Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 200/2022-28

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky částka

takto:

I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka z titulu nesplněné smluvní pokuty vyplývající z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr částka tak, že částku ve výši částka převedla na účet žalované, a to dne datum, a zbytek ve výši částka převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku částka v pravidelných 36 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne datum. Z důvodu neplnění smlouvy žalobkyně podala proti žalované žalobu o zaplacení plnění ze smlouvy. Na upomínky žalobkyně žalovaná nereagovala. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána na základě výpisů z veřejných databází a jejich výplatních pásek. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl dne datum zesplatněn a žalobkyni vznikl v souladu s předmětnou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení nesplacené dlužné smluvní pokuty za období od datum do datum ve výši částka.

2. Dne datum žalobkyně doplnila žalobu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že si vyžádala od žalované výplatní pásky za únor a březen rok od zaměstnavatele anonymizováno obec, poskytovatel sociálních služeb, IČO, dále výpis z účtu žalované potvrzující dobírku mzdy za únor rok ve výši částka. Žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá vyživovací povinnost. Dále žalovanou prověřila v rámci databáze centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí a učinila zápis o zjištěních. Žalobkyně prověřovala žalovanou i telefonicky, kdy zjistila průměrnou mzdu ve výši částka. Žalobkyně posuzovala i náklady žalované a zjistila, že platí nájem bytu částka měsíčně a dále vyšla z výše existenčního a životního minima na jednotlivce částka.

3. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl usnesení číslo jednací ze dne datum rozhodnutí zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

4. Žalovaná se na jednání vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí, protože své dluhy už zaplatila. Úvěr s žalobkyní uzavřela proto, že v roce rok onemocněla klíšťovou boreliózou a byla půl roku v pracovní neschopnosti a v té době se dostala do finančních problémů, neboť ji její zaměstnavatel – anonymizováno v obec, kde pracovala jako sanitářka, propustil a žalovaná zůstala bez prostředků. Nejdříve si vzala úvěr od právnická osoba ve výši částka, na který měla zaplatit částka. Na základě smíru uhradila dluh ve splátkách po částka, aby měla na splátky, vzala si žalovaná další úvěr anonymizována dvě slova ve výši částka, ten měla splatit ve výši částka a dodnes ho doplácí. Úvěr od žalobkyně byl ve výši částka, ale obdržela pouze částka a celkem měla vrátit přes částka, dluh postupně splácela a je přesvědčená, že jej už zaplatila celý. Na dluhy se ji při poskytování úvěrů nikdo nedotazoval. V době, kdy si úvěr od žalobkyně sjednávala, byla po dlouhodobé pracovní neschopnosti, bydlela se synem, který v té době studoval a žalovaná jej živila a za byt platila nájem ve výši částka měsíčně. V současné době je žalovaná zcela nemajetná, nezaměstnaná, se zdravotními problémy, žije sama a bydlí u svých příbuzných.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru, včetně příloh, výpisem z účtu žalobkyně (dokladem o úhradě), upomínkou, zesplatněním včetně podacího archu, bonitou smlouvy, předžalobní výzvou, statistikou rodinných účtu, čestným prohlášením, výpisy z evidencí, výpisem z katastru nemovitostí, výplatními páskami, výpisem z účtu žalované, zápisem o posouzení úvěruschopnosti, výší normativních nákladů na bydlení rok a životním a existenčním minimem rok. Soud zamítl důkazní návrh výslechem zaměstnance žalobkyně, když vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu by tento důkaz již nemohl přinést ničeho nového a byl by tak nadbytečný. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ust. a další dokazování neprováděl, neboť dosud provedené důkazy považoval za dostatečné. Z dokazování byl zjištěn následující skutkový stav.

6. Žalobkyně je subjektem zabývajícím se poskytováním spotřebitelských úvěrů, k čemuž má příslušnou licenci. Žalovaná se žalobkyní dne datum podepsalau s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši částka, který se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka; pro případ prodlení žalované si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené částky. Částku částka žalobkyně žalované poskytla tak, že částku částka převedla zprostředkovateli úvěru, jakožto provizi a částku částka pak žalované dne datum na její bankovní účet. Dne datum žalobkyně úvěr zesplatnila a vyúčtovala žalované smluvní pokutu, která zůstala neuhrazena. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku.

7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že v měsíci únoru a březnu 2020 pobírala čistou mzdu ve výši cca částka, neprocházela insolvenčním rejstříkem ani centrální evidencí exekucí. Žalovaná dále prohlásila, že nemá žádné další závazky a ohledně výdajů žalované soud nezjistil ničeho konkrétního, pouze z posouzení smlouvy vyplynulo, že tyto měly činit částka měsíčně.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

9. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

13. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jejich výdajů. V předmětné věci nebyly žalovanou deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. příjmení částka uvedená v listině„ výdaje spotřebitele – čestné prohlášení“, je zcela zjevně nedostatečná. Zdejší soud reflektuje, že výklad ust. § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalované zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalované ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti a nutnost zkoumání této (ne) platnosti z úřední povinnosti přitom vyplývá z aktuálního rozhodnutí anonymizováno (rozhodnutí anonymizována dvě slova“ ze dne datum, věc anonymizováno číslo). Svou dobrovolnou neúčastí na jednání se navíc žalobkyně zbavila svého práva obdržet od soudu potřebné poučení za situace, kdy soud prokázání zkoumání úvěruschopnosti považoval za nedostatečné.

15. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že shora uvedená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, je neplatné i v ní obsažené ujednání o smluvní pokutě, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, jelikož plně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.