Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 165/2021-28
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 070,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 7 500 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 570,27 Kč s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 2 370,27 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 7 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 570,27 Kč s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 2 370,27 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 14 070,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 500 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 370,27 Kč, poplatek za upomínky ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč, celkem tedy 14 070,27 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny a poplatku ve výši 9 870,27 Kč od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z potvrzení o provedení platby úvěru, z úvěrových podmínek žalobkyně, z upomínek a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec a číslo, a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 500 Kč se sjednaným úrokem ve výši 36 % ročně, který představoval v kapitalizované výši částku 207,12 Kč. Současně se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 163,15 Kč, celkově byl tedy žalovaný povinen uhradit mimo poskytnuté jistiny úvěru částku 2 370,27 Kč s tím, že úvěr měl být uhrazen do datum, tedy do 28 dnů od jeho poskytnutí. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 3 487,08 % a v případě nedodržení splátek 4 065,51 % ročně. Úrok z prodlení byl stanoven ve výši 8 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení, a poplatky za zaslání upomínek. Smluvní pokuta byla vypočítána z dlužné jistiny, tedy z částky 10 320,27 Kč, za období od datum do datum, což představovalo 6 873,30 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem požadovala smluvní pokutu pouze v rozsahu poloviny jistiny úvěru, což představuje smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
5. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum, na základě níž přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni.
6. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na předmětnou výzvu nereagovala a rozhodné skutečnosti nedoplnila.
7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
8. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
9. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
17. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout.
18. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před uzavřením smlouvy ze strany věřitele. S přihlédnutím k tomuto závěru lze žalobkyni dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. přiznat jen jistinu úvěru společně se zákonným úrokem z prodlení.
19. Soud má dále za to, že v rozporu s dobrými mravy byla sjednána i výše zisku z poskytnutí finančních prostředků, který zahrnoval nejen úrok z úvěru, ale i poplatek za poskytnutí úvěru, to vše v celkové výši 2 370,27 Kč. Přepočítáním této částky na roční úrokovou sazbu byl úvěr poskytnut s úrokem ve výši 412 % ročně, což zcela zásadním způsobem překračuje obvyklou výši úroku ze spotřebitelských úvěrů poskytovanou v sazbách od 20 % - 40 % ročně. Za této situace lze ujednání o úroku a poplatku za poskytnutí úvěru považovat za absolutně neplatné, neboť bylo sjednáno v rozporu s dobrými mravy.
20. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru a poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku a poplatku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku a poplatku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku a poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty a poplatků za upomínky.
21. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 7 500 Kč společně s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V daném případě byl soud vázán uplatněným nárok žalobkyně na úrok z prodlení.
22. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 6 570,27 Kč představující úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 370,27 Kč, poplatek za upomínky ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 2 370,27 Kč od datum do zaplacení.
23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně v daném řízení byla srovnatelná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.
24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.