Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 109/2022-93

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 73 080 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16.000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 50.080 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30.800 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 25.272 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 50.080 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30.800 Kč od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 25.272 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 73.080 Kč s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo podle které mu poskytla částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč vždy k 15. dni v měsíci s tím, že celkem měl zaplatit 37.008 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný bude hradit žalobkyni další poplatky za výkon inkasní služby a za výkon doplňkové služby anonymizováno, a to společně se splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně jej upomínala dne datum, za to požadovala smluvní poplatek 300 Kč a dne datum jej upomínala znovu a za to požadovala smluvní poplatek 300 Kč a za výzvu k zaplacení. Jelikož žalovaný dál řádně nesplácel, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru s tím, že k tomuto datu žalovaný na splátkách ničeho neuhradil. Vedle částky 73.080 Kč žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 30.800 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 25.272 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z e-mailu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému e-mail, jehož obsahem byl návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo včetně příloh, obsahující i smlouvu o zřízení inkasní služby, smlouvu o zřízení doplňkové služby anonymizováno a dotazník k posouzení bonity žadatele.

4. Z úvěrové smlouvy číslo soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 21.140 Kč, tedy celkem částku 41.140 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % a RPSN byla sjednána ve výši 38,64%. V bodu VII. úvěrové smlouvy byly dále sjednány doplňkové služby, a to inkasní služba a doplňková služba anonymizováno. Inkasní služba a doplňková služba anonymizováno jsou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. smlouva o inkasní službě byla sjednána na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Doplňkový balíček anonymizováno zahrnuje: 1) možnost odkladu tří splátek úvěru ročně za sjednaných podmínek 2) možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců za sjednaných podmínek a 3) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání za sjednaných podmínek. Celková výše jednotlivých splátek, tj. splátka úvěru spolu s poplatkem za sjednanou inkasní službu a službu anonymizováno činila 865 Kč měsíčně.

5. Z přílohy číslo ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou, jeho příjem od zaměstnavatele činí 19.645 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3.000 Kč a jiné závazky nemá.

6. Z výplatních pásek a výpisu z OR soud zjistil, že žalovanému byla zaměstnavatelem právnická osoba za měsíc červenec 2021 zúčtována mzda v částce 21.374 Kč čistého, za měsíc srpen 2021 19.917 Kč čistého a za měsíc září 2021 21.372 Kč čistého.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období do datum do datum soud zjistil, že žalovaný na začátku období měl zůstatek na účtu - 99,99 Kč a na konci období 205 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období do datum do datum soud zjistil, že žalovaný na začátku období měl zůstatek na účtu - 100,27 Kč a na konci období - 99,99 Kč. Valná většina plateb, které žalovaný v těchto obdobích uhradil byla ve prospěch právnická osoba a anonymizována dvě slova.

8. Z detailu pohybu o bezhotovostním příjmu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný poukázal platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem číslo.

9. Z kopie občanského a rodného listu soud zjistil, že totožnost žalovaného byla žalobkyni při uzavírání smluv doložena uvedenými doklady.

10. Z dopisu žalobkyně ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému způsob vyplacení úvěru s tím, že částka 10.433 Kč bude uhrazena na závazky ze smlouvy o úvěru číslo částka 5.567 Kč na účet žalovaného a částka 4.000 Kč na úhradu nákladů, přičemž celková výše splátky činí 865 Kč, první splátka má být uhrazena dne datum a poslední datum, splatné vždy k 15 dni v měsíci.

11. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně a potvrzení o úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne datum částku 10.433 Kč na svůj účet, a to za účelem splacení předchozího úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému (č. smlouvy o úvěru číslo), a dále dne datum vyplatila na bankovní účet žalovaného částku 5.567 Kč.

12. Z upomínky ze dne datum, podacího lístku, upomínky ze dne datum a podacího lístku, má soud prokázáno, že žalovaný byl upomínán o úhradu splátky úvěru dle úvěrové smlouvy číslo. Současně s tímto byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z dopisu oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně v důsledku prodlení se splácením vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru a požadovala částku 73.131 Kč do datum.

14. Z výpisu z evidence exekucí, nebankovního registru a výpisu insolvenčního rejstříku má soud prokázáno, že žalobkyně ve dnech datum, datum a datum zjišťovala evidenci žalovaného v centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.

15. Z výpisu z databáze neplatných dokladů má soud prokázáno, že žalobkyně zkontrolovala platnost občanského průkazu žalovaného.

16. Soud s ohledem na níže uvedený právní závěr neshledal důvody pro provedení dalších navržených důkazů: zpráva zveřejněná na internetových stránkách Člověk v tísni, auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr zpracované Institutem aplikovaného práva z. s., sdělení ČNB k dotazu žalobkyně týkajícímu se posuzování úvěruschopnosti, metodika k hodnocení úvěruschopnosti, certifikáty, dopis ČNB, znalecký posudek znalcem příjmení jméno příjmení, včetně příloh.

17. Podle ustanovení , (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,

21. Ustanovení § 86 ZSÚ předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 zakotvuje povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ). Úvěr pak může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

30. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, postupovala naopak zcela formálně, když si v podstatě jen prověřila, zda je žalovaný zaměstnán a jaký je jeho příjem za jeden měsíc. Žalobkyně neověřovala nijak, zda a v jaké výši má žalovaný pravidelné závazky (splátky půjček a úvěrů) a pravidelné výdaje (náklady v souvislosti s bydlením), vyživovací povinnosti a podobně. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze posoudit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně je přitom povinna vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Podklady, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však již samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Podle předložených výpisů z účtu žalovaný nedisponoval na účtu žádnými úsporami finančními, valnou většinu prostředků, které na účet byly připsány žalovaný investoval do sázek, což samo o sobě muselo u žalobkyně vzbudit pochybnosti o tom, zda žalovaný bude řádně hradit splátky úvěru. Žalobkyně tak neměla podle 6 Sb. žalovanému úvěr poskytnout.

31. S ohledem na shora uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ).

32. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 16.000 Kč (částku 4.000 Kč si započetla na úhradu svých nákladů v souvislosti s úvěrem), plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, zbývá mu k úhradě 16.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 16.000 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě do datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

33. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo, než žalobu ve zbývající části zamítnout. Žalobkyní uplatňované nároky na smluvní úroky z prodlení, smluvní poplatky a smluvní pokuty jsou závislými na existenci platného závazku hlavního, tedy smlouvy o úvěru. Pokud není tento hlavní závazek platný, nemohou bez jeho existence obstát ani ujednání o smluvních úrocích z prodlení, smluvních poplatcích a smluvních pokutách (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na 56,21 % všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.