Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 87/2022-55
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 88 773,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 423,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 586,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 84 423,90 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 349,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 397,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 239,87 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 86 821,52 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 397,62 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 467,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 423,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 586,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 84 423,90 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 349,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 397,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 239,87 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 86 821,52 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 397,62 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 467,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne se žalobkyně domáhala zaplacení částky 88 773,52 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ RB“) a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o úvěru (nazvanou jako„ rychlá půjčka“), na základě které RB poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a se sjednanými poplatky v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 565 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. RB tak využila svého práva sjednaného v produktových podmínkách, které byly součástí smlouvy o úvěru a celý úvěr prohlásila za splatný ke dni 22. 5. 2019. Předmětná pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2019 uzavřené mezi RB a právnická osoba a.s., IČO (dále jen„ I-Xon“) postoupena na I-Xon. Z I-Xon byla pohledávka za žalovaným dále postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 2. 7. 2019. Žalobkyně na základě výše uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení částky 88 773,52 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 86 821,52 Kč a poplatků ve výši 1 952 Kč. Žalobkyně dále požaduje také úhradu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí výzvy byla též doložka, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. I přes řádné doručení se žalovaný k výzvě nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: RB a žalovaný uzavřely dne smlouvu o úvěru (smlouvu o poskytnutí„ rychlé půjčky“), na základě které se RB zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku RB vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 30. 7. 2018, akceptací návrhu na uzavření smlouvy z téhož dne). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % a pojištěním ve výši 119 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 565 Kč, první splátka byla sjednána ve výši 887,25 Kč (viz smlouva). Součástí smlouvy byly také produktové podmínky a ceník (viz produktové podmínky, ceník). Úvěr byl žalovanému poskytnut v den uzavření smlouvy (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtu). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ocitl se v prodlení (viz výpis pohybů na účtu). Celkem byla na smlouvu o úvěru ze strany žalovaného uhrazena částka ve výši 5 576,10 Kč (viz výpis pohybů na účtu). RB využila oprávnění prohlásit celý úvěr za splatný v souladu s čl. XIII smlouvy, z důvodu prodlení s úhradou sjednaných splátek. O zesplatnění úvěru byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 22. 5. 2019, účinky zesplatnění pak nastaly ke stejnému datu (prokázáno prohlášením ze dne 22. 5. 2019). Dle výpisu z účtu zůstal žalovaný dlužen žalobkyni na jistině částku 86 821,52 Kč, na pojištění a poplatcích 1 952 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejdříve postoupena na I-Xon (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2019). I-Xon následně smlouvou ze dne 2. 7. 2019 předmětnou pohledávku postoupil na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2019, pohledávka s pořadovým číslo). Žalovaný byl o obojím postoupení pohledávky pokaždé vyrozuměn dopisem (prokázáno oznámeními o postoupení pohledávek). Žalobkyně kromě dlužné jistiny, pojištění a poplatků nárokuje také úhradu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Zaslání předžalobní upomínky má soud za prokázané z výzvy ze dne 28. 8. 2019.
5. O tom, jak RB zkoumala úvěruschopnost žalovaného, byla učiněna následující zjištění: RB vyšla z údajů uvedených spotřebitelem v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, kde žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy ve výši 38 000 Kč a nemá další splátkové zatížení (prokázáno vyjádřením RB, návrhem na uzavření smlouvy). ulice jeho pravidelných výdajů nebyl žalovaný dotazován. RB dále provedla lustraci žalovaného v různých registrech dlužníků a nezjistila žádné negativní informace o žalovaném (prokázáno záznamem o lustraci).
6. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.
7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
8. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle provedeného dokazování právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě standardních schvalovacích postupů a s využitím interních i externích datových zdrojů. RB však bez dalšího vzala za prokázanou výši příjmů tvrzenou žalovaným, kterou nijak neověřila, ale nekriticky ji převzala. Nadto RB nezjišťovala ani průměrnou výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, ale vyšla pouze z obecných statistických dat. RB při zkoumání úvěruschopnosti sice mohla vycházet z úvěrů uvedených žalovaným a z jím předložených dokumentů a důkazů, tyto však měla povinnost dostatečným způsobem ověřit. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Za situace kdy RB pouze odhadla výši výdajů žalovaného na základě statistického průměru a ani si neověřila tvrzenou výši jeho příjmů, dochází soud k závěru, že úvěruschopnost nebyla zkoumána řádně. RB si především měla nechat předložit potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, dále se měla žalovaného alespoň dotázat na jeho skutečnou (individuální) výši jeho měsíčních výdajů. Jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, posouzení úvěruschopnosti nelze v celé míře přenášet na spotřebitele, který navíc vystupuje v pozici slabší smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak dostatečně nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). ulice smlouva je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (viz rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 25. 7. 2018, 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK).
20. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy je tak žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze neuhrazenou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 2 zákona o spotř. úvěru). Čerpaná jistina odpovídala 90 000 Kč, žalovaný na neplatnou smlouvu uhradil celkem 5 576,10 Kč. Žalobkyně tak má nárok požadovat po žalovaném pouze zaplacení částky 84 423,90 Kč. Žalovaný se zaplacením této částky ocitl v prodlení a soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (v souladu s § 1970 o. z.). Žalobkyně zákonný úrok z prodlení za období od 23. 5. 2019 (den následující po splatnosti jistiny) do 17. 6. 2019 kapitalizovala, soud tak za toto období přiznaný zákonný úrok z prodlení rovněž kapitalizoval. S ohledem na neplatnost smluv soud žalobu výrokem II částečně zamítl co do nároku přesahujícího dlužnou jistinu (včetně zákonného úroku z prodlení). Soud dále v celém rozsahu zamítl nárok na zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků, neboť tyto nebyly mezi stranami s ohledem na neplatnost smluv sjednány. Jelikož byl žalovaný po celé řízení nekontaktní, stanovil soud lhůtu k plnění dle § 87 odst. 2 zákona o spotř. úvěru v třídenní pariční lhůtě. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předložených smluv o postoupení pohledávek. (§ 1879 o. z.).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy celkový úspěch žalobkyně ve věci odpovídal zaokrouhleně 30 % z předmětu sporu. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Jak vyplývá z citovaného nálezu Ústavního soudu, pokud žalobkyně uplatní v žalobě příslušenství za období až do zaplacení, soud takové příslušenství kapitalizuje ke dni vyhlášení rozhodnutí. Soud tak vyšel z toho, že základem sporu bylo: zaplacení jistiny ve výši 88 773,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 826,21 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 397,89 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného soudem ke dni 26. 5. 2022 ve výši 24 908,26 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného soudem ke dni 26. 5. 2022 ve výši 43 174,32 Kč. Pro účely výpočtu úspěchu ve věci tak soud za základ sporu považoval součet částek uvedených v minulé větě, tedy částku 168 080,20 Kč. příjmení způsobem soud sečetl hodnotu plnění, které byly žalobkyni přiznány s tím, že přiznaný zákonný úrok z prodlení za období až do zaplacení rovněž kapitalizoval ke dni 26. 5. 2022, a to částkou 24 220,40 Kč. Plnění přiznané žalobkyni tak ke dni vyhlášení rozhodnutí odpovídá částce 109 230,64 Kč. Dílčí úspěch žalobkyně ve věci pak představuje zaokrouhleně 65 % z předmětu sporu (z částky 168 080,20 Kč) a dílčí úspěch žalovaného pak činí 35 %. Celkový úspěch žalobkyně tak zaokrouhleně odpovídá 30 % základu sporu (65 - 35).
22. Pokud by žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, přiznal by jí soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 557 Kč Tyto náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 552 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 773,52 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze z 30 %, přiznal jí soud na nákladech řízení pouze částku 6 467,10 Kč, která odpovídá poměru její úspěšnosti ve věci (30 % z 21 557 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.