Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 69/2022-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Vlaškovským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 41 382,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 487,11 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 895,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 382,54 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 895,43 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 29 487,11 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 610 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 487,11 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 895,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 382,54 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 895,43 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 29 487,11 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 610 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO smlouvu o půjčce, na základě které banka poskytla žalovanému půjčku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku splácet ve splátkách po 1 600 Kč měsíčně při úrokové sazbě 22,90 % ročně a počínaje od datum. Dne datum uzavřela banka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mimo jiné i pohledávka banky za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o půjčce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum. Žalovaný na základě smlouvy o půjčce čerpal od banky peněžní prostředky a následně se s úhradou svých smluvních závazků dostal do prodlení. příjmení proto využila svého oprávnění a prohlásila půjčku a veškeré další dosud nesplatné pohledávky ze smlouvy o půjčce za okamžitě splatné. Pohledávka banky za žalovaným se tak stala splatnou k datum. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou půjčky ve výši 41 382,54 Kč a zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, a to zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra. příjmení při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudila zejména schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že dne datum právnická osoba, IČO přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce, v němž žalovaný požádal banku o poskytnutí půjčky částka. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s úroky ve výši 22,90 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 2. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla půjčka žalovanému poskytnuta. První splátka byla splatnou ke dni datum a poslední anuitní splátka měla být splatná k datum. Žalovaný se dále zavázal hradit bance poplatek za pojištění 75 Kč měsíčně. V případě, že je klient v prodlení se splácením jakékoliv splátky jistiny, úroku či jiných plateb či příslušenství ze smlouvy o půjčce, je banka oprávněna prohlásit půjčku a veškeré dosud nesplatné pohledávky z půjčky nebo jejich části za okamžitě splatné. Z Výpisu z účtu za srpen 2018 soud zjistil, že banka poukázala žalovanému na jeho bankovní účet číslo bankovní účet dne datum částku 50 000 Kč. Z Oznámení o zesplatnění soud zjistil, že banka dne datum sdělila žalovanému, že prohlašuje půjčku a veškeré dosud nesplatné pohledávky z půjčky nebo jejich část za okamžitě splatné a dále vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku vůči bance nejpozději do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy. Celková výše závazku žalovaného vůči bance činila podle tohoto oznámení 46 299,45 Kč, z čehož na jistině to byla částka 41 382,54 Kč, na komerčním úroku částka 3 559,87 Kč, na úroku z prodlení částka 59,04 Kč a na poplatcích částka 1 298 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO jako postupitelem a právnická osoba, s.r.o., IČO jako postupníkem žalobkyně nabyla od společnosti právnická osoba pohledávku za žalovaným. Z Výzvy k úhradě soud zjistil, že dne datum byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 50 575,39 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo do 10 dnů ode dne doručení této výzvy. Z Poštovního podacího archu se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne datum.
4. Z Výpisů z účtu za září 2018, říjen 2018, listopad 2018, prosinec 2018, leden 2019, únor 2019, březen 2019, duben 2019, květen 2019, červen 2019, červenec 2019, srpen 2018 a září 2019 soud zjistil, že žalovaný uhradil bance dne datum částku 1 675 Kč, dne datum částku 1,66 Kč, dne datum částku 323,34 Kč, dne datum částku 1 351,66 Kč, dne datum částku 5,09 Kč, dne datum částku 1 643,26 Kč, dne datum částku 1 707,54 Kč, dne datum částku 0,65 Kč, dne datum částku 291,81 Kč, dne datum částku 900 Kč, dne datum částku 483,19 Kč, dne datum částku 0,81 Kč, dne datum částku 1 679,03 Kč, dne datum částku 1,83 Kč, dne datum částku 319,14 Kč, dne datum částku 1 355,86 Kč, dne datum částku 1 685,57 Kč, dne datum částku 8,57 Kč, dne datum částku 1 523,88 Kč, dne datum částku 17,04 Kč, dne datum částku 59,08 Kč, dne datum částku 1 615,92 Kč, dne datum částku 1 681,25 Kč, dne datum částku 4,25 Kč, dne datum částku 14,50 Kč, dne datum částku 2 159,50 Kč a dne datum částku 3,46 Kč.
5. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že dne datum předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 20 512,89 Kč.
7. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
8. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle níž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, tedy že zapůjčitel (předchůdkyně žalobkyně) přenechal žalovanému finanční prostředky a žalovaný jakožto vydlužitel se je zavázal zapůjčiteli (předchůdkyni žalobkyně) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od předchůdkyně žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
9. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
15. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.
16. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Žalobkyní předložené listiny označené jako kreditní report a protokol o ověření úvěruschopnosti klienta nejsou pro prokázání splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného dostatečné, neboť z těchto listin není zřejmé, zda byly údaje zaznamenané poskytovatelem úvěru do těchto listin skutečně ověřovány. Pokud žalobkyně zároveň s těmito listinami nepředložila soudu také doklady v podobě např. výpisů z účtu, výplatních listin, pracovní smlouvy nebo nájemní smlouvy žalovaného, z nichž by bylo zřejmé, že údaje o příjmech a výdajích uváděné žalovaným byly poskytovatelem úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru aktivně ověřovány, tak nelze dospět k závěru, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Svou povahou se jedná o interní listiny předchůdkyně žalobkyně, které nejsou způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 50 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 20 512,89 Kč, tak soud žalobě vyhověl ohledně částky 29 487,11 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne datum výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného datum. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od datum, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Při stanovení výše úroku z prodlení soud vycházel z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 11 895,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 382,54 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 895,43 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 29 487,11 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 382,54 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 29 487,11 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 11 895,43 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 71 % a neúspěch 29 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 42 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. V dané věci zástupce žalobkyně učinil v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Za tři úkony dle § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) náleží žalobkyni odměna v celkové výši 1 500 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby odpovídá částce 500 Kč. Žalobkyni náleží také náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, to vše dle § 14b vyhlášky. Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 378 Kč. Součástí nákladů řízení je také zaplacený soudní poplatek ve výši 1 656 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 834 Kč pak náleží žalobkyni 42 %, což představuje částka 1 610 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím ust. § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. ust. § 79 a násl. o. s. ř.).
20. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.