Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 20/2022-89

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 155 425,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 344 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 88 344 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 67 081,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 142 480,06 Kč od 21. 12. 2018 do 23. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 136,06 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 141 980,06 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 344 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 88 344 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 67 081,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 142 480,06 Kč od 21. 12. 2018 do 23. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 136,06 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 141 980,06 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 155 425,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 25. 1. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 212 382 Kč za účelem financování motorového vozidla a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem 9,9 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách, žalovaný však dlužnou částku řádně a včas nesplácel, když uhradil částku celkem 124 038 Kč. Pohledávka byla následně převedena na žalobkyni. Ke zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaný doložil svůj rodinný stav svobodný, bydliště v pronájmu, bez vyživovaných osob, příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 20 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný neměl vůči koncernu právní předchůdkyně žalobkyně žádné závazky a neměl ani závazky v systému NRKI a BRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu platnosti předložených dokladů totožnosti, aktuální a historické dlužnosti, kontrolu ISIR, kontrolu adresy, zda se nejedná o ohlašovnu, kontrolu a ověření zaměstnavatele, kontrolu četností a odlišností na jiných žádostech, kontrolu vozidla, dále posoudila kreditní skóre, maximální měsíční splátku klienta, koeficient zadluženosti a poměr úvěru k hodnotě vozidla, rovněž byly zohledněny náklady žalovaného, které byly zjištěny z relevantních právních předpisů a sdělení žalovaného ohledně velikosti domácnosti a vyživovaných osob.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 25. 1. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně pod svou tehdejší firmou právnická osoba se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 212 382 Kč zasláním na účet bankovní účet a žalovaný se zavázal uvedenou částku splatit v 72 splátkách s úrokem ve výši 9,9 % ročně.

4. Z matričního listu klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele společnost právnická osoba, IČO, výši svého příjmu uvedl ve výši 20 000 Kč, pracovní zařazení kuchař. Z printscreenů systému právní předchůdkyně žalobkyně pak vyplývá, že právní předchůdkyně vyhodnotila maximální měsíční splátku žalovaného ve výši 15 986,75 Kč a koeficient zadluženosti ve výši 19,62 Kč.

5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně zaslala žalovanému dne 26. 1. 2016 na dohodnutý účet č. bankovní účet částku ve výši 212 382 Kč.

6. Z výzvy k plnění ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž tuto výzvu žalovanému téhož dne odeslala, jak soud zjistil z podacího lístku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodli na převodu pohledávek, mj. i pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, jak soud zjistil z přílohy č. 1 k této smlouvě, a to s účinností dnem zaplacení úplaty za převod pohledávek, přičemž tato úplata byla uhrazena dne 15. 3. 2019, což soud zjistil z potvrzení vydaným právní předchůdkyní žalobkyně.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 212 382 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 72 splátkách s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy právní předchůdkyně vyšla při zjišťování příjmu z tvrzení žalovaného. Na základě uvedeného provedla posouzení maximální měsíční splátky a koeficientu zadluženosti. Žalovaný dlužnou částku vrátil jen ve výši 124 038 Kč, zbylou částku nevrátil, a to ani přes výzvu zaslanou dne 20. 1. 2020.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle , , (dále jen o. z.), neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok. Jelikož smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel je jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o.z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.

13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala od žalovaného tvrzení ohledně jeho příjmů, přičemž toto tvrzení nikterak neověřila, tedy alespoň nebylo v řízení prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž rezignovala na zkoumání výdajů žalovaného, když si nenechala předložit například výpis z účtu, faktury či složenky k prokázání výše nájemného a měsíčních pravidelných poplatků. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně prolustrovala žalovaného v registru dlužníků a neprolustrovala žalovaného v registrech dlužníků. Lustrace v registru BRKI a NRKI zůstala pouze v rovině tvrzení, žalobkyně sice předložila printscreen obrazovky systému právní předchůdkyně žalobkyně nadepsaný„ Závazky NRKI+BRKI a interní“, nicméně z uvedeného screenshotu provedení lustrace v těchto registrech nikterak nevyplývá.

14. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je uvedená smlouva o úvěru neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku právní předchůdkyně vyplatila žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o.z. vrátit, a to žalobkyni, neboť na ni v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla předmětná pohledávka převedena. Jelikož právní předchůdkyně předala žalovanému v souhrnu částku 212 382 Kč, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně částku 124 038 Kč, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 80 344 Kč.

15. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto má žalobkyně právo i na úroky z prodlení ( o. z.), a to ve výši stanovené podle , tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ( o.z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Jelikož v řízení převážně úspěšnému žalovanému (který včetně příslušenství kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku uspěl pro částku 143 344,61 Kč, zatímco žalobkyně jen pro částku 110 224,27 Kč) žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud toto právo žádnému z účastníků řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.