Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 350/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 360 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 12 360 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 086,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 012,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 816,75 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 816,75 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 14 816,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 12 360 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 086,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 012,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 816,75 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 816,75 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,23 % ročně z částky 14 816,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 360 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 3. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 27. 8. 2019. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění za poplatek 360 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 8 000 Kč, jež byla v rozsahu 183,25 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 3 000 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 950 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 1 761,08 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 105,67 Kč započítána na poplatek za životní pojištění. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 3. 7. 2018 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 15. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 27. 8. 2019 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 816,75 Kč ode dne 28. 8. 2019 roční úrokovou sazbou 19,23 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 15. 1. 2021. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 3. 7. 2018, a to ve formě zápůjčky. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 456 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 3 000 Kč, poplatek 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 306 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti, při podpisu Smlouvy RPSN činilo 215,01 %.
6. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 3. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 15 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu. Byl svobodný, žil s partnerkou, byl bezdětný se základním vzděláním. Pracoval jako anonymizováno 7 slov rok. Jako příjmy uvedl celkem částku 14 059 Kč měsíčně. Jako své měsíční náklady žalovaný vedl celkem částku 7 500 Kč, když náklady na bydlení měly činit 3 500 Kč měsíčně a osobní výdaje jako např. telekomunikační služby, jídlo, doprava a oblečení, pak částku 4 000 Kč měsíčně. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o zápůjčku žalovaný měl předložit zástupkyni předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvu a výplatní pásky. Proti žalovanému měla být vedena jedna exekuce.
7. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný pracoval u právnická osoba blíže neurčené pozici a bez zjištěné mzdy, z důvodu, že žalovaný předložil jen první a poslední stranu své pracovní smlouvy.
8. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný měl mzdu za duben 2018 ve výši 14 088 Kč a za květen 2018 ve výši 13 922 Kč. V obou měsících byly ze mzdy žalovaného prováděny srážky.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021, včetně podacího lístku ze 14. 5. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 26 878,98 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.
12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
14. Dne 3. 7. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Danou zápůjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutou zápůjčku – spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 456 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 360 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 8 000 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o zápůjčku jako velmi neurčitě formulovou, kdy předchůdkyně žalobkyně sice vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 14 059 Kč, avšak soud má za to, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka žalovaného, když měsíční výdaje 3 500 Kč na inkaso a energie se jeví jako silně podhodnocené a neodpovídající cenové hladině v roce 2018. Stejně tak se jako silně podhodnocená jeví částka 4 000 Kč na dohromady telekomunikační služby, léky, jídlo, dopravu a oblečení. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně ani nezkoumala podrobnosti o vedené exekuci vůči žalovanému. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 13. 5. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
25. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018 a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalovaného a spokojila se jen s prohlášeními žalovaného, která však očividně byla silně podhodnocená. O nesprávném postupu předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že jí nebylo podezřelé, že žalovaný, který měl mít dle předchůdkyně žalobkyně měsíčně k dispozici částku 6 559 Kč, potřebuje zápůjčku na částku 15 000 Kč při RPSN 215,01 %. Bylo na předchůdkyni žalobkyně, aby si od žalovaného vyžádala další doklady, např. výpisy z jeho účtu, ze kterých by ověřila, že má měsíčně skutečně disponibilních 6 559 Kč.
27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 8 000 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 7 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 7. 3. 2022. Nejpozději dne 8. 3. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k sazbě požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.
28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 12 360 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.