Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 37/2022-22
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 061,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení částky 2 954,79 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části o zaplacení částky 2 954,79 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala
po žalovaném zaplacení částky 3 061,10 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela s žalovaným dne 17. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného zaslala žalovanému návrh smlouvy o úvěru. Odesláním verifikačního kódu ve formě SMS žalovaný potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jím uvedený bankovní účet částku 3 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše se splatností do 16. 4. 2020. Žalovaný poskytnutý úvěr nezaplatil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 16. 7. 2021, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění před podáním žaloby, odeslané dne 9. 10. 2020, vyzván. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 3 000 Kč představující jistinu úvěru, zákonného úroku z prodlení z jistiny 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 893,69 Kč a částky 61,10 Kč, jenž představuje smluvní pokutu.
2. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně svoji žalobu podáním ze dne 7. 2. 2022, pokud jde o částku 2 954,79 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 2 893,69 Kč a smluvní pokutu ve výši 61,10 Kč, zpět. Soud postupoval v souladu s § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle které, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalovaného.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalovaného splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 17. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky poskytla, žalovaný jí je však nevrátil, a to ani přes její výzvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek, žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
8. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 4 odst. 1 písm. b), podle kterého je u smluv o poskytování služeb rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště poskytovatel služby. V dané věci má (a v době uzavření smlouvy měla) banka bydliště (sídlo) na území České republiky
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,
je smlouva neplatná.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen
„ o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a přesto mu úvěr poskytla. Nicméně z provedených listinných důkazů vyplynulo,
že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou žalovaný dosud nevrátil. Žalovaný se tak dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a je povinen jí dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat to, oč se obohatil. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaný o změně věřitele byl právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn.
12. Soud proto žalobě v nezpětvzatém rozsahu vyhověl, jelikož žalovaná částka byla omezena pouze na výši bezdůvodného obohacení, a výrokem II. uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 3 000 Kč. Vzhledem ke vzniknuvšímu prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení přiznal soud žalobkyni i úrok, který uplatnila v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení tj. od 17. 4. 2020 do postoupení pohledávky na žalobkyni, tj. do 29. 6. 2021, kapitalizovaný částkou 360 Kč a dále od 17. 7. 2021 do zaplacení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 061,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.