Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 68/2022-44

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 12 010,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 010,16 Kč, úroku v částce 2 779,40 Kč a dále úroku ve výši 23,66 % ročně jdoucího z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 986,97 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 12 010,16 Kč, úroku v částce 2 779,40 Kč a dále úroku ve výši 23,66 % ročně jdoucího z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 986,97 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 010,16 Kč spolu s úrokem v částce 2 779,40 Kč a dále úrokem ve výši 23,66 % ročně jdoucím z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 986,97 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 6 996,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a z částky 2 784,16 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 406 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč se splatností poslední splátky dne 30. 4. 2018. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 17 280 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle toho žalovaný uzavřel dne datum taktéž se společností právnická osoba další smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 522 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč se splatností poslední splátky dne 13. 2. 2018. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 30 340 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedených důvodů poté byly, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 9 226 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 6 996,31 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 088,37 Kč a z dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 141,32 Kč a celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 4 982 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 3 779,96 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 128,41 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 73,63 Kč, přičemž po postoupení pohledávky žalovaný na tuto pohledávku dále uhradil částku 4 400 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření smlouvy o úvěru, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřeli ve dvou případech smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, respektive ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 406 Kč, respektive v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 522 Kč v případě druhé z uzavřených smluv. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo uhradil částku 17 280 Kč a na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo částku 30 340 Kč Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byly převedeny na žalobkyni.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli ve dvou případech smlouvu o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „ “). Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že žalovaný v kartě zákazníka ze dne 20. 3. 2017 uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako zprostředkovatel obchodu a služeb ve společnosti právnická osoba a jeho měsíční příjem činí 58 435 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a v kartě zákazníka ze dne datum žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako OSVČ jako zprostředkovatel obchodu služeb, jeho měsíční příjem činí 68 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Nic dalšího žalobkyně ohledně příjmové a zejména pak výdajové stránky k poměrům žalovaného netvrdila. Soudu sice žalobkyně předložila kartu zákazníka s hodnocením bonity klienta ze dne datum, z níž se dále podává, že výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) měly u žalovaného činit 6 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 3 000 Kč, další pravidelné platby (spoření, pojištění) částku 2 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 5 436 Kč a další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) 4 000 Kč a celkem tak výdaje žalovaného činily 20 936 Kč s tím, že mu měl zůstávat použitelný měsíční příjem ve výši 37 499 Kč, což mělo být doloženo potvrzením o příjmu od zaměstnavatele, pracovní smlouvou výpisy. Z karty zákazníka ze dne datum se pak dále podává, že výdaje na bydlení u žalovaného činily 5 000 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 000 Kč měsíčně, spoření/pojištění 225 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 3 000 Kč měsíčně a další výdaje 4 000 Kč, celkem tedy výdaje 15 225 Kč s tím, že žalovanému po odečtení těchto výdajů od jeho příjmu ve výši 68 000 Kč zůstával nadále použitelný příjem 52 775 Kč, což mělo být doloženo zřejmě živnostenským listem a výplatními páskami. Nicméně extrahovat tyto skutečnosti ze zákaznické karty a tvrdit je měla především žalobkyně. Soud není povinen, ale dokonce ani oprávněn tuto činnost žalobkyně nahrazovat, neboť by tím porušil rovnost stran sporu (jedná se o procesní povinnost uvedenou v ustanovení ), přičemž nesplnění této procesní povinnosti má za následek neúspěch ve sporu pro toho účastníka, který v dané fázi řízení tuto povinnost má (nemusí ji mít jen výlučně žalobce, ale i žalovaný - v tom případě se jedná o tzv. přesun břemene tvrzení a přesun břemene důkazního). Soud proto v žádném případě tento postup nepovažuje za (dokonce přepjatě) formalistický, ale jedná se o procesní pravidlo, které je tady od nepaměti a soud na tomto železné pravidle nehodlá prozatím ničeho měnit. Ústupek z tohoto pravidla by totiž posléze znamenal, že to bude právě soud, který tuto základní procesní aktivitu žalobce bude v řízení zcela nahrazovat a příslušná tvrzení extrahovat z důkazních listin, ze svědeckých výpovědí apod. Tento posun ze strany žalobců totiž již je soudem zřetelně vnímán.

11. Ne dosti na tom je potřeba také k tomu ještě dodat, že je to rovněž žalobkyně, která má povinnost posléze tato svá tvrzení prokazovat. Jestliže tedy její právní předchůdkyně, alespoň dle karty zákazníka měla k dispozici výplatní pásky, pracovní smlouvu a bankovní výpisy od žalovaného, kterými měl výši svých výdajů žalovaný prokazovat, pak zajisté tyto doklady měla předchůdkyně žalobkyně archivovat a žalobkyni při postoupení pohledávky předat, neboť je jisté, že v řízení bude muset tyto skutečnosti, tedy prokazovat to, že skutečně i výdajová stránka při takto nízkých výdajích byla řádně ověřena a úvěruschopnost posouzena. Bez toho však soud, ani nikdo jiný takto spolehlivý závěr (praktickou jistotu) nemůže učinit. Nezodpovězenou otázkou pak zůstalo, jak právní předchůdkyně žalobkyně pověřila příjem žalovaného při uzavření první smlouvy o spotřebitelském úvěru, uvedl-li žalovaný, že je osobou samostatně výdělečně činnou. Soud by proto očekával, že svůj příjem bude také prokazovat například daňovým přiznáním za předcházející rok, nebo výpisem z účtu, což se nestalo (naproti tomu paradoxně je v kartě zákazníka uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly předloženy výplatní pásky). Stejně tak poněkud protimluvným je i vyjádření samotné žalobkyně, která uvedla, (vizte výše) že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako OSVČ. To se ale vzájemně vylučuje (buďto je tedy zaměstnán jako zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, anebo se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou - tedy podnikatele, mající příjem nikoliv ze závislé činnosti). Situace žalovaného v době poskytování obou úvěrů je tak obestřena mnoha nejasnostmi, kterým měla právní předchůdkyně žalobkyně v tom případě věnovat mnohem větší pozornost.

12. Za té situace proto právní předchůdkyně žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila zejména výdajovou stránku žalovaného a tudíž obě uzavřené smlouvy jsou neplatné. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěryschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (MELZER Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C- 106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již také jen odkázat.

13. Žalobkyně proto o majetkové situaci žalovaného na jeho výdajové stránce a jejím posouzení netvrdila ničeho a tím méně to pak (i na straně příjmové) prokazovala. Její tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím podloženo. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení , o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k této neplatnosti pak soud vždy přihlédne z úřední povinnosti.

14. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na to smlouvu již právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil částku 17 280 Kč a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaným z titulu plnění na tuto smlouvu jíž právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil částku 30 340 Kč, pak těmito plněními žalovaného obě pohledávky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení zcela zanikly a tudíž zde neexistuje žádný dluh, který by jako důvodný nárok z jedné či z druhé smlouvy mohl být právní předchůdkyni žalobkyně, tj. společností právnická osoba žalobkyni postoupen a posléze soudem přiznán. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak také již zcela bezpředmětné se zabývat čímkoliv dalším, co bylo žalobkyní případně dále v řízení tvrzeno a prokazováno.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.