Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
19 C 118/2020-59
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní titul jméno příjmení
bytem adresa
o zaplacení 17 661,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba doručená Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. 4. 2020, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 17 661,20 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba doručená Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. 4. 2020, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 17 661,20 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. 4. 2020 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 17 661,20 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že:
„ Žalovaný uzavřel dne 23. 5. 2017 se žalobcem, společností právnická osoba, sídlem adresa žalobkyně, IČO, smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu číslo). Součástí této smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a ulice podmínky pro poskytování úvěrů – kreditní karty. Na základě smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 15 000 Kč. Dlužník se na základě čl. 3 smlouvy zavázal splatit úvěr, přičemž výše úroku byla stanovena pevnou částkou určenou v závislosti od reálné výše čerpané a nesplacené jistiny pohledávky. Výše úroku byla stanovena na 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti, přičemž první pásmo od 0 Kč do 499,99 Kč úročeno nebylo. Pro výpočet roční úrokové sazby pak byl použit výpočet: úrok / výše nesplacené jistiny * 100 * 12. V závislosti na výši čerpaného úvěru se pak od částky čerpání 500 Kč úroková sazba pohybovala v rozmezí 12 - 24 % ročně. Dále byly v čl. 16 6 Obchodních podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalovanému poskytovalo tzv. bezúročné období. Roční úroková sazba byla stanovena na bázi skutečného počtu dní
a kalendářního roku v délce 360 dní (čl. 3 smlouvy). Žalovaný se též zavázal v čl. 3 smlouvy, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. Žalovaný se na základě čl. 4 smlouvy v souvislosti s čl. 16 Obchodních podmínek zavázal splácet Úvěr měsíční celkovou minimální úhradou, jejíž výše byla s ohledem na sjednanou variantu procentní úhrady splácení v žádosti vypočtena jako součet 3 % z částky čerpaného
a nesplaceného úvěru a veškerých úroků z úvěrů a poplatků vyúčtovaných za příslušné účetní (měsíční) období. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě byl žalobce dle čl. 4 smlouvy oprávněn požadovat poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru ve výši dle aktuálně platného Sazebníku. Přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty Úvěr od žalobce, nedodržoval řádně podmínky pro splácení, když se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Navzdory upozorněním žalovaný nepovolenou dlužnou částku nevyrovnal. Z toho důvodu žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 4 smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 5. 2019. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě, tedy do 10. 7. 2019 dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 11. 7. 2019 zesplatněn ke dni
11. 7. 2019. V zesplatňujícím dopise byl žalovaný zároveň informován o tom, že pohledávka vzniklá na kartovém účtu žalovaného byla následně převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, vzhledem k čemuž došlo i ke změně čísla účtu, když původní kartové číslo účtu bylo bankovní účet a nové číslo evidenčního účtu je bankovní účet. Dlužná částka ke dni zesplatnění (11. 7. 2019) je pak tvořena součtem: naúčtovaných částek jistiny ve výši 287.121,08 Kč, od kterých jsou odečteny splátky žalovaného na jistinu ve výši 269.459,88 Kč, výsledně tedy částkou 17.661,20 Kč; naúčtovaných úroků a úroků z prodlení celkem ve výši 29.118,68 Kč, od kterých jsou odečteny splátky žalovaného na úroky a úroky z prodlení ve výši 27.302,67 Kč, výsledně tedy částkou 1.816,01 Kč; dlužný obchodní úrok je tvořen částkou ve výši 1.700 Kč a dlužný úrok z prodlení je tvořen částkou ve výši 116,01 Kč. Výsledná dlužná částka proto činila ke dni zesplatnění 19.477,21 Kč. Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 12,00 % p.a. (v souladu s čl. 3 smlouvy) z částky 17.161,21 Kč (tj. z jistiny ponížené
o neúročenou částku úvěru ve výši 499,99 Kč) ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 12. 7. 2019 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 12. 7. 2019 do zaplacení. Žalovaný po dni zesplatnění Úvěru uhradil dne 6. 8. 2019 částku ve výši 2.000 Kč. Částka ve výši 116,01 Kč byla započtena na kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni zesplatnění, tj. 11. 7. 2019, čímž byla částka za tuto položku plně uhrazena. Částka v souhrnné výši 124,35 Kč byla započtena na úrok z prodlení ke dni 6. 8. 2019, čímž byla suma za tuto položku v celém rozsahu uhrazena. příjmení ve výši 1 700 Kč byla započtena na kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění,
tj. 11. 7. 2019, čímž byla částka za tuto položku plně uhrazena. Částka v souhrnné výši
59,64 Kč byla započtena na obchodní úrok ke dni 6. 8. 2019 (den poslední platby započtený na úroky), čímž byla částka za tuto položku ponížena na částku 70,36 Kč. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 17.661,20 Kč a příslušenství tvořeného: obchodním úrokem ke dni 6. 8. 2019 ve výši 70,36 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 12,00 % ročně z částky 17.161,21 Kč
(tj. z jistiny ponížené o neúročenou částku úvěru ve výši 499,99 Kč), ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 7. 8. 2019, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši
10 % p.a. z částky 17.661,20 Kč ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy ode dne
7. 8. 2019, do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému dne 20. 2. 2020 předžalobní výzvu
k úhradě dluhu.“
2. Žalovaná ve svém písemném podání ze dne 3. 7. 2020 uvedla, že„ žalobou uplatňovaný nárok neuznává v celém rozsahu s tím, že dlužnou částku nejen že uhradila, ale i notně přeplatila ještě před tím, než právnická osoba anonymizováno úvěr zesplatnila. Smluvní vztah mezi stranami vznikl nikoli až v roce 2017, ale na základě smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 4. 6. 2007. V roce 2017 byla žalovaná toliko vyzvána, aby se dostavila podepsat novou smlouvu, což učinila.“ Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že byla v rámci smluvního vztahu opakovaně poškozována nepřiměřenými sankcemi, neměla jak sama smluvní ujednání jakkoli ovlivnit, napadla systém úročení v rámci smlouvy, výši smluvní pokuty, neoprávněné účtování poplatků. Navrhla žalobu zcela zamítnout.
3. Podáním ze dne 19. 8. 2020 žalobkyně reagovala na procesní obranu žalované. K námitce žalované, že smluvní vztah nevznikl k 23. 5. 2017, ale dříve, a to smlouvou o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 4. 6. 2007, žalobce uvedl, že nezpochybňuje počátek úvěrového vztahu k datu, který uvedl žalovaný, avšak smlouva z roku 2007 byla upravena novějšími smlouvami, konkrétně smlouvou ze dne 13. 3. 2009 a dále smlouvou ze dne
23. 5. 2017. Současně žalobce doplňuje rozklíčování dlužné částky dle dostupných podkladů, přičemž sděluje, že se dlužná částka ke dni zesplatnění skládá z následujících položek:
a) součet částek čerpaných žalovaným ve výši 287 121,08 Kč prostřednictvím placení kreditní kartou, výběrem z bankomatu a převedením peněžních prostředků z kartového úvěrového účtu; vedených v transakční historii před převodem jako„ Výběr z ATM“
a„ Nákup na POS“, b) součet položek řádného obchodního úroku, uvedených
v transakční historii před převodem jako„ úroky“ a účtovaných v souladu s čl. 3 Smlouvy
v celkové výši 28 651,01 Kč. Žalovaný se v čl. 3 Smlouvy zavázal hradit úvěr s úrokem ve výši 12,00 % p.a. Částky běžného úroku byly vyčísleny (pokud jde o jejich kapitalizovanou podobu uplatněnou v žalobě) za období od prvního čerpání úvěru do 10. 7. 2019 (tj. do dne předcházejícího zesplatnění úvěru). Obchodní úrok byl počítán ze skutečné výše čerpaného
a nesplaceného úvěru denně, přičemž denní úrok byl stanoven z roční úrokové sazby na bázi 360 dnů v roce (čl. 3 Smlouvy). V souladu s čl. 18 Podmínek byly obchodní úroky k tíži žalovaného účtovány za každý měsíční účetní cyklus. Účetním obdobím se – v souladu
s čl. 18 Podmínky – rozumí účetní (zúčtovací) období, které trvá 1 běžný měsíc a jehož počátek a konec je uveden vždy ve výpisu ke kreditní kartě, ve vztahu k žalovanému trval tento účetní cyklus vždy od 11. dne kalendářního měsíce do 10. dne následujícího kalendářního měsíce. Za příslušný účetní cyklus byly přitom vždy zúročeny částky za daný účetní cyklus reálně načerpané a neuhrazené, jakož i případně dál úročené částky
z předchozích účetních cyklů, které zůstaly neuhrazeny. V případech, kdy žalovaný uhradil celou aktuální dlužnou částku (vyrovnal zůstatek na účtu na 0), došlo k uplatnění tzv. bezúročného období v souladu s čl. 16. Podmínek. Bezúročné období se tak uplatnilo za podmínky, že žalovaný uhradil celkovou dlužnou částku neuhrazenou k datu uzavření příslušného účetního cyklu, a to v termínu do data splatnosti celkové min. úhrady vypočtené za příslušný účetní cyklus; c) součet položek úroku z prodlení, uvedených v transakční historii před převodem jako„ úroky z prodlení“ účtovaných v souladu s čl. 4 smlouvy
o úvěru v celkové výši 467,67 Kč. Úroky z prodlení byly žalovanému účtovány v zákonné výši; d) poplatky ve výši 53 001,11 Kč, které byly následnými platbami zcela uhrazeny. Žalovaný se zavázal v čl. 3 smlouvy, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou
v souvislosti se smlouvou, a to včetně poskytovaných služeb. Žalovaný měl možnost nesouhlasit s poplatky, nicméně takto neučinil, smlouvu uzavřel, čímž s poplatky souhlasil. Součet všech celkových částek uvedených ad a), b), c) a d) ve výši 369 240,87 Kč je ponížen o součet splátek, které žalovaný uhradil. Žalovaný uhradil částku toliko ve výši 347 866,20 Kč Tyto splátky, uvedené v tabulce Transakční historie jako„ automatický depozit“ a„ odměna za platbu kartou“ byly započteny na poplatky v celkové výši
53 001,11 Kč, které tím tak byly plně uhrazeny, v částce 26 951,01 Kč na obchodní úroky ve výši 28 651,01 Kč, které tím byly poníženy na žalovaných 1 700 Kč, v částce 351,66 Kč na úroky z prodlení ve výši 467,67 Kč, které tím byly poníženy na žalovaných 116,01 Kč a ve zbytku, tj. v částce 269 459,88 Kč, byly započteny na jistinu pohledávky ve výši
287 121,08 Kč, která tím byla ponížena na žalovanou částku 17 661,20 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (11. 7. 2019) činila dlužná jistina
17 661,20 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok 1 700 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 116,01 Kč. Po převodu na evidenční účet žalovaný po dni zesplatnění Úvěru uhradil dne
6. 8. 2019 částku ve výši 2 000 Kč. Částka ve výši 116,01 Kč byla započtena na kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni zesplatnění, tj. 11. 7. 2019, čímž byla částka za tuto položku plně uhrazena. Částka v souhrnné výši 124,35 Kč byla započtena na úrok z prodlení ke dni 6. 8. 2019 (den poslední platby započtený na úroky), čímž byla částka za tuto položku plně uhrazena. Částka ve výši 1.700 Kč byla započtena na kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění, tj. 11. 7. 2019, čímž byla částka za tuto položku plně uhrazena. Částka
v souhrnné výši 59,64 Kč byla započtena na obchodní úrok ke dni 6. 8. 2019 (den poslední platby započtený na úroky), čímž byla částka za tuto položku ponížena na částku 70,36 Kč.
4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak žalobce sděluje, že původní smlouva o poskytnutí úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty byla mezi stranami uzavřena dne 15. 6. 2007, přičemž následující smlouvy ze dne 13. 3. 2009
a 23. 5. 2017 byly pouze v rámci technické migrace bez změny výše poskytnutých úvěrových prostředků, úvěruschopnost žalovaného tak byla posouzena před poskytnutím úvěru, tj. před uzavřením smlouvy ze dne 15. 6. 2007, když v rámci dalších smluvních ujednání nedošlo
k poskytnutí nových prostředků, ani k podstatnému navýšení úvěrového rámce. Žalobce
v souladu s bankovními standardy posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to jak na straně zjištění příjmu žalovaného ve výši 10 527 Kč, což žalobce zkontroloval na základě příchozích transakcí žalovaného na účet č. bankovní účet, dále provedl kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), přes který zjistil, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Žalobce si dále dovolí podotknout, že jak plyne i ze zmíněného náhledu ze systému CBCB, v době uzavření smlouvy byl žalovaný zatížen jediným dalším úvěrovým produktem, a to konkrétně úvěrem ze stavebního spoření uzavřeným u jiného bankovního institutu se splátkovým zatížením 380 Kč. Dále bylo přihlédnuto k existenčním výdajům žalovaného, které byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti) stanoveny ve výši 8 337 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, a pravidelným výdajům, které tvořily pravidelné splátky ve výši 1 130 Kč,
tj. splátkové zatížení jiného úvěru ve výši 380 Kč spolu s orientační splátkou nového úvěrového produktu ve výši 750 Kč. Je tedy zřejmé, že platební kapacita žalovaného byla pro poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, se splátkou 750 Kč, naprosto dostatečná.
5. Soud provedl v řízení dokazování následujícími listinami:
-) Žádost o změnu kartového účtu a karty ze dne 23. 5. 2017
-) Smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 23. 5. 2017
-) Transakční historie za dobu od 26. 10. 2009 do 10. 8. 2019
-) Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 4. 6. 2007
-) Smlouva o kartovém úvěrovém účtu pro fyzické osoby ze dne 13. 3. 2009
-) Smlouva o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty ze dne 4. 6. 2007
6. Ze Smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 23. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 23. 5. 2017 se žalobkyní, společností právnická osoba, sídlem adresa žalobkyně, IČO, smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu číslo). Součástí této smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Obchodní podmínky pro poskytování úvěrů – kreditní karty. Strany shodně ve smlouvě prohlašují, že v minulosti uzavřely smluvní ujednání týkající se produktu Chytrá karta ČS, který žalobkyně poskytuje žalované prostřednictvím kartového účtu. Žalobkyně ve smlouvě jasně uvádí, že na základě této smlouvy se banka zavazuje poskytnout žalované úvěr a v souvislosti s tím rovněž dále vést původní kartový účet žalované a dle požadavků žalované vydat kreditní kartu či kreditní karty. Na základě smlouvy mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 15 000 Kč. Dlužník se na základě čl. 3 smlouvy zavázal splatit úvěr, přičemž výše úroku byla stanovena pevnou částkou určenou v závislosti od reálné výše čerpané a nesplacené jistiny pohledávky. Výše úroku byla stanovena na 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti, přičemž první pásmo od 0 Kč do 499,99 Kč úročeno nebylo. Pro výpočet roční úrokové sazby pak byl použit výpočet: úrok / výše nesplacené jistiny * 100 * 12. V závislosti na výši čerpaného úvěru se pak od částky čerpání 500 Kč úroková sazba pohybovala v rozmezí 12 - 24 % ročně. Dále byly v čl. 16 6 Obchodních podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalovanému poskytovalo tzv. bezúročné období. Roční úroková sazba byla stanovena na bázi skutečného počtu dní a kalendářního roku v délce 360 dní (čl. 3 smlouvy). Žalovaná se zavázala v čl. 3 smlouvy, že uhradí veškeré náklady
a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou. Žalovaná se na základě čl. 4 smlouvy
v souvislosti s čl. 16 Obchodních podmínek zavázala splácet Úvěr měsíční celkovou minimální úhradou, jejíž výše byla s ohledem na sjednanou variantu procentní úhrady splácení v žádosti vypočtena jako součet 3 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru
a veškerých úroků z úvěrů a poplatků vyúčtovaných za příslušné účetní (měsíční) období. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě byla žalobkyně dle čl. 4 smlouvy oprávněna požadovat poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru ve výši dle aktuálně platného Sazebníku.
7. Z transakční historie za dobu od 26. 10. 2009 do 10. 8. 2019 soud zjistil, že součet částek čerpaných žalovanou činí 287 121,08 Kč prostřednictvím placení kreditní kartou, výběrem
z bankomatu a převedením peněžních prostředků z kartového úvěrového účtu; součet položek řádného obchodního úroku, uvedených v transakční historii před převodem jako„ úroky“ činí 28 651,01 Kč, součet položek úroku z prodlení, uvedených v transakční historii před převodem jako„ úroky z prodlení“ činí 467,67 Kč, poplatky byly naúčtovány ve výši 53 001,11 Kč (následnými platbami žalované byly zcela uhrazeny). Žalovaná uhradila částku ve výši 347 866,20 Kč.
8. Provedl-li soud v řízení i další důkazy, ty lze považovat za zbytné, když soud z nich nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na konečné rozhodnutí ve věci
a mohly zpochybnit níže uvedený skutkový závěr.
9. K věrohodnosti provedených listinných důkazů soud uvádí, že o jejich pravosti a správnosti neměl žádné pochybnosti a žádné námitky nevznesly ani samotné strany řízení.
10. Po provedeném dokazování soud konstatoval, že nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně na úrovni odborné péče před uzavření smlouvy splnila svou povinnost a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.
11. Soud vyzval žalobkyni, aby prokázala své tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a jaká byla výdajová stránka žalované, když žalobkyně neoznačila žádný přímý důkaz. Žalobkyně však pouze odkázala na svou dřívější repliku, kdy uvedla, že v souladu
s bankovními standardy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, a to jak na straně zjištění příjmu žalované ve výši 10 527 Kč, dále provedla kontrolu informací přes systém CBCB. V době uzavření smlouvy byla žalovaná zatížena jediným dalším úvěrovým produktem, a to úvěrem ze stavebního spoření uzavřeným u jiného bankovního institutu se splátkovým zatížením 380 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k existenčním výdajům žalované, které byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob
v domácnosti) stanoveny ve výši 8 337 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu, a pravidelným výdajům, které tvořily pravidelné splátky ve výši 1 130 Kč, tj. splátkové zatížení jiného úvěru ve výši 380 Kč spolu s orientační splátkou nového úvěrového produktu ve výši 750 Kč. Platební kapacita žalované byla pro poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, se splátkou 750 Kč, dle žalobkyně naprosto dostatečná. Opětovně taktéž odkázala na skutečnost, že původní smlouva o poskytnutí úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty byla mezi stranami uzavřena dne 15. 6. 2007, přičemž následující smlouva ze dne 23. 5. 2017 byla pouze v rámci technické migrace bez změny výše poskytnutých úvěrových prostředků, a úvěruschopnost žalované tak byla posouzena před poskytnutím úvěru, tj. před uzavřením smlouvy ze dne 15. 6. 2007, když v rámci dalších ujednání nedošlo k poskytnutí nových prostředků, ani k podstatnému navýšení úvěrového rámce.
12. Žalobkyně tudíž i přes výzvu soudu ze dne 5. 4. 2022 podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno v otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele.
13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi účastníky řízení byla dne 23. 5. 2017 uzavřena platná smlouva o úvěru formou čerpání konkrétně sjednaného úvěrového rámce kreditní kartou; nejedná se o žádnou„ technickou migraci smlouvy“, jak tvrdí ve svých následných podáních žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě jasně zavázala poskytnout žalované úvěr a v souvislosti s tím rovněž zavázala dále vést původní kartový účet žalované a dle požadavků žalované vydat kreditní kartu. Žalovaná prostřednictvím placení kreditní kartou, výběrem z bankomatu
a převedením peněžních prostředků z kartového úvěrového účtu vyčerpala celkem částku ve výši 287 121,08 Kč, žalovaná uhradila v rámci této smlouvy částku ve výši 347 866,20 Kč.
14. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že strany mezi sebou smlouvou ze dne 23. 5. 2017 uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která sice splňuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu (tzv. essentialia negotii), přesto je však stižena podstatnou vadou, když nebyly dodrženy zákonem vyžadované náležitosti pro poskytování spotřebitelského úvěru.
15. Nelze opomenout, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v rámci své podnikatelské činnosti (§ 420 o. z.) – poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, zatímco žalovaná vstoupila do závazkového vztahu se žalobkyní mimo jakýkoliv rámec své podnikatelské činnosti a vystupuje tak v postavení spotřebitele podle § 419 o. z., s veškerou ochranou, kterou jí zákon jako slabší osobě v postavení spotřebitele poskytuje. Na smluvní vztah mezi stranami je proto nutné aplikovat také úpravu spotřebitelského práva, zejména
§ 1810 a násl. o. z., a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, proto je na právní vztah vytvořený mezi stranami dne 23. 5. 2017 dále nutno aplikovat § 86 odst. 1 ZSÚ, podle kterého je poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel pak může spotřebiteli poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a pokud tuto povinnost poskytovatel poruší, a přesto spotřebitelský úvěr poskytne, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná.
16. Zda žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, soud posuzuje z úřední povinnosti. Byť § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ hovoří o námitce neplatnosti vznesenou spotřebitelem, nelze se spokojit pouze s jazykovým výkladem, který je pouze prvotním přiblížením k zjištění smyslu a účelu právní normy. Podle čl. 23 směrnice Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být sankce zvolená vnitrostátním právem členského státu účinná, přiměřená a odrazující. Žalovaná se jako spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči žalobkyni jako podnikateli v oblasti poskytování úvěrů, a to mimo jiné v oblasti informovanosti o právní úpravě ochrany spotřebitelů (rozsudek SDEU ze dne 4. června 2015, Faber proti Autobedrijf Hazet Ochten BV, C -497/13) a vnitrostátní soudy tudíž mají povinnost ex officio posoudit, zda byly splněny normy k ochraně spotřebitelského práva (rozsudek SDEU ze dne 21. 4. 2016, Radlinger
a Radlingerová proti FINWAY a.s., C -377/14). Se stejným závěrem rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018. Proto i kdyby žalovaná nenamítala neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, soud by tuto náležitost úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem posuzoval z moci úřední.
17. Pro posouzení nároku žalobkyně se proto stalo kardinální, zda žalobkyně s odbornou péčí dodržela povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Od žalobkyně jako podnikatele v oblasti spotřebitelských úvěrů se v tomto směru vyžaduje v souladu s požadavkem odborné péče vysoce kvalifikovaná činnost profesionála ve svém oboru, dodržující zákonné povinnosti, vyžaduje se jednání čestné, spravedlivé a v souladu se zásadami dobré víry a zájmy dlužníka (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uzavřel, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostačující k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí dále s náležitou pečlivostí zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka a jím poskytované údaje prověřovat a nespoléhat pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Obdobně podle Ústavního soudu by poskytovatelé úvěrů měli zkoumat, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne
26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
18. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, konkrétně pak její výdajové stránky, toliko přihlédla k existenčním výdajům žalované, které byly žalobcem vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti) stanoveny ve výši 8 337 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ, a pravidelným výdajům ve výši 1 130 Kč,
tj. splátkové zatížení jiného úvěru ve výši 380 Kč, spolu s orientační splátkou nového úvěru. Pokud se žalobkyně v oblasti výdajové stránky žalované spokojila pouze s jejím tvrzením, negativní lustrací v databázi SOLUS a insolvenčním rejstříku či absencí dluhů u žalobkyně, pak takové předsmluvní jednání zjevně neodpovídá profesionální odborné péči, kterou zákon vyžaduje po poskytovatelích spotřebitelských úvěrů. Základem zkoumání úvěruschopnosti klienta úvěrové smlouvy sice mohou být jím uváděné skutečnosti, ale pokud tyto skutečnosti je možno ověřit, je povinností poskytovatele úvěru údaje poskytnuté klientem ověřit. Žalobkyně tak zcela rezignovala na svou povinnost tyto údaje v případě potřeby ověřit a tato skutečnost jde k její tíži.
19. Pokud se žalobkyni v řízení zdály zákonné požadavky na zkoumání úvěruschopnosti příliš přísné, pak soud podotýká, že po poskytovateli spotřebitelských úvěru není vyžadována jen péče řádného hospodáře, ale skutečně odborná péče, která pro profesionály ve svém oboru obnáší zvýšené požadavky.
20. Pokud se žalobkyně bránila, že není v jejich silách prověřit pravdivost veškerých údajů uváděných klienty, pak soud uvádí, že zohlednil povahu konkrétních výdajů a posuzoval, zda bylo možné po žalobkyni požadovat jejich ověření. Bez větších obtíží žalobkyně mohla přinejmenším po žalované požadovat předložení dokladů o nákladech na bydlení, včetně záloh na spotřebované energie.
21. Pokud žalobkyně nedostála zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 ZSÚ, pak je úvěrová smlouva č. anonymizováno číslo číslo číslo ze dne 23. 5. 2017 absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem v podobě ochrany spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ, § 588 o. z. Při dosažení tohoto závěru již nebylo nutné se dále zabývat námitkami žalované týkající se lichevní výše úrokové sazby, účtování poplatků atd. Soud se taktéž nezabýval„ protinávrhem žalované“, uvedeného v rámci jednání dne
20. 10. 2020, když tento nebyl ani po poučení soudu a poskytnutí lhůty nikterak blíže specifikován; v rámci závěrečného návrhu navrhla žalovaná žalobu v celém rozsahu zamítnout.
22. Podle § 2991 o. z., je ten, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatil, povinen vydat ochuzenému, oč se obohatil.
23. Soud tedy při zjišťování, zda-li se žalovaná na úkor žalobkyně neobohatila, vyšel z transakční historie předmětného účtu za dobu od 26. 10. 2009 do 10. 8. 2019, z něhož se podává, že žalovaná vyčerpala kreditní kartou celkem částku 287 121,08 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni dle jeho tvrzení a dle předmětné transakční historie k úvěrovému účtu celkem částku 347 866,20 Kč. Povinnost žalované vydat žalobci bezdůvodné obohacení (vrátit bez právního důvodu čerpané prostředky) tak byla již zcela vyrovnána a žaloba ohledně částky 17 661,20 Kč (na jistině) není důvodná. Soud žalobu zamítnul.
24. Soud žalobu zamítl i ve zbytku žalobního nároku, tj. kapitalizovaného úroku 70,36 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky ve výši 17 161,21 Kč za dobu od 7. 8. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 17 161,21 Kč za dobu od 7. 8. 2019 do zaplacení, když další nároky žalobkyně vycházejí z ujednání smlouvy, která byla v celém rozsahu soudem shledána absolutně neplatnou. Z těchto ujednání proto smluvním stranám nevznikla žádná práva a povinnosti, na základě kterých by soud mohl žalovanou zavázat k plnění.
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve sporu plně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.