Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 182/2022-45
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 26 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 400 Kč za dobu od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 700,42 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a z částky 9 600 Kč za dobu od 20. 2. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 5 206,37 Kč
a dále ve výši 25,26 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 400 Kč za dobu od 20. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 700,42 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 19. 2. 2022 a z částky 9 600 Kč za dobu od 20. 2. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 5 206,37 Kč a dále ve výši 25,26 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 8. 11. 2019 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje dnem 15. 11. 2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 1. 2021. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 11. 9. 2020, přičemž uhradil pouze částku 9 600 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na úrok ve výši 4 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 3 466,72 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 133,28 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni postoupení činil dluh 29 600 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 533,28 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 866,72 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 20 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 2. 1. 2021 do 7. 1. 2022, ve výši 5 206,37 Kč a dále ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné z dlužné jistiny, tj. z částky 20 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 2. 1. 2021 do 7. 1. 2022, ve výši 1 700,42 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 8. 2022, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřeli dne 8. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které právní předchůdce zapůjčil žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 20 000 Kč převzal v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 36 000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Úroková sazba v případě smlouvy na 60 týdnů činila 32,15 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 7. 11. 2019 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že příjem žalovaného z pracovního poměru činí 33 771 Kč, náklady na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 10 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5 000 Kč měsíčně, splátky úvěru/ zápůjček (vč. Hypoték) nesplácel. Žalovaný uvedl, že žije sám v nájmu, nemá žádné nezaopatřené dítě. K ověření těchto údajů měla být žalovaným předložena nájemní smlouva (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne 8. 11. 2019 a kartou zákazníka/ žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 11. 2019). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 původní věřitel společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 3. 2. 2022, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 29 600 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022). K úhradě dlužné částky ve výši 35 112,60 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 29. 4. 2022 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 19. 4. 2022).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 11. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka byla žalovanému v částce 20 000 Kč poskytnuta v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem předmětné smlouvy. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal před uzavřením jednotlivých smluv úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný ke dni 7. 11. 2019 uvedl svůj příjem z pracovního poměru ve výši 33 771 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení ve výši 10 500 Kč a další potřebné výdaje v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány, další dluhy nesplácel. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením jednotlivých smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 20 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku ve výši 9 600 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 10 400 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč – úhrada ve výši 9 600 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 10 400 Kč, a to ode dne 20. 2. 2022, když žalovaný byl k vrácení poskytnutého plnění vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 9. 2. 2022 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 19. 2. 2022. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.