Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 119/2021-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 386 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).
2. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 11. 2020 a doplněnou podáním ze dne 11. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 386 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 555,32 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 001,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 041,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 994,97 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 10. 2016 uzavřela právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, začež se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce úrok v pevné výši 963 Kč po dobu sjednaného splácení úvěru, dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště ve výši 2 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč se pak žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž podle ke smlouvě přiloženého předpisu splátek měla poslední splátka být žalovaným zaplacena nejpozději do 19. 12. 2017. Žalovaný však sjednané splátky neplatit původní věřitelce řádně a včas, přičemž dne následujícího po splatnosti poslední splátky (20. 12. 2017) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaný naposledy uhradil dne 17. 9. 2018 částku 700 Kč, po čemž na jistině původní věřitelce dlužil 1 994,97 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 46,17 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku 465,46 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 134,66 Kč a na úhradě za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště částku 744,74 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni smlouvu ze dne 24. 6. 2020, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ani za období po postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy ničeho neuhradil.
3. K výzvě soudu (usnesení ze dne 24. 1. 2022, č. j. číslo jednací) k doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem ověřila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 11. 2. 2022 doplnila, že původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a žalovaným poskytnuté informace zaznamenala v žádosti o úvěru ze dne 18. 10. 2016 a ověřila je pracovní smlouvou a výplatními páskami, žalovaný byl zaměstnán jako chemik, jeho měsíční příjem činil 16 337 Kč, příjem domácnosti 28 537 Kč a výše měsíčních výdajů domácnosti 22 900 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil, a po celé řízení zůstal procesně zcela pasivním.
5. Soud provedl ve věci jednání dne 15. 7. 2022, a věc projednal bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se z jednání předem písemně omluvila a vyslovila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, zatímco žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno.
6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
7. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši jistiny 3 386 Kč ze smlouvy o zápůjčce číslo dne 19. 10. 2016, uzavřené mezi žalovaným a původní věřitelkou. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 186 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč, úrokem ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč,„ náklady“ spotřebitelského úvěru ve výši 723 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. Žalovaný uhradil původní věřitelce (právní předchůdkyni žalobkyně) hotovostními platbami před postoupením pohledávky na žalobkyně celkem částku 14 800 Kč. Soudu je pak z úřední činnosti známo (zjištěno nahlédnutím do interní databáze soudu), že s žalovaným bylo od roku 2012 do roku 2015 zahájeno celkem 12 exekučních řízení.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“).
9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité odborné péče ve smyslu § 9 z. s. ú. Příjmy žalovaného sice byly doloženy, avšak nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by původní věřitelka vůbec externě ověřovala platební morálku (historii) žalovaného, resp. absenci jeho úpadku, tedy zejména nahlédnutím (lustrací) do insolvenčního rejstříku nebo centrální evidence exekucí, resp. také nebankovního registru klientských informací apod. V tomto ohledu je zcela irelevantní skutečnost, že žalovaný původní věřitelce převážně splatil poskytnutý úvěr, neboť § 9 odst. 1 z. s. ú. chráněný zájem je na prevenci nedostatečnosti (nedůslednosti poskytovatele úvěru při) posuzování úvěruchopnosti žadatele o úvěr; samotný fakt, že žalovaný převážnou část svého závazku vůči původní věřitelce splatil, neznamená, že např. k úhradám tohoto závazku nevyužil prostředky získané třebas z dalšího jemu poskytnutého úvěru (což by představovalo řetězení a prohlubování hypotetické neschopnosti žadatele úvěr splácet). Soud považuje předchozí externí ověřování platební morálky a historie žadatele o úvěr v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti za podstatnou součást nezbytné míry odborné péče poskytovatele úvěru ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť takto lze relativně snadno a rychle odhalit případné zkreslení či zatajení některých aspektů majetkové situace žadatele o úvěr. Soud podotýká, že s žalovaným bylo od roku 2012 do roku 2015 zahájeno celkem 12 exekučních řízení, v nichž žalovaný vystupoval jako povinný; lze se tak důvodně domnívat, že pokud by původní věřitelka bývala prověřovala platební morálku a historii žalovaného externími lustracemi (Centrální evidence exekucí, název, bankovní a nebankovní registr klientských informací), bývala by pravděpodobně tímto postupem zjistila skutečnosti nasvědčující tomu, že se žalovaný v době nedlouze předcházející žádosti o úvěr ocital ve finančních potížích; k tomu je třeba podotknout, že žalobkyně netvrdila ani nenabízela důkazy k tomu, že původní věřitelka v tomto ohledu vyvinula jakoukoli prověřovací činnost.
10. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem odborné péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Pokud jde žalobou nárokované smluvní úroky a poplatky sjednané ve smlouvě, pak tyto s ohledem na jejich provázanost s celkem předmětné smlouvy o úvěru, jež byla shledána neplatnou, pozbyly právního základu a nelze je přiznat. Jelikož soud provedeným dokazováním zjistil, že žalovaný zaplatil původní věřitelce z titulu předmětné (neplatné) úvěrové smlouvy celkem částku 14 800 Kč, a to ještě předtím, než byl původní věřitelkou vyzván k plnění po splatnosti poslední ze sjednaných splátek úvěru, přeplatil žalovaný jemu poskytnutou úvěrovou jistinu ve výši 10 000 Kč, a tudíž se vůči původní věřitelce (a tedy ani po postoupení pohledávky na žalobkyni) neobohatil, natožpak bezdůvodně, současně se nedostal s vrácením bezdůvodného obohacení do prodlení (a proto žalobkyně nemá právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení). Žaloba je tudíž nedůvodná, a soud ji proto v celém rozsahu zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).