Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 172/2021-98

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci

pro zaplacení 39 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 39 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 491,65 Kč, kapitalizovaným úrokem 12 713,06 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 25 266,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem ve výši 18,15 % ročně z částky 25 266,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 13 186,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 39 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 491,65 Kč, kapitalizovaným úrokem 12 713,06 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 25 266,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem ve výši 18,15 % ročně z částky 25 266,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení se v plném rozsahu zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 13 186,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 28. 2. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 39 300 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o zápůjčce číslo. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovaná dne 29. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla tato žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 21 375 Kč právní předchůdkyni vrátit v 15 měsíčních splátkách, a to nejpozději do 29. 9. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka jí byla zaplacena dne 13. 4. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně tak ke dni 30. 9. 2016 v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na úhradu celé dlužné jistiny, a dále právo na úhradu zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 18,15 % ročně z nesplacené jistiny. Dne 24. 6. 2019 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovanou k její úhradě. Vzhledem k neuhrazení dlužné částky se žalobkyně podaným návrhem domáhá jejího zaplacení spolu s příslušenstvím a náklady řízení.

2. Ve věci nejdříve rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, č. j. -21 (dále jen„ rozsudek Obvodního soudu“). V tomto rozsudku Obvodní soud pro Prahu 10 uzavřel, že z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované je smlouva uzavřená s právní předchůdkyní žalobkyně absolutně neplatná a věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Rozsudek Obvodního soudu byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2021, č. j. -56 (dále jen„ usnesení Městského soudu“). Rozsudek Obvodního soudu byl Městským soudem zrušen zejména s ohledem na vadný procesní postup Obvodního soudu pro Prahu 10, který nezachoval žalované lhůtu k přípravě na jednání. Následně byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena zdejšímu soudu.

3. Žalovaná se ve věci poprvé vyjádřila až v odvolání podaném proti rozsudku Obvodního soudu. V dalších podáních pak kromě námitek vůči vadnému postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná namítla zejména, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované, jak již dříve dovodil Obvodní soud pro Prahu 10 v jeho zrušeném rozsudku. Z toho důvodu žalovaná dále namítla, že žalobkyni na základě neplatné smlouvy vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru, který byl před podáním žaloby promlčen, jelikož tříletá subjektivní promlčecí lhůta počala plynout již poskytnutím peněžních prostředků, tedy ode dne 29. 6. 2015. Žalovaná pro případ, že by soud neshledal uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou kvůli absenci zkoumání úvěruschopnosti, namítla, že úrok sjednaný ve smlouvě byl v rozporu s dobrými mravy, jelikož byl sjednán jako nepřiměřeně vysoký.

4. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila. Uvedla, že žalovaná platbami hrazenými až do 13. 4. 2017 vždy znovu uznávala svůj dluh a tím vždy počala běžet nová, desetiletá promlčecí lhůta. I pokud by se nemělo promlčení posuzovat dle desetileté promlčecí lhůty, promlčel se nárok žalobkyně nejdříve dne 13. 4. 2020, jelikož počátek promlčecí lhůty připadá na 13. 4. 2017, kdy žalovaná uhradila poslední splátku.

5. Žalovaná se s argumentací žalobkyně ohledně konce promlčecí lhůty neztotožnila a především sdělila, že ustanovení o uznání dluhu se neuplatní u nároku na vydání bezdůvodného obohacení

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovaná uzavřeli dne 29. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž součásti jsou smluvní podmínky, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 21 375 Kč vrátit, a to v 15 měsíčních splátkách nejpozději do 29. 9. 2016 (viz smlouva o půjčce číslo ze dne 29. 6. 2015). Sjednaný poplatek byl tvořen úrokem z půjčených prostředků, odměnou za zpracování, poplatkem za splácení v hotovosti (viz smlouva o půjčce). Právní předchůdkyně svůj závazek poskytnout žalované částku 30 000 Kč splnila dne 29. 6. 2015 (viz tabulka umoření ze dne 4. 8. 2019). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž k poslední dílčí úhradě na smlouvu o půjčce došlo dne 13. 4. 2017 (viz tabulka umoření). Žalovaná tak zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 25 266,52 Kč a na souhrnném poplatku 14 033,48 Kč (viz tabulka umoření). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že výše uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 24. 6. 2019. Přípisem ze dne 24. 10. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Z karty zákazníka bylo zjištěno, jak právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.

7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“).

8. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

14. Podle , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 610 odst. 1. o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

18. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. v limitech daných zákonem o spotř. úvěru. Soud se tak ve smyslu § 9 zákona o spotř. úvěru zabýval tím, zda žalobkyně (její předchůdkyně) zkoumala schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek ESD ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

21. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně dotazována na její osobní a majetkové poměry a údaje uvedené žalovanou byly ověřeny na základě dokumentů přiložených k žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z karty zákazníka vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně si k posouzení úvěruschopnosti žalované opatřila toliko pracovní smlouvu žalované. Žádným způsobem si však neověřovala tvrzenou výši výdajů žalované (např. výpisem z účtu, dokladech o výdajích spojených s bydlením, dokladem o tom, že vlastní nemovitost, v níž bydlí apod.). Právní předchůdkyně žalobkyně se tak dostatečně nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo podle názoru soudu učiněno toliko formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. ). To vše s přihlédnutím k tomu, že poskytovatel úvěru sice může vycházet z údajů poskytnutých spotřebitelem, avšak ty musí dostatečně ověřit z dalších podkladů osvědčujících pravost poskytnutých informací (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

22. Soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet úvěr a věc posoudil dle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Dále bylo namístě zabývat se námitkou promlčení vznesenou žalovanou a naopak argumentem žalobkyně, že žalovaná částečným plněním svůj dluh uznala, čímž počala běžet nová promlčecí lhůta. Žalobkyně dovozuje, že k uznání dluhu žalované došlo každou částečnou úhradou na dluh, přičemž žalovaná na dluh naposledy plnila dne 13. 4. 2017 částkou ve výši 200 Kč (viz tabulka umoření). Otázku uznání dluhu je v této věci třeba posuzovat dle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z., a je proto nezbytné zkoumat, zda lze z okolností usoudit, že částečným plněním žalovaná uznala i zbytek dluhu. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba hodnotit, zda z celkového jednání dlužníka bylo zřejmé, zda částečným plnění dluhu uznává i zbytek závazku či nikoliv. K závěru o tom, že není naplněna podmínka uznání dluhu, nemusí vést pouze skutečnost, že dlužník zbytek závazku po částečném plnění výslovně odmítl, ale postačí, pokud z celkového jednání dlužníka vyplývá, že nehodlá hradit celý dluh - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. . Při aplikaci těchto závěrů je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná při uzavření absolutně neplatné smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele a slabší smluvní strany. Je rovněž nutné zohlednit, že k neplatnosti smlouvy došlo v důsledku porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně, která v pozici silnější strany a profesionála nerespektovala ustanovení zákona o spotř. úvěru. Za daných okolností je třeba ještě podrobněji zkoumat, zda žalovaná skutečně částečným plněním uznala dluh vzniklý v důsledku pochybení právní předchůdkyně žalobkyně. V řízení sice nebylo zjištěno, že by žalovaná před poslední dílčí úhradou výslovně vyjádřila svůj nesouhlas s dluhem, to však není s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu nezbytné. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , pak vyplývá, že při posuzování konkludentního uznání dluhu je možné přihlédnout i k počínání dlužníka nastalému až poté, co svůj dluh částečně uznal, byť musí být zkoumáno, zda následná námitka proti dluhu není činěna pouze účelově. Zdejší soud na tomto místě dodává, že námitka žalované o tom, že ustanovení o uznání dluhu se neuplatní u dluhu vzniklého z titulu bezdůvodného obohacení, není důvodná, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu je třeba přihlédnout i k uznání dluhu vzniklého na základě absolutně neplatné smlouvy, jak vyplývá z rozsudku ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. . Tato okolnost však rovněž neznamená, že by bylo možné přisvědčit argumentaci žalobkyně.

23. Na základě závěrů uvedených v předchozím odstavci odůvodnění soud zhodnotil, že z celkového počínání žalované a z okolností věci nelze dovodit, že by žalovaná částečným plněním uznávala svůj dluh, vzniklý na základě absolutně neplatné smlouvy, při jejímž uzavírání předchůdkyně žalobkyně porušila v neprospěch slabší smluvní strany své zákonné povinnosti. V tomto soud přihlédl i k pozdějším námitkám žalované, které sice pro posouzení věci nejsou stěžejní, ale zároveň je soud s ohledem na celkový kontext vzniku bezdůvodného obohacení nehodnotí jako účelové, jako tomu bylo ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. . Soud tedy uzavřel, že žalovaná svůj dluh dle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. konkludentně neuznala.

24. Z toho důvodu se soud ztotožnil s argumentací žalované v tom, že subjektivní tříletá lhůta počala žalobkyni běžet již ode dne poskytnutí peněžních prostředků, neboť k tomuto dni se poskytovatel úvěru minimálně měl a mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení a o totožnosti osoby povinné k vrácení obohacení (§ 621 o. z.). K tomuto posouzení soud opět připomíná, že poskytovatel úvěru je profesionálem a podnikatelem a je proto zjevné, že si poskytovatel měl a mohl být vědom neplatnosti smlouvy, způsobené porušením jeho zákonných povinností. Jako počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty tak soud určil datum výplaty peněžních prostředků, tedy 29. 6. 2015. S ohledem na to že žaloba byla podána dne 28. 2. 2020, je třeba přisvědčit žalované v jejím závěru, že celý nárok žalobkyně byl před podáním žaloby promlčen. S ohledem na vznesenou námitku promlčení tak musí být žaloba dle § 610 odst. 1 o. z. zamítnuta, což soud učinil výrokem I. rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , (dále jen „“), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 13 186,50 Kč (12 886,50 Kč + 300 Kč). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 300 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří požadovaných úkonů uvedených v  a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 1. 11. 2021, účast na jednání dne 16. 12. 2021) a z částky 1 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne 22. 12. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 650 Kč ve výši 2 236,50 Kč, celkem tedy 12 886,50 Kč.

Žalované dále náleží náhrada nákladů za období, v němž nebyla zastoupena advokátem a v němž podala odvolání proti rozsudku Obvodního soudu. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle uvedené vyhlášky. Pro úplnost soud dodává, že žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za následné opakované doplnění podaného odvolání, neboť rozdělení odvolacích tvrzení do několika samostatných podání nelze považovat za účelné ve smyslu a soud tato podání posoudil toliko jako jeden úkon, za nějž lze přiznat náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.