné dodat, že jelikož smlouva o zápůjčce byla shledána platnou a účastníky řízení zavazující, náleží žalobci podle smluvního ujednání i stranami sjednaný úrok (jako cena za zapůjčené peníze). To konec konců odpovídá i zákonné úpravě (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Proto i uvedené příslušenství pohledávky žalobci po právu náleží a soud je mohl žalobci přisoudit.
14. Co se týká smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností, tak i uvedené ustanovení (mající zajišťovací funkci) bylo sjednáno dostatečně jasně a určitě, aby za předpokladu, že žalobci nebudou finanční prostředky vráceny, mu mohla být smluvní pokuta ve sjednané výši 10 000 Kč také přiznána. Uvedené odpovídá ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku.
15. Protože se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 a násl. občanského zákoníku dostala, bylo možné žalobci přiznat i zákonné úroky z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud uvádí, že přestože žalobce byl ve věci procesně úspěšný, soud nepominul, že žádal na úrocích z prodlení částku vyšší, a že následně svůj nárok dílem (v kontextu výzvy soudu) korigoval. Ovšem i za dané procesní situace soud dovodil, že žalobce byl ve věci procesně úspěšný z převážné části předmětu řízení. Proto nakonec ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci plnou náhradu jemu vzniklých nákladů řízení. I pro pasivní procesní přístup žalované k věci samotné soud neshledal důvod jakkoliv žalobci výši přisouzených nákladů řízení„ korigovat“ za využití odečtu hypotetického procesního neúspěchu žalobce od jeho procesního úspěchu. Žalobci tak podle názoru soudu náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 400 Kč, ale i náhrada doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč ve smyslu obsahu ustanovení položky 2, bod 2. a položky 1, sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., který žalobce v této věci nedoplatil, přestože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a uvedená povinnost žalobci vznikla. Proto mu byla soudem uložená výrokem III. rozsudku.
17. Jak již bylo uvedeno, tak žalobci předně náleží náhrada za vynaložený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Dále odměna za 4 úkony právní služby, a to převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku, jakož i za účast u soudního jednání. Za vyjádření se ve věci samé soud žalobci odměnu nepřiznal, neboť skutková tvrzení měla být kompletní a řádně vyjádřená (včetně výše nároku) již v době podání žaloby. Konkrétně tak žalobci náleží částka 3 500 Kč za každý z posledně uvedených úkonů právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jakož i 4 paušály po 300 Kč (§ 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tytéž úkony právní služby. Dále 8 půlhodin po 100 Kč (§ 14 citované vyhlášky). Žalobci dále vzniklo i právo na náhradu nákladů za spotřebované pohonné hmoty na cestě Praha – Brno a zpět (celkem 408 km) vykonané vozem anonymizováno Fabie o průměrné spotřebě 4,7 litru benzínu natural 95 na 100 km. Zohledněná byla i platná vyhlášková cena 44,50 Kč za 1 litr benzínu natural 95, při koeficientu 4,7 Kč (vyhláška č. 511/2021 Sb. ve znění následných novel). Za opotřebení vozu žalobci náleží částka 1 918 Kč a za spotřebované pohonné hmoty částka 853 Kč. Žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 3 774 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy 25 713 Kč.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí nebo exekuce.