Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 132/2022-22
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 41 291,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24.1.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pro částku 31 438,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 291,13 Kč od 24.12.2021 do 23.1.2022, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 438,13 Kč od 24.5.2022 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 24.1.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pro částku 31 438,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 291,13 Kč od 24.12.2021 do 23.1.2022, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 438,13 Kč od 24.5.2022 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 291,13 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 23.2.2021 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného výpočtem mezi žalovaným uvedenými příjmy a výdaji, lustrací z databází ISIR, příjmení, NRKI, příjmení, BRKI, peněžní prostředky v konečné výši 36 500 Kč (dne 23.2.2021 čerpal 29 500 Kč, 7.5.2021 čerpal 7 000 Kč), které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 23.12.2021 včetně poplatků. Žalovaný zaplatil celkem částku 26 647 Kč, přičemž po zohlednění poplatků a úroků dosud nezaplatil žalovanou částku. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětného úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo k převedení výše uvedené pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný potvrdil, že smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel a finanční prostředky čerpal s tím, že není schopen zaplatit celou částku najednou a žádal povolení splátek.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 18.7.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 25.7.2022, přičemž žalovaný souhlasil stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Listinou označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru s datem 23.2.2021 bez podpisu stran, včetně obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru, má soud v řízení za prokázáno, že dle této dohody se společnost právnická osoba měla zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpání finančních prostředků do výše limitu 80 000 Kč a žalovaný se měl zavázat ke splácení vyčerpaných prostředků včetně úroků a poplatků s tím, že uvedená společnost žalovanému finanční prostředky poskytne převodem na účet žalovaného. V předmětných listinách nebyl žalovaný dotazován na příjmy a výdaje, tyto nebyly ani ověřovány. Dle potvrzení o provedené platbě právnická osoba bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet bylo z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne 23.2.2021 převedena částka 29 500 Kč a dne 7.5.2021 částka 7 000 Kč, přičemž tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 27.1.2020, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2021 vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 13.1.2022. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13.1.2022 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do tří dnů, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy s datem 23.2.2021, právní předchůdkyně žalobkyně bez prověřování úvěruschopnosti poskytla žalovanému celkem na jeho bankovní účet 36 500 Kč, žalovaný zaplatil celkem 26 647 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala vůbec úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet celkem částku 36 500 Kč, žalovaný zaplatil 26 647 Kč, žalovaný se tudíž na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil právě o částku 9 853 Kč, proto je povinen tuto částku žalobkyni, která je právní nástupkyní původní věřitelky vrátit. Pro neplatnost smlouvy tedy byla žaloba žalobkyně pro další plnění, jimiž není žalovaný vázán, zamítnuta.
13. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky předžalobní upomínkou z 13.1.2022, v níž vyzvala žalovaného zaplatit ve lhůtě do 3 dnů. Kdy tato upomínka byla žalovanému doručena, nebylo prokázáno, soud tedy vycházel z notoriety, kdy písemnost doručována prostřednictvím pošty se dostane do sféry možnosti seznámení se s jejím obsahem ve lhůtě 3 dnů od jejího podání, 7 denní lhůta plnění odpovídá obecně lhůtě dle předžalobní upomínky, žalovaný takto měl uhradit dluh do 10 dnů od podání upomínky, tj. konkrétně do 23.1.2022, od 24.1.2022 byl tedy žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku a ve výši dle vl. nařízení 351/2013 Sb., kdy výše úroku z prodlení byla v té době 8,5 % ročně. Pro výše uvedené byla tedy žaloba částečně i ohledně příslušenství zamítnuta.
14. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly, žalovaný měl dostatek času od podání žaloby svůj dluh alespoň částečně hradit, tento však vůli k úhradě dluhu neprojevil, proto soud splátky žalovanému nepovolil. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.