Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 61/2022-37

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 9.269,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 9.269,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 9.269,91 Kč ode dne 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 9.269,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 9.269,91 Kč ode dne 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 1. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 9.269,91 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 6. 2016. Tvrdil, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 50.000 Kč. Jelikož žalovaný nedostál svým závazkům plynoucím z předmětné smlouvy, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, žalobce svou pohledávku v souladu se smluvním ujednáním zesplatnil (o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 25. 3. 2018), čímž vznikla tzv. nová jistina, zahrnující nesplacenou úvěrovou jistinu a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění. Dluh tak činil celkem 47.503,60 Kč. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2019 č.j. -54 pak Okresní soud v Berouně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci mj. též smluvní pokuty (ujednané v článku 12.1 a 12.7 smlouvy) v částkách 648 Kč a 13.110 Kč s tím, že posledně uvedená částka 13.110 Kč představuje smluvní pokutu z tzv. nové jistiny ve výši 0,1 % za období prodlení žalovaného s plněním nové jistiny do data 27. 12. 2018. Protože toto prodlení žalovaného trvalo i dále po tomto datu, vzniklo tím žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty dle článku 12.7 smlouvy i za následující období. Žalovaný nereagoval na výzvu k úhradě této smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 47.503,60 Kč za období ode dne 28. 12. 2018 do 28. 12. 2021, již žalobce vyčíslil v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru, na částku 9.269,91 Kč, a proto se nyní žalobce domáhá tohoto svého dalšího nároku (spolu se zákonným úrokem z prodlení) soudní cestou.

2. K výzvě soudu následně žalobce doplnil, že v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr plně v intencích vycházel z dokladů o příjmech, z výpisů z databází NRKI a SOLUS, dále z hodnocení klienta a z prohlášení dlužníka. Zjistil tak, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 22.000 Kč, jeho celkové měsíční náklady 7.800 Kč (se zohledněním paušálního určení výdajů jakožto životního minima v částce 3.800 Kč – zde náklady na bydlení, tj. nájemné a inkaso) a disponibilní zdroje ke splácení (po odečtení rezervy ve výši 1.000 Kč) potom 14.200 Kč. Úvěrovou historii žalovaného pak žalobce ověřil též ve shora uvedených registrech a v dalších veřejně dostupných databázích. Poté provedl tzv. scoring klienta, u něhož ověřil totožnost z kopie jeho občanského průkazu, ověřil jeho bankovní účet a nechal si předložit též kopii pracovní smlouvy. Žalovaný pak neuvedl jiné informace, seznámil se s podmínkami poskytovaného úvěru a výslovně mj. prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, není v úpadku ani mu tento nehrozí a že jím poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Tímto považoval žalobce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za zcela dostačující.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož se k jednání soudu bez omluvy své neúčasti nedostavil, soud ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami, a to kopií občanského průkazu žalovaného, mimořádným výpisem z bankovního účtu žalovaného za červen 2016, výpisy z jeho účtu za duben a květen 2016, dále pracovní smlouvou žalovaného ze dne 28. 2. 2013 včetně dodatku a mzdového výměru, výplatními páskami žalovaného za březen až květen 2016, prohlášením o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 30. 6. 2016, jakož i předsmluvními informacemi z téhož dne, dále si soud opatřil výpis žalovaného z centrální evidence obyvatel, výpis z databáze časových řad ARAD – statistická data o úrokových sazbách korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR za červen 2016 a splátkovou kalkulačku s výpočtem nominální výše úrokové sazby úvěru. Dále pak soud provedl důkaz návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne 30. 6. 2016, resp. 1. 7. 2016, včetně obecných ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru žalobce, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 3. 2018, předžalobní upomínkou ze dne 28. 12. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu, rozsudkem pro zmeškání, vydaným Okresním soudem v Berouně dne 20. 6. 2019 pod č.j. -54, a oznámením soudní exekutorky Mgr. jméno příjmení, exekutorský úřad, ze dne 17. 2. 2021 č.j. 160 EX 1102/19-69 o skončení exekuce vedené na návrh žalobce jako oprávněného proti žalovanému povinnému na základě výše uvedeného rozsudku zdejšího soudu.

5. V rámci své úřední činnosti si pak soud vyžádal a připojil svůj spis z nalézacího řízení ve věci sp. zn. a provedl z něj důkaz žalobou podanou dne 31. 12. 2018, návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvou o revolvingovém úvěru číslo (zahrnující obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru) ze dne 30. 6. 2016, resp. 1. 7. 2016, smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru, oznámením o schválení úvěru ze dne 7. 7. 2016 spolu se splátkovým kalendářem včetně kopie poštovní dodejky, předsmluvním formulářem datovaným 30. 6. 2016, kartou klienta a hodnocením klienta ze dne 30. 6. 2016, výpisy z registrů NRKI a SOLUS, dokladem o vyplacení úvěru dne 4. 7. 2016, výzvami k zaplacení ze dne 22. 1. 2018 a 22. 2. 2018, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 3. 2018, předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2018 a poštovním podacím archem (s datem 6. 12. 2018), jakož i následně vydaným rozsudkem pro zmeškání ze dne 20. 6. 2019 č.j. -54.

6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému na základě jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2016, akceptovaného žalobcem dne 1. 7. 2016, částku 50.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci splatit spolu s úrokem ve výši (efektivní) úrokové sazby 66,71 % (nominální sazba 52,21 % ročně oproti běžným úrokovým sazbám u úvěrů na spotřebu v rozmezí 3,93 až 23,98 % ročně – vyšší sazba je u úvěrů z kreditních karet), celkem tedy 119.952 Kč, ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po 2.499 Kč. Dne 7. 7. 2016 pak žalobce vyrozuměl žalovaného písemně o schválení úvěru za shora uvedených podmínek. Součástí smluvních ujednání pak vedle uvedených dvou listin (návrhu/smlouvy a oznámení o schválení úvěru) byly též obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, vtělená do textu samotné smlouvy, a dále též samostatná smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, v jejichž článku 12. byly ujednány sankce v podobě smluvních pokut pro případ prodlení s hrazením splátek (8 % z výše dlužné splátky při prodlení 15 dnů po splatnosti, nad rámec toho dalších 13 % z dlužné splátky při prodlení 30 dnů po splatnosti a 0,25 % za každý den prodlení s úhradou tzv. nové jistiny, účtovaných z této částky, jež sestává z do té doby nezaplacené jistiny úvěru a úroku, v případě prodlení s úhradou této nové jistiny po zesplatnění úvěru). Při sjednávání úvěrové smlouvy žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, které jsou uvedeny ve formuláři hodnocení klienta a dle nichž byl žalovaný ženatý, s manželkou však nežije ve společné domácnosti. Jeho čistý měsíční příjem činil 22.000 Kč (následně rukou přeškrtnuto a uvedena částka 23.000 Kč), výdaje úvěrovaného a jeho manželky pak činily 3.800 Kč, náklady na bydlení (ve vlastním; dopsána poznámka„ inkaso nedoloženo“) pak činily 4.000 Kč. U výdajové položky„ děti (počet nezaopatřených dětí x 2000 Kč)“ je u původního údaje„ 0“ rukou dopsána částka 2.000 Kč, oproti údajům z centrální evidence obyvatel, dle nichž má žalovaný dvě nezletilé děti, narozené v roce 2005 a 2015. I u splátek dalších závazků je k údaji„ 0“ opět dopsána částka 2.000 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba v obec a k žádosti pak předložil kopii svého občanského průkazu, potvrzení od zaměstnavatele, resp. pracovní smlouvu a výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu. Bankovní účet žalovaného pak v rozmezí od dubna do června 2016 vykazoval pouze minimální počáteční i konečné zůstatky. V registru NRKI byla jeho bonita hodnocena jako vyšší rizik, kdy je v takových případech úvěr výrazněji limitován výší vyplacení částky, případně zamítán, podle registru SOLUS byl žalovaný v prodlení se splácením revolvingového úvěru (jedna dlužná splátka po splatnosti činila 10.315 Kč). Za dobu od čerpání poskytnutého úvěru (převedeného na jeho účet dne 4. 7. 2016) pak žalovaný uhradil celkem 17 splátek. Protože tedy úvěr nesplácel řádně a včas ani přes zaslané výzvy, dostal se s tímto svým peněžitým závazkem do prodlení, a žalobce proto přistoupil k zesplatnění celého doposud nesplaceného zůstatku dlužné částky (tj. součtu nesplacené jistiny a úroku přirostlého do dne zesplatnění) svým dopisem ze dne 25. 3. 2018 a dále pak žalovanému účtoval smluvní pokuty sjednané shora (ve výši 648 Kč) za prodlení s úhradou splátek. K tomu pak doúčtoval též smluvní pokutu v souvislosti s prodlením s úhradou zesplatnění jistiny s úrokem v trvání 60 dnů, a to ve výši 0,1 % denně z této částky, která činila 47.503,60 Kč (tj. jistina 42.097,18 Kč a k ní přirostlý úrok 5.406,42 Kč, celkem tzv. nová jistina); za dobu ode dne 27. 3. 2018 (den následující po splatnosti této nové jistiny) do data vyhotovení žaloby ve věci sp. zn. , tedy do dne 27. 12. 2018 činil tento dílčí nárok celkem 13.110 Kč. Původní nesplacenou jistinu úvěru pak žalobce nadále i po zesplatnění úročil úrokovou sazbou ve výši 52,21 % ročně a požadoval též zákonný úrok z prodlení. Okresní soud v Berouně pak následně svým rozsudkem pro zmeškání ze dne 20. 6. 2019 č.j. -54 žalobě (po jejím částečném zpětvzetí co do úroku ve výši 22,21 % ročně z částky 42.097,18 Kč ode dne 27. 3. 2018, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143.942 Kč) vyhověl. Takto přiznané peněžité plnění pak bylo na žalovaném exekučně zcela vymoženo. Nyní se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za další období ode dne 28. 12. 2018 do 28. 12. 2021, vyčíslenou na částku 9.269,91 Kč, k jejíž úhradě žalovaného marně vyzval dne 28. 12. 2021, pročež se se svým nárokem opět obrátil na soud.

7. Podle ustanovení a , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle ustanovení a 2049 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Podle ustanovení věta druhá a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Dle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

13. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil a neprokázal, že by mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, z níž nyní žalovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty vyplývá. Soud k tomu v prvé řadě zdůrazňuje, že otázkou platnosti úvěrové smlouvy se soud v předcházejícím řízení, jehož předmětem byly nároky z uvedené smlouvy o úvěru (jistina, úrok a smluvní pokuty), v rámci dokazování nezabýval a ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Proto nezbylo, než tuto otázku řešit v předmětné věci, kdy již z podkladů předložených soudu vyplynuly pochybnosti o tom, jak a zda vůbec se žalobce vypořádal se skutečnostmi zjištěnými v rámci hodnocení schopnosti žalovaného splatit spotřebitelský úvěr. Důsledkem toho je pak neplatnost smlouvy o úvěru, neboť z předložených důkazů nevyplynulo, že žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Nebylo tedy zjištěno, zda a jakým způsobem byly doloženy a především důkladně prověřeny údaje o výdajích žalovaného, zejm. pokud se jedná počet vyživovacích povinností (pochybnosti), existenci dalších závazků (zejména s přihlédnutím k výsledkům nahlížení do registrů NRKI a SOLUS, dokládajícím špatnou bonitu žalovaného a zcela neodpovídající údaj o výši hrazených splátek, nadto rukou dopsaný do hodnocení klienta) a o náklady na bydlení, které naprosto neodpovídají realitě (a navíc nebyly doloženy – viz poznámka o nedoložení inkasa, tedy výše nákladů na služby spojené s bydlením). Uváděná částka 4.000 Kč by stěží pokryla měsíční náklady na dodávky energií a vody, případně též na opravy a údržbu vlastního bydlení pro rodinu žalovaného, který měl veškeré tyto náklady nést sám ze svého jediného příjmu za situace, kdy s manželkou nežil ve společné domácnosti a kdy na jeho účtu zůstával pravidelně na konci měsíce pouze zanedbatelný obnos. Samotné životní minimum, které je jako paušální částka uváděno u výdajů, pak nijak nezohledňuje konkrétní situaci žalovaného, zejm. pokud je položka výdajů na dopravu zahrnuta do stěží uvěřitelné částky 4.000 Kč na bydlení a na další výdaje (tedy tyto výdaje patrně žalovaný neměl, ač se jeho bydliště nacházelo v obec a dle pracovní smlouvy bylo místo výkonu jeho práce operátora na knihárně a v expedici v obec). Tvrzení žalobce, že se spoléhal na prosté prohlášení žalovaného o tom, že jím uvedené údaje o jeho poměrech rozhodných pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr jsou úplné a pravdivé, pak svědčí jedině o tom, že žalobce nejednal v dané věci dostatečně obezřetně a tato tvrzení nijak neověřoval a nežádal jejich prokázání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Obezřetnost jakožto součást odborné péče poskytovatele úvěru pak byla v daném případě více než na místě již vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se splácením dalšího závazku a jeho platební morálka byla hodnocena jako riziková (což se nakonec odrazilo i ve výši úrokové sazby, jež se pohybuje zcela mimo rámec obvyklých úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem). Je tedy zcela nasnadě, že žalovaný se nacházel ve finanční tísni, kdy mu jeho příjem nepostačoval k hrazení jeho nákladů, což žalobce v rámci schvalování úvěru nijak nereflektoval. Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalovaného v rozhodné době byly zcela důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobce pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalovaného o tom, že údaje jím poskytnuté jsou úplné a pravdivé.

14. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ). K tomu soud odkazuje i na právní výklad k uvedenému tehdy platnému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v tom smyslu, že důsledkem porušení (kontinuálně stanovené) povinnosti poskytovatele úvěru je absolutní neplatnost smlouvy (k tomu viz i rozhodovací praxi finančního arbitra).

15. Nad rámec těchto závěrů pak soud dodává, že ani ujednání o úroku nelze dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky posuzovat jako platné vzhledem ke zcela nepřiměřené výši těchto úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz sp. zn. , , ).

16. S ohledem na výše uvedené závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (představující navíc nesourodý a pro dlužníka značně nepřehledný a obtížně srozumitelný celek, zahrnující několik dokumentů) pak nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty nadále nemá oporu ve smluvním vztahu (samotné plnění z titulu vrácení poskytnutých prostředků má v takovém případě pouze povahu bezdůvodného obohacení v tom rozsahu, v němž na něj nebylo ze strany dlužníka plněno). Není-li zde tedy platná smlouva, nelze považovat za platné ani ujednání o smluvních sankcích (smluvních pokutách), zajišťujících řádné splnění závazků smlouvou sjednaných. Žalobce se tedy svého nároku nedomáhal po právu. Výhrady pak má soud i ve vztahu k ujednání o smluvních pokutách jako takovým, které hodnotí jako nepřiměřené řetězení sankcí (účtování smluvní pokuty z jiných smluvních pokut) výrazně v neprospěch žalovaného spotřebitele, navíc zcela nepřehledně a skrytě uvedeného ve smluvních podmínkách. V souladu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. je u spotřebitelských smluv nezbytné, aby dohoda o smluvní pokutě (tedy nejen o její výši, ale i o tom, v důsledku porušení jaké smluvní povinnosti nárok na smluvní pokutu vzniká) byla obsažena v dohodě samotné, nikoliv až ve smluvních podmínkách, na něž dohoda odkazuje. Tato smluvní ujednání pak jsou sama o sobě nepřehledná, obsáhlá a zavádějící či klamavá, zejména pak pro spotřebitele jakožto laika neobeznámeného s právní problematikou. V důsledku těchto skutečností soud hodnotí ujednání o smluvních pokutách jako ujednání příčící se dobrým mravům, a tudíž i (absolutně) neplatné ve smyslu shora citovaných ustanovení a .

17. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud výrokem I. shora žalobu jako neopodstatněnou zcela zamítl.

18. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce nebyl se svým nárokem úspěšný, a byl by tudíž povinen nahradit žalovanému jeho náklady. Tomu však v řízení s ohledem na jeho nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.