Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 28/2022-40

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 11 527,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 400 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku 802, 361 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 11 202,61 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a z částky 802,61 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 73,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 632,90 Kč, částku 324,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 400 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. V části požadující zaplatit částku 802, 361 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 11 202,61 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021 a z částky 802,61 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 73,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 632,90 Kč, částku 324,88 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 527,49 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou 12. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 10 302 Kč, tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit 22 302 Kč do 12. 5. 2021. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná neuhradila požadovanou částku řádně a včas, když do dne splatnosti zaplatila pouze 1 600 Kč. Dne 19. 7. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , , (dále jen „”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou dne 12. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala úvěr vrátit a zaplatit původní věřitelce příslušenství úvěru ve výši 10 302 Kč, tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit 22 302 Kč do 12. 5. 2021.

5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr porovnáním příjmů a výdajů žalované. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka prostřednictvím výplatních pásek.

6. Z výplatních pásek soud zjistil, že v době uzavírání smlouvy bylo proti žalované vedeno několik exekučních řízení. Ze stejného důvodu byly ze mzdy žalované prováděny srážky.

7. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy celkem 1 600 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitelka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 12. 8. 2021.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že 19. 7. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020 obdržela žalovaná od původní věřitelky plnění ve výši 12 000 Kč. Za toto plnění zaplatila žalovaná původní věřitelce celkem 1 600 Kč. Původní věřitelka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 12. 8. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila původní věřitelka schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka prostřednictvím výplatních pásek. Z předmětných výplatních pásek bylo zřejmé, že proti žalované bylo vedeno několik exekučních řízení. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila původní věřitelka 19. 7. 2021 na žalobkyni.

11. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

19. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho ust. § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. příjmení závěr učinil k výkladu ust. § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

21. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

22. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 (OPR- Finance s.r.o. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. V souzené věci původní věřitelka nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z výplatních pásek je zřejmé, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalované několik exekucí. Z toho je zřejmé, že platební morálka žalované byla nevyhovující. Na základě takto zjištěných skutečností měla původní věřitelka zákonnou povinnost odmítnout uzavření smlouvy o úvěru. To ovšem původní věřitelka neučinila a smlouvu s žalovanou uzavřela. Tím porušila svou zákonnou povinnost stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela plnění ve výši 12 000 Kč. Za toto plnění zaplatila žalovaná celkem 1 600 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 400 Kč.

24. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný pak měl plnit dluh ihned poté, co k tomu byl vyzván. Za tuto výzvu považuje soud oznámení o postoupení pohledávky, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení nejpozději do 12. 8. 2021. Ode dne následujícího přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Pokud požadovala žalobkyně úroky z prodlení za dřívější období, soud v této části žalobu zamítl. Stejně tak soud žalobu zamítl v ostatním příslušenství žalované jistiny.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. a ust. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 527,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.