Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 166/2022-16
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce částka a s úrokem v částce částka, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá pro smluvní pokutu částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem v částce [částka], a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá pro smluvní pokutu [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se jako právní nástupkyně právnická osoba domáhala na žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy číslo ze dne datum.
Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum v elektronické podobě smlouvu o úvěru číslo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka se splatností do datum. Jistina úvěru byla smluvně úročena 0 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS), podle nichž vzniká dlužníku v prodlení povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalovaný sice peněžní prostředky převzal, avšak jistinu dluhu řádně a včas ve lhůtě splatnosti nesplatil. Celková výše pohledávky tak činí částku částka (částka jistina a částka smluvní pokuta za dobu od datum do datum), a také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka. Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum, o čemž žalovaného vyrozuměla. Žalobkyně požaduje také náklady na uplatnění pohledávky ve výši částka. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, za užití § číslo a násl. a § číslo a násl. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Postoupení pohledávky má oporu v § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.
Soud žalobu zamítl, pokud jde o paušální náklady na upomínání (čl. 3 OPS) a přiznal je jen ve výši skutečně prokázaných nákladů na jednu účelnou výzvu k zaplacení po splatnosti celého dluhu (zde prokázáno částka za poštovné doporučeného dopisu). Rovněž soud zamítl žalobu co do smluvní pokuty 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené jistiny za každý den prodlení za dobu od datum do datum. Její výše (36,5 % ročně) je dle názoru soudu zásadně v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z.; tento nárok proto zamítl. Navíc, smlouva sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tzv. smlouvou spotřebitelskou, neboť její smluvní stranou na jedné straně je dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (viz výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce) a na druhé straně spotřebitel. Na právní vztahy ze smlouvy se uplatní právní závěry formulované judikaturou Ústavního soudu vztahující se k posuzování ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích. Jak judikuje Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 342/09 nebo sp. zn. Pl. ÚS 1/10 – dostupné na www.concourt.cz), východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. … Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle (I. ÚS 342/09). Jestliže jsou … ve spotřebitelských smlouvách stanoveny různě kombinované či kumulované sankce - pouze pro spotřebitele - …, nelze - ve svém souhrnu - než považovat takové odsouzeníhodné, vpravdě lichvářské smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní (Pl. ÚS 1/10). Soud posuzoval platnost smluvních ujednání v souladu s uvedenými kritérii a dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru upravující povinnost zaplatit smluvní pokutu pro případ prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv splátky je neplatné, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť stanovené sankce pro případ porušení smlouvy o úvěru postihují výlučně spotřebitele. příjmení závěr dopadá i na ustanovení o paušálních nákladech na upomínání, jež jsou svou povahou rovněž sankčním nástrojem. Soud proto zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši částka a nákladů na upomínání ve zbývající výši částka, jež neodpovídají skutečně prokázaným účelně vynaloženým nákladům na vymáhání.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná co do 13 %, nárok na náhradu nákladů řízení co do 74 % z částky částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka Celkem tedy částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozsudkem splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo soudní exekuci.