Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 228/2022-29
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení
a) nákladů na upomínání ve výši částka,
b) nákladů ve výši částka spojených s uplatněním pohledávky,
c) úroku ve výši částka,
d) smluvní pokuty ve výši částka,
e) úroku z prodlení ve výši částka,
f) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) nákladů na upomínání ve výši [částka], b) nákladů ve výši [částka] spojených s uplatněním pohledávky, c) úroku ve výši [částka], d) smluvní pokuty ve výši [částka], e) úroku z prodlení ve výši [částka], f) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky částka (jistina) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky částka vyčísleným za období od datum do datum ve výši částka, paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši částka, nákladů ve výši částka spojených s uplatněním pohledávky, úroku ve výši částka a konečně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny částka za období od datum do datum vyčíslené na částku částka. Žalobní nárok odůvodňuje tím, že dne datum spol. právnická osoba (dále jen„ původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum. Žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách původní věřitelky, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží mj. k prokázání totožnosti žalovaného a je jí dokončena žádost o úvěr. Zasláním verifikační platby žalovaný odsouhlasil mj. všeobecné obchodní podmínky a text smlouvy o úvěru. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka bezhotovostně převodem na účet žalovaného, z něhož dříve odeslal verifikační platbu, peněžní prostředky ve výši částka, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku částka s příslušenstvím do datum. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a posléze uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka původní věřitelky za žalovaným postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Z listin označených jako smlouva o úvěru číslo datovaných dne datum a dne datum soud zjistil, že na těchto listinách je zachycen návrh obsahu vzájemných práv a povinností mezi původní věřitelkou a žalovaným spočívajících v závazku původní věřitelky poskytnout žalovanému neúčelové peněžní prostředky v úhrnné výši částka a v závazku žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit a zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 104,39 % ročně vč. dalších souvisejících plateb (celkem částka), a to do datum. Listina odkazuje na obchodní podmínky původní věřitelky, které mají tvořit nedílnou součást návrhu vzájemného ujednání. Předmětná listina není kýmkoliv podepsána.
4. Z listiny označené jako obchodní podmínky původní věřitelky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (odst. 1.1 písm. a)) soud zjistil, že jedním ze způsobů uzavírání úvěrových smluv mezi původní věřitelkou a jejími klienty je provedení tzv. verifikační platby.
5. Ze sdělení právnická osoba, soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem běžného účtu č. bankovní účet je žalovaný.
6. Z výpisu z účtu číslo na str. číslo soud zjistil, že na účet původní věřitelka byla dne datum připsána z účtu žalovaného platba ve výši částka.
7. Z výpisů z účtu číslo soud zjistil, že původní věřitelka odeslala v období od datum do datum na účet žalovaného částku v souhrnné výši částka.
8. Z listiny nadepsané jako smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy číslo označené jako společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka se na základě písemného ujednání ze dne datum rámcově dohodla s žalobkyní na budoucích převodech pohledávek, přičemž na základě dílčí dohody ze dne datum převedla původní věřitelka na žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo ve výši částka.
9. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. příslušného podacího archu České pošty soud zjistil, že žalobkyně doporučeným dopisem odeslaným dne datum oznámila žalovanému postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni.
10. Z listiny označené jako výzva před podáním žaloby ze dne datum vč. příslušného podacího archu České pošty soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného doporučeným dopisem odeslaným dne datum k úhradě dlužné částky nejpozději do datum.
11. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí věci významná skutková zjištění.
12. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka se na základě písemné dohody zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky v celkové výši částka a žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnuté prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit v jednorázové splátce. Původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho účet vícero bezhotovostními převody celkem částku částka. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky až v rámci předžalobní upomínky. Původní věřitelka převedla před podáním žaloby svoji pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
13. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by původní věřitelka jakkoliv zkoumala schopnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaných úroků a poplatků, ani to, že by žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dříve než v rámci předžalobní upomínky. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky byť i částečně plnil; takovou skutečnost ostatně žádná ze stran po celou dobu řízení ani netvrdila.
14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
20. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, ve znění smlouvy o úvěru ze dne datum, dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 3 rozsudku), když projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy spočíval v provedení tzv. verifikační platby v souladu se shora uvedeným ustanovením obchodních podmínek původní věřitelky. Na základě rámcové smlouvy uzavřela původní věřitelka dne datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., kterou postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným vč. příslušenství z uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
22. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v . GK). V rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
23. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalovanému nahlížela do příslušných registrů a prověřovala bonitu žalovaného, nicméně k těmto tvrzením nedoložila po celou dobu řízení žádné důkazy. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda vůbec původní věřitelka prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr a zda z výsledku případného prověřování vyplynulo, že v daném případě nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).
24. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 15 Co 78/2021, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
25. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky podle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a současně nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný původní věřitelce či žalobkyni něčeho uhradil. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši částka. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání částky bezdůvodného obohacení poprvé až v rámci předžalobní upomínky, v níž mu stanovila lhůtu k úhradě nejpozději do datum. Uplynutím posledně uvedeného dne tedy nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, tudíž od následujícího dne, tj. od datum je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.
26. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II. písm. a) - d)), neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. e), f)).
27. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem částka a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku částka (3 x částka) a náhrada hotových výdajů činí částku částka za tři úkony právní služby (3 x částka) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši částka. Z celkových žalobkyni vzniklých nákladů řízení ve výši částka přiznal soud žalobkyni 42,4 %, tj. částku částka, jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 71,2 %, neúspěšná v rozsahu 28,8 %, rozdíl tak představuje 42,4 %. Žalovaný je tedy podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.