Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 168/2022-96
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: 21 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 21 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 285,52 Kč a dále s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 620,39 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 21 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 285,52 Kč a dále s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 620,39 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 9. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr k jejímu běžnému účtu č. bankovní účet až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. bankovní účet. Peněžní prostředky byly žalované k dispozici na jejím běžném účtu s tím, že žalovaná byla oprávněna tyto čerpat nakládáním s peněžními prostředky na tomto účtu. Úrok byl sjednán ve výši 17,9 % ročně, tento byl v souladu s čl. 4 podmínek pro kontokorent navýšen s účinností od 1. 11. 2020 na 18,9 % ročně. Úrok byl splatný na konci každého kalendářního měsíce a žalovaná byla povinna k poslednímu dni každého kalendářního měsíce zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků a naběhlých úroků z prodlení. V případě překročení úvěrového limitu je částka, o kterou je limit překročen, splatná ihned. Povolené přečerpání běžného účtu bylo schváleno ve standardním procesu bez doložení příjmů – jednalo se o balíček (bundle) do 20 000 Kč KK/KTK, které byly poskytnuty bez nutnosti doložení příjmů a vyhodnocení platební kapacity. Žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalované ve výši 10 000 Kč, výdajů ve výši 7 500 Kč, platební kapacita stanovená ve výši 2 500 Kč byla pro uvažovanou splátku 1 000 Kč posouzena jako dostatečná. Z transakcí klienta a CBCB nebyly zjištěny negativní informace, rizikovost žalované byla hodnocena jako velmi nízká. U startovacích limitů do 20 000 Kč se však platební kapacita nevyhodnocuje, finanční údaje jsou pouze informativní. Úvěr nebyl žalovanou řádně a včas splácen, žalobkyně tedy úvěr dle čl. 9 podmínek pro kontokorent prohlásila ke dni 30. 12. 2021 za okamžitě splatný. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni 4. 5. 2022, činila pohledávka žalobkyně za žalovanou celkem 23 905,91 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, poplatků v celkové výši 1 000 Kč (2x poplatek za výzvu ve výši 500 Kč – dne 30. 9. 2021 a dne 22. 10. 2021), úroku kapitalizovaného z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby v částce 2 285,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny a neuhrazených poplatků, tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 21 000 Kč, kapitalizovaného ode dne zesplatnění do dne podání žaloby ve výši 620,39 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 20 000 Kč, za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení a na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dlužných poplatků, tj. z částky 21 000 Kč, za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení. Na předžalobní výzvu k úhradě ze dne 30. 3. 2022 žalovaná nereagovala.
2. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila dne 30. 6. 2022 žalobní tvrzení tak, že se jedná o povolené přečerpání, tedy o revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala a splácela opakovaně. Veškeré čerpání a splácení je vidět na výpise ZUHI historie úvěru a ZUHI historie úvěru-splátky. Žalobkyně ve svém systému neeviduje jednotnou čerpanou/splacenou částku za celé období trvání revolvingů. Žalobkyně tedy ohledně čerpání a splácení předmětného úvěru žalovanou odkázala na předložené listiny označené jako„ výpis ZUHI historie úvěru a ZUHI historie úvěru-splátky“.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 3. 8. 2022 se bez omluvy nedostavila. Zástupkyně žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla na základě žádosti žalované 12. 9. 2016 uzavřena smlouva o kontokorentu číslo, na základě které žalobkyně zřídila a vedla kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč navázaný na účet žalované vedený u žalobkyně pod č. bankovní účet (prokázáno žádostí o založení osobního účtu číslo ze dne 15. 4. 2014, žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 12. 9. 2016, předsmluvními informacemi ke kontokorentu ze dne 12. 9. 2016 a smlouvou o kontokorentu číslo ze dne 12. 9. 2021). Před uzavřením smlouvy žalobkyně lustrovala žalovanou, kdy bylo zjištěno, že žalovaná má další spotřebitelský úvěr se splátkami ve výši 1 138 Kč měsíčně, rizikovost byla hodnocena jako velmi nízká, ověření jejích příjmů a výdajů nebylo po žalované požadováno. V žádosti o kontokorent žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou, její průměrný příjem činí 10 000 Kč, další splátky má ve výši 1 200 Kč (prokázáno žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 12. 9. 2016, informacemi z Credit Buereau, CBCB Informacemi a daty o žádosti). Ke dni 1. 11. 2020 žalobkyně zvýšila úrokovou sazbu úvěru ze 17,9 % na 18,9 % ročně (prokázáno výpisem z účtu č. bankovní účet za období od 1. 11.2020 do 30. 11. 2020). Výzvou ze dne 22. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 619,64 Kč s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen do 21. 11. 2021 přikročí žalobkyně k zesplatnění. Výzva byla žalované doručena dne 26. 10. 2021 (prokázáno Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 22. 10. 2021 a přiložené dodejky). Přípisem ze dne 1. 1. 2022 prohlásila žalobkyně ke dni 30. 12. 2021 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 22 010,52 Kč. Oznámení bylo žalované doručeno dne 6. 1. 2022 (prokázáno Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 1. 2022 a přiloženou dodejkou). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 30. 3. 2022 (prokázáno Kvalifikovanou výzvou dlužníkovi k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 30. 3. 2022 a poštovním podacím archem ze dne 30. 3. 2022). Žalobkyně dále předložila soudu listiny, které označila jako„ výpis ZUHI historie úvěru, ZUHI historie úvěru-splátky a ZUV evidence úvěru“, tyto listiny jsou však nepřehledné a nejasné, jedná se zřejmě o interní dokumenty žalobkyně obsahující historii čerpání a splácení úvěru, tyto však nelze jednoznačně ztotožnit s předmětným úvěrem, z těchto listin ani nelze jednoznačně zjistit, jaká celková částka byla žalovanou v průběhu trvání úvěru čerpána a uhrazena. Z dalších listin provedených k důkazu soud nic podstatného ve věci nezjistil.
5. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 9. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč formou povoleného přečerpání jejího běžného účtu. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně sama uvedla, že úvěr byl schválen ve standardním procesu bez doložení příjmů a výdajů, kdy finanční údaje poskytnuté žalovanou měly pouze informativní charakter, a platební kapacita žalované nebyla vyhodnocována. Soud má proto za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně však, ač soudem v rámci přípravy k jednání písemně vyzvána, řádně tvrdila a prokázala, jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou čerpána a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou uhrazena. Žalobkyně pouze uvedla, že ve svém systému neeviduje jednotnou čerpanou či splacenou částku za celé období trvání revolvingových úvěru a ohledně čerpání a splácení předmětného úvěru žalovanou odkázala na předložené listiny označené jako„ výpis ZUHI historie úvěru, ZUHI historie úvěru-splátky a ZUV evidence úvěru“, kdy se zřejmě jedná o interní dokumenty žalobkyně obsahující historii čerpání a splácení úvěru, přičemž nelze dané listiny jednoznačně přiřadit k žalované pohledávce. Navíc tyto listiny jsou nepřehledné a nejasné a nelze z nich jednoznačně zjistit, jaká celková částka byla žalovanou v průběhu trvání úvěru čerpána a uhrazena. Soud není povinen provádět podrobnou analýzu přiložených dokumentů a jednotlivé částky z předložených listin složitě sčítat, odečítat a zjišťovat, které položky již byly uhrazeny a které jsou či nejsou předmětem řízení, jaké částky dlužník doposud uhradil a na jaké nároky (jistinu, úrok, poplatky, úrok z prodlení apod.) je žalobkyně započetla (srovnej např. Usnesení Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 1148/2018). K jednání konanému dne 3. 8. 2022 se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1. a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k čerpání kontokorentu a jeho splácení. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, pak nebylo možno přiznat nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení a soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
6. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.