Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 62/2022-41
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Matějkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 41 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 000 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh na zaplacení částky 10 360 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 360 Kč od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 711,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 890 Kč a částky 12 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 418 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh na zaplacení částky 10 360 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 360 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 711,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 890 Kč a částky 12 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 418 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 860 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (následně divize spotřebitelských úvěrů právnická osoba) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na jejím základě obdržela žalovaná v hotovosti finanční obnos ve výši 25 000 Kč a zavázala se vrátit částku navýšenou o 17 250 Kč. Tedy celkem 42 250 Kč do datum. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 6 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Žalovanou částku tvoří nesplacená jistina 29 360 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 29 360 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 711,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 890 Kč a smluvní pokuta ve výši 12 500 Kč.
2. Soud jednal a rozhodl dne datum bez přítomnosti žalované, neboť měla předvolání řádně a včas doručeno dnem datum, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum.
4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o úvěru číslo uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum, jejímž obsahem je poskytnutí částky 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s navýšením představovaným součtem úroků a odměny za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4 750 Kč, úhrady za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč a poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč, tedy celkem 43 250 Kč v 13ti měsíčních splátkách. Částku obdržela žalovaná v hotovosti. Žalované byla zasílána předžalobní výzva ze dne datum.
5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud se pak zabývá okolnostmi každého konkrétního případu, přičemž pouze na základě těchto může dospět k závěru, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Nejedná se tedy o právní jednání, které odporuje zákonu, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý a zjevně nepřiměřený, a nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. obec mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. příjmení způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o úvěru či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o.z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě byla smlouva mezi účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Podle § 1813 o.z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Soudu žalobkyně poskytuje pouze Smlouvu o úvěru a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace. Zároveň žalobkyně nedoložila žádné důkazy k tomu, že by byla posuzovaná schopnost žalované sjednaný úvěr splácet. Soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Ze všech důvodů uvedených shora soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně požaduje po žalované„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u půjčky na 25 000 Kč činí celkem částku 18 250 Kč. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Žalobkyně požaduje po žalované za úvěr poplatek ve výši 73 % z částky, která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. Nad rámec soud uvádí, že neplatnost smlouvy musí soud posuzovat ze zákona a není nutné, aby účastník řízení neplatnost smlouvy výslovně namítl.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, byl pak nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná na základě smlouvy prokazatelně obdržela částku 25 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně na tento dluh uhradila 6 000 Kč, bezdůvodné obohacení tak představuje částku 19 000 Kč. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit dlužnou částku žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, ovšem až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne datum, kterým byla poskytnuta žalované lhůta k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy, tj. dle připojené doručenky a zákonné fikce dojití písemnosti do dne datum. Žalovaná se ocitla v prodlení dnem datum, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobkyně domáhat plnění týkající se jiných úroků či poplatků než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měla ve věci větší úspěch žalovaná, které ovšem prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byla po celou dobu pasivní, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
8. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, Pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 2 093 Kč, z čehož bylo již 1 675 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 418 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.