Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 135/2022-20
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 259 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 500 Kč zamítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 759 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 160 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 884 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 500 Kč zamítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 759 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 160 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 884 Kč.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované přiznání shora uvedené částky, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy (produkt Autopojištění Combi Plus IV) uzavřené na dobu neurčitou s počátkem pojištění 22. 6. 2020 a pojistným splatným pololetně v první den příslušného pojistného období, a to ve výši 2 989 Kč pro dané období. Žalovaná přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradila pojistné za období od 22. 12. 2020 do 2. 4. 2021, kdy byla smlouva ukončena a dále dluží žalobkyni náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 22. 6. 2020 pojistnou smlouvu číslo (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo Autopojištění Combi Plus IV zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky ŠKODA, typ OCTAVIA registrační značka, a to na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 5 978 Kč splatné pololetně v první den příslušného pojistného období. Odkaz na součást smlouvy v podobě přehledu poplatků za vybrané úkony pojistitele (žalobkyně), jehož aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách či libovolné pobočce pojistitele, se nachází v Čestném prohlášení pojistníka spolu s navazujícím prohlášením pojistníka (žalované), že před uzavřením smlouvy převzala v listinné nebo jiné textové podobě veškeré součásti smlouvy a seznámila se s nimi. Žalovaná na to přes upomínku ze dne 8. 2. 2021 neuhradila předepsané pojistné, proto byla smlouva ukončena ke dni 2. 4. 2021, o čemž byla žalovaná písemně informována v oznámení ze dne 14. 4. 2021 (výše pohledávky 1 959 Kč). Celkově byla žalované vyúčtována částka 5 248 Kč (2 989 Kč první předpis, 1 659 Kč vymáhací předpis za období od 22. 12. 2020 do 1. 4. 2021 a 2x 300 Kč náklady za vymáhání), uhradila částku 2 989 Kč a rozdíl činil 2 259 Kč. Tato částka byla žalované rovněž účtována ve výzvě (pokusu o smír) ze dne 10. 5. 2021 a v předžalobní upomínce ze dne 25. 8. 2021 byly dále uvedeny náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 146 Kč.
4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, pokud jej požaduje ve výši 1 659 Kč za období od
22. 12. 2021 do 1. 4. 2021, považuje soud tento její nárok za důvodný. Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně se dále domáhala 600 Kč z titulu poplatků za upomínání dle svého přehledu poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a žalobě proto vyhověl co do celkové částky 1 759 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč.
5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni úspěšné pouze z části (aritmeticky z 78 %) přiznal náhradu nákladů ve výši 884 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč, a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství se nepřihlíží.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.