Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 164/2022-23
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o návrhu na zaplacení 5 869 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 990,68 Kč, žaloba se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 1. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 990,68 Kč, žaloba se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 869 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jako právní nástupce společnosti právnická osoba má za žalovanou shora zmíněnou pohledávku. Uvedla, že mezi společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 18. 9. 2017 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách společnosti. Na základě této smlouvy se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostní neúčelový úvěr do limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala věřiteli tento úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,05% měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky. Žalovaná čerpala celkem částku 7 000 Kč, za celou dobu splatila toliko částku 1 381 Kč. Tato částka byla započtena dílem na úrok (250 Kč) a dílem na jistinu (1 131 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou svého závazku, vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne splatnosti dne 19. 1. 2018 a pokud tato částka nebyla zaplacena, nezbylo žalobci než podat žalobu u soudu.
2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. Proto byl usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2022 čj. EPR číslo zrušen.
3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřenou mezi společností právnická osoba a právnická osoba s.r.o. včetně seznamu postoupených pohledávek a dále smlouvou z téhož data uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem bylo prokázáno, že na žalobce přešlo oprávnění ze závazku, byla prokázána jeho aktivní legitimace ve sporu.
5. Smlouvou o revolvingovém úvěru bylo doloženo, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do výše limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 8,5% měsíčně a RPSN 264,42 Kč ročně. Z článku IV. smlouvy plyne, že vedle úrokové sazby ve výši 8,5% měsíčně, což znamená 102% ročně, se smluvní strany dohodly na tom, že klient zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každého čerpání úvěru. Součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění předpokladů řádného splácení měli představovat částku 96 459,54 Kč. Článek VI. potom upravoval důsledky prodlení klienta, v případě prodlení se splácením kterékoli částky měl věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč Vedle úroku z prodlení potom měl klient platit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohlední níž je v prodlení.
6. Soud musí obecně při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce ustanovení § 587 odst.
1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, které mohou vést k závěru, že požadované plnění je s ohledem na vztah, který je jeho podkladem, v rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce, s dobrými mravy a se zákonem. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro fakticky výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru, přesunulo do nalézacího řízení, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty práva. Z toho důvodu je nezbytné, aby soud každý nárok uplatněný na základě takové smlouvy podrobil zkoumání ve výše naznačeném směru. Teprve když dospěje k závěru, že smlouva, která je podkladem uplatněného požadavku, odpovídá naznačeným předpokladům, zabývá se dalšímu potřebnými otázkami.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
8. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, případně i smlouvy uzavírané na dálku neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. příjmení, kdy klientům jsou vnucovány nepřiměřeně vysoké úroky či různá smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor z dobrými mravy. Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl rovněž k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79% ročně a RPSN 115,32% ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další), takto nepřiměřeným shledal úrok ve výši 60% ročně. V nalézacím řízení je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.
9. V posuzované věci, jak bylo uvedeno shora, byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do částky 35 000 Kč, žalovaná měla při řádném splácení platit žalobkyni úrok ve výši 8,5% měsíčně, tedy 102% ročně. Vedle toho měla platit poplatek ve výši 12,5% z každého čerpání úvěru. RPSN činila 264,42% ročně. Soud pochopitelně musí pečlivě hledat hranici, která rozliší smlouvy do jisté míry pro klienty nevýhodné, ale stále ještě akceptovatelné a smlouvy, které svým obsahem naznačený rámec překračují. V posuzovaném věci jsou však úrok i RPSN v takové výši, že při porovnání s úvahami shora ujednání stran neobstojí. Při srovnání s jinými případy spotřebitelských smluv, které soudy posuzovaly v rámci své
rozhodovací činnosti, je takto sjednaná výše úroku nepřiměřeně vysoká, což se odráží i ve výši roční procentní sazby nákladů. Stejně tak smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, která v případě problematického splácení vychází z nově dopočtené a podstatně vyšší jistiny, úvěrovaného významně zatěžuje. Sjednané podmínky tak i v tomto konkrétním případě zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná smlouvu v podobě shora uvedené akceptovala. Jak je uvedeno shora, zákon předpokládá, že jakákoli smlouva musí být podrobována přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost. Vedle toho je nutno vzít v úvahu i charakter smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu ze strany druhé. Taktomu nepochybně bylo, neboť nelze předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo, pokud by žalovaná s některými navrhovanými podmínkami nesouhlasila. Posuzované smlouvy jsou v podstatě totožné, autonomie vůle dlužníka se v nich nijak neprojevuje. Ze všech shora popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat ve vztahu k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy celek a při absenci ujednání o konkrétní výši úroku by nebyla smlouva ze strany věřitele uzavřena. Nároky stran je potom třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 7 000 Kč, uhrazeno bylo 1 131 Kč. Za této situace bylo na místě vyhovět žalobě ohledně částky 5 619 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po dni, který žalobkyně označila jako den, kdy mělo být splněno dobrovolně. Ve zbytku byla zamítnuta.
11. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož soud přizná účastníku plnou náhradu nákladů řízení, i když měl úspěch pouze částečně, měl-li neúspěch pouze v nepatrné části svého nároku. V posuzované věci byla žalobkyně úspěšná zhruba v 96% svého požadavku a lze jí tak přiznat celou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 4 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Toto rozhodnutí lze k návrhu vykonat.