Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 122/2021-17
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 873,06 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 168 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 168 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 8 519,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 460 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 725,69 Kč, úroku 15,49% ročně z částky 29 873,06 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 705,06 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově soudní poplatek ve výši 299Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 168 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 168 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 8 519,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 460 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 725,69 Kč, úroku 15,49% ročně z částky 29 873,06 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 12 705,06 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově soudní poplatek ve výši 299Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 14. 3. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, tehdy ještě pod názvem právnická osoba, kdy k změně názvu žalobkyně ze právnická osoba na právnická osoba došlo dne datum, dne 18. 7. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru číslo. Na základě této smlouvy uzavřené distančním způsobem byla žalovanému dne 19. 7. 2018 poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč na bankovní účet, který se tímto účelem uvedl v úvěrové smlouvě, jehož číslo znělo anonymizováno číslo. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek ve výši 60 Kč žalobkyně tedy poskytnutý úvěr ponížila o výši poplatku na účet žalovaného zaslala celkem částku 29 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 588 Kč měsíčně. První splátka byla splatná dne datum žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil celkem 18 předepsaných splátek, a to prostřednictvím patnácti úhrad v celkové výši 12 232 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou od 19. splátky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a dopisem z téhož dne žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru po zesplatnění úvěru již žalovaný neuhradil žádnou splátku a žalobkyně ke dni sepsání žaloby evidovala za žalovaným pohledávku ve výši 29 873,6 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 25 687,37 Kč ze smluvních pokut ve výši 2 460 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 725,69 Kč. Příslušenství pohledávky pak představoval úrok ve výši 15,49 % ročně od 29. 7. 2020 to je ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení ze součtu zesplatněn níž částek tedy částek spočívajících v neuhrazené jistiny úroků pojistného od pokut ve výši 29 873,06 Kč dále zákonný úrok z prodlení od 29. 7. 2020 ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení ze součtu ze splatných částek tedy částek spočívajících v neuhrazené jistiny úroku pojistného a pokut ve výši 29 873,06 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně v doplnění žaloby že žalovaný v rámci úvěrové smlouvy deklaroval čistý příjem z důchodu ve výši 6 355Kč zároveň uvedl, že je svobodný, žije u rodičů nebo rodinných příslušníků a nevyžaduje žádné dítě. Příjem z důchodu bylo ověřen prostřednictvím důchodového výměru, který stanovil částku ve výši 6 376 Kč. Pro stanovení disponibilního příjmu pro splácení úvěru byla použita ničí nižší částka z ověřené hodnoty a tedy hodnota 6 355 Kč. Žalovaný v rámci žádosti uvedl celkové měsíční výdaje domácnosti 0, když v rámci úvěrové zprávy byly identifikovány tyto závazky: Spotřební úvěr s měsíční splátkou 522 Kč ze dne 11. 1. 2018 se zbývající jistinou 6 816/ 8715 Kč a dále revolvingový úvěr ze dne 4. 3. 2016 se zbývající jistinou 10 000 Kč, k němuž nebyla uvedena měsíční splátka. Žalovaný byl prověřován v insolvenčním rejstříku a v registru Solus a v registru NRKI a podle uvedených v údajů nebylo u žalovaného identifikováno riziko exekuce. Po zohlednění příjmu 6 355 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 2 224 Kč, disponibilní příjem žalovaného pro splácení úvěru převyšoval měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činila 628 Kč. Ekonomický model, který vyhodnotil úvěruschopnost klienta, tak stanovil disponibilní příjem nižší než klientem deklarovaná částka ve výši 6 355 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o hotovostním úvěru ze dne 18. 7. 2018, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč za poplatek 600 Kč s roční úrokovou sazbou 15,49 %. Konečná splatnost úvěru měla nastat 16. 7. 2025 a žalovaný měl zaplatit celkovou částku ve výši 49 851,19 Kč. Měsíční splátka úvěru měla činit 628 Kč splátek 84. První splátka byla stanovena na 16. 8. 2018.
4. Podle výpisu z účtům soud zjistil, že dne 19. 7. 2018 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného odeslána částka ve výši 29 400 Kč.
5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky 2 24 Kč nejpozději do 30 dnů od doručení dopisu na účet ve výzvě uvedený.
6. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 28. 7. 2020 soud zjistil že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 29 873,06 Kč do 30 dnů ode dne doručení této výzvy na účet ve výzvě uvedený.
7. Z Historie zásilky, webové aplikace České pošty s.p. soud zjistil, že dne 31. 7. 2020 byla doručena zásilka na Depo Chomutov 70.
8. Z Detailní informace k zásilkám, webové aplikace České pošty s.p. soud zjistil že, že dne 4. 6. 2020 byla zásilka převzata do přepravy postservis České Budějovice.
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného číslo soud zjistil, že tento má trvalý pobyt na adrese anonymizováno číslo obec je svobodný.
10. Z kopie zdravotního průkazu soud zjistil, že žalovaný je registrován u Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky.
11. Výpisem z účtu číslo bankovní účet z června roku 2018 soud zjistil, že účet je veden na jméno celé jméno žalovaného. V tomto kalendářním období od 1.6.2018 do 30. 6. 2018 nedošlo na jeho účtu k žádným transakcím.
12. Podle splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný měl splácet poskytnutý úvěr měsíční splátkou ve výši 628 Kč, a že celkem zaplatil na poskytnutý úvěr částku ve výši 12 232Kč.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 32 029,76 Kč, a to do sedmi dnů od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, který vyplývá ze zjištění popsaných v odstavcích č. 3-13 a jehož výsledkem bylo, že žalobkyně vyhodnotila údaje poskytnuté žalovaným jako údaje způsobilé prověřit jeho úvěruschopnost kladným způsobem, posoudil soud věc po právní stránce takto:
15. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. Z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru je nepodstatné, zda smlouva byla uzavřena mezi účastníky distančně či v listinné podobě za současné přítomnosti smluvních stran, neboť nedostatek písemné formy neplatnost úvěrové smlouvy nezpůsobuje. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 18.7.2018 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016.
16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle ust. § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, způsobem, který zahrnoval jak poskytnutí údajů ze strany spotřebitele, tak jejich ověření a že výsledkem těchto informací a jejich ověření bylo rozhodnutí poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000Kč, nepovažoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za platnou a to z následujících důvodů: Předně žalobkyně získala údaj o nulových výdajích žalovaného za současného stavu, který zároveň ověřila, a to toho, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu druhého stupně. Je tedy osobou se zdravotním omezením, kvůli kterému není schopen se ve svých 23 letech zapojit do výdělečné činnosti, která by mu zajistila dostatek finančních prostředků pro zajištění všech jeho potřeb. Je tedy osobou zcela závislou na systému státního sociálního zabezpečení. Jeho náchylnost upadnout v důsledku této závislosti do dluhové pasti je tak ještě větší, než-li by tomu bylo u člověka, který je schopen vlastními výdělky získávat prostředky pro vlastní obživu a občasnými úvěry si vylepší ekonomickou situaci, jestliže si chce dopřát něco, na co by musel dlouhodobě šetřit a co v důsledku inflace snižuje hodnotu těchto úspor ve vztahu k tržní hodnotě takové věci. Není akceptovatelné přistoupit na údaj o nulových výdajích, jestliže z praktického života víme, že nelze jen dýchat vzduch a pít vodu, vše zdarma, aby byl člověk živ. Tyto náklady hradí žalovanému asi někdo jiný, komu je žalovaný povinován poskytovat část ze svých příjmů, aby tak hradil náklady, které jsou na jeho osobu vynakládány. To však neznamená, že žalovaný má disponibilní příjem ve výši invalidního důchodu. Soud tedy dospěl k závěru, že údaje, které žalobkyně získala nevyhodnotila správně a žádný úvěr žalovanému poskytovat neměla, pokud tak učinila, stalo se tak z neplatné smlouvy a žalovaný bude povinen vracet ji o co se bezdůvodně na úkor žalované obohatil.
24. Soud přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení pouze částku odpovídající vyčerpané, ale nezaplacené částce, když k ujednáním ze smlouvy nepřihlížel. Tato částka byla stanovena na 17 168Kč, ostatní nároky ze smlouvy včetně příslušenství byly zamítnuty, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. za stavu, kdy za důvody hodné zvláštního zřetele soud považoval samotnou skutečnost, že někomu, kdo má příjmy na hranici chudoby, je poskytován úvěr v částce, jehož návratnost je při zohlednění všech možností na straně žalovaného riziková a sporná a zároveň je využíváno státní moci, aby tuto neopatrnost v podnikání a riskantnost při úvěrování tj, podnikatelské riziko snižovala resp. nahradila,,ziskem“ v podobě bezdůvodného obohacení a nákladů řízení za oprávněnou žalobu. (Při vší úctě k práci advokátní kanceláře, kterou v souvislosti s podanou žalobou odvedla).
26. Výrok o zaplacení soudního poplatku odpovídá skutečnosti, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a řízení tak neproběhlo zkrácenou formou, ale dostalo se do nalézacího řízení před samosoudce (viz položka 1 Sazebníku soudních poplatků, odst. 1 písm.a) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.