Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 170/2021-44

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 45 050 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16 600 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 29. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 28 450 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 691,78 Kč, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 24 700 Kč od 21. 5. 2020 do 28. 7. 2020, s 8,25% úroky z prodlení ročně z částky 4 700 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a s 10,31% úroky z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 16 600 Kč s 8,25% úroky z prodlení ročně od 29. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 28 450 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 691,78 Kč, s 10% úroky z prodlení ročně z částky 24 700 Kč od 21. 5. 2020 do 28. 7. 2020, s 8,25% úroky z prodlení ročně z částky 4 700 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení a s 10,31% úroky z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 1. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 45 050 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba s žalovanou uzavřel dne 13. 7. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 200 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, porušila své závazky ze smlouvy a právní předchůdce žalobce pro úvěr ke dni 13. 9. 2019 zesplatnil. Dlužná jistina činila 20 000 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru činily 4 700 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy činily 5 400 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu činily 3 700 Kč, smluvní pokuta činila 11 250 Kč a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 5. 2020 činil 1 691,78 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z pracovní smlouvy žalované, z výplatních pásek a z nájemní smlouvy, současně nahlédl do veřejných registrů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

5. Žalovaná dne 13. 7. 2018 požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Do žádosti mimo jiné uvedla, že její příjem ze závislé činnosti činí 10 000 Kč měsíčně, dále je příjemcem rodičovského příspěvku ve výši 8 100 Kč měsíčně, průměrné měsíční příjmy její a celé domácnosti činí 18 100 Kč. Pečuje o 1 dítě ve věku do 6 let, bydlí v nájemním bydlení. Její průměrné měsíční výdaje na bydlení činí 9 000 Kč a na stravování a výživné 7 900 Kč, celkem 16 900 Kč. Právnímu předchůdci žalobce předložila výplatní pásky, nájemní smlouvu a složenky o příjmu rodičovského příspěvku. Právní předchůdce žalobce provedl finanční analýzu žalované, ve které dospěl k závěru, že žalovaná disponuje volnými finančními zdroji ve výši 7 840 Kč měsíčně, nicméně opomněl do výdajů zahrnout náklady na bydlení ve výši 9 000 Kč, které žalovaná uvedla do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a podložila uvedený údaj nájemní smlouvou. Téhož dne, 13. 7. 2018, byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 200 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 37 200 Kč) splácet v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Z transakční historie vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce dne 13. 7. 2018 částku 800 Kč a téhož dne částku 2 600 Kč, celkem tedy 3 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 24. 7. 2020. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla následně upomínána o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, které byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne.

6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

7. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná v období před uzavřením smlouvy o úvěru číslo čelila celkem 8 exekučním řízením.

8. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (, o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (, o spotřebitelském úvěru).

15. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva) a provedl její finanční analýzu. V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Nicméně v řízení vyšlo najevo, že finanční analýza žalované je nesprávná, protože právní předchůdce žalobce opomněl do ní zahrnout výdaje žalované na bydlení ve výši 9 000 Kč. Pokud pak sama žalovaná uvedla, že celkové měsíční příjmy domácnosti činí 18 100 Kč a výdaje (včetně nájemného) 16 900 Kč, pak žalované zůstává 1 200 Kč Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 2 600 Kč měsíčně, tedy nad rámec finančních možností žalované. Právní předchůdce žalobce pochybil, pokud za dané situace nijak neověřoval výdaje žalované. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žalobce rovněž blíže neupřesnil, do jakých konkrétních veřejných registrů ohledně žalované nahlédl, nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru číslo čelila celkem 8 exekučním řízením.

16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně (resp. správně), protože žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládal a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Sjednaná splátka úvěru spolu s výdaji žalované převyšuje měsíční příjmy žalované. Uzavřená smlouva o úvěru č. číslo ze dne 13. 7. 2018 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena za účinnosti , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu věty druhé , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 20 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 3 400 Kč, jak bylo prokázáno transakční historií. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 3 400 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 600 Kč (20 000 Kč – 3 400 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020. Dle výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 27. 7. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 29. 7. 2020.

19. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, úroky ani smluvní pokuty, nárok byl též zamítnut v rozsahu požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení před datem 29. 7. 2020.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalovaná byla ve věci více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.